Hnutí navazuje na dávnou védskou, vaišnavskou tradici a snaží se předkládat učení Véd v původní a neznečištěné podobě, která byla zachována díky nepřerušené posloupnosti učitelů a žáků.
Existují čtyři hlavní učednické posloupnosti (sampradáji). ISKCON navazuje na Brahma-Madhva samparadáju, kterou jako ostatní tři posloupnosti započal samotný Šrí Krišna. Tato posloupnost má samozřejmě mnoho větví. Mezi nimi zaujímá nevýznačnější postavení ta, kterou Šrí Čaitanja Maháprabhu, samotná inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, obohatil zpíváním svatých jmen Boha „Hare Krišna, Hare Krišna…“ Čaitanja Maháprabhu se zjevil v 16. století a nepřišel s žádným novým filozofickým směrem, ale výhradně navazoval na učení Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhágavatamu.
Védská kultura prastaré Indie, jejíž zbytky se zachovaly dokonce až do dnešní doby, v průběhu historie obohacovala celou západní společnost (myšleno oblast od Indie na západ). Již v období antiky, kdy Evropu s Indií spojovala obchodní cesta, přicházely na Západ různé její poznatky (jako např. filozofie, matematika, astronomie apod.) I v pozdějších dobách, kdy se Západ seznamoval se samotnými Védami, se našlo mnoho učenců a myslitelů, kteří pro své úvahy hledali inspiraci právě v nich. Také dnes Indie přitahuje svojí exotičností mnoho lidí, zůstává předmětem studia indologů a prostřednictvím různých učitelů a guruů obohacuje Západ svým kulturním a filozofickým dědictvím. Bohužel se ale nedá říci, že by její tradice a moudrost byla vždy správně chápána a vysvětlována.
Někdy je naše hnutí označováno za hinduistické, ale to je mýlka. Křesťanství například pochází spolu s židovstvím a islámem z oblasti, kterou protéká řeka Jordán. Křesťané, židé a muslimové by však nepovažovali za správné, kdyby někdo jejich tradice souhrnně označoval za „jordanismus“. Ale přesně to se stalo následovníkům védské kultury. Slovo „hinduismus“ je odvozeno od názvu řeky Indus (Sindhu) protékající dnešním Pákistánem. Zhruba začátkem druhého tisíciletí našeho letopočtu začali nájezdníci ze Středního východu, muslimové, nazývat území na východ za řekou Sindhu jako Hindustán a tamní obyvatele jako hindy. V jejich jazyce, staré perštině, se sanskritská hláska „s“ vyslovovala jako „h“. V následujících stoletích termín „hindu“ přijali dokonce i samotní Indové jako obecné označení svých různých náboženských tradic. Termín „hind“ však v celé védské literatuře nikde nenajdeme. Správným názvem pro duchovní kulturní tradici založenou na Védách, který také Védy samotné uvádějí, je „sanátana-dharma“, neboli „věčná přirozenost“.
Podrobnější rozbor tématu…