Objevují se novátorské teorie ohledně sexu v grihastha ášramu s citáty z Manu-samhity jako autority. Tato teorie se snaží vyjít více vstříc tím, že představuje „druhou třídu“ a „třetí třídu“ grihasthů, kterým oběma je dovoleno více sexuálního života ve vědomí Krišny než jednou měsíčně, jak to předepsal Šríla Prabhupáda. Podle této nové teorie je hlavní účel sexu plození dětí, a proto je doporučeno mít sex, když je žena plodná, i když to není mandatorní.
ISKCONské současné stanovisko na grihastha sex v manželství je jednotvárné, přijímající regulaci „jednou měsíčně a pouze pro plození dětí“, jak vytyčil jeho zakladatel-áčárya Šríla Prabhupáda. Nová teorie považuje tento postoj za idealizovaný a nerealistický, a protože vede k pocitu viny, je nepříznivá k pokroku v duchovním životě. Zastánci této teorie naléhají na hnutí, aby vyzrálo, varujíce nás neskrývat se za Šríla Prabhupádovy knihy, na úkor příznivých změn vaišnavských principů pro současný čas a okolnosti.
Pandořina skříňka?
Tato teorie se prakticky snaží rozvázat silný uzel Šríla Prabhupádovy monumentální snahy spoutat naši sexuální touhu. Kde nacházíme Šrílu Prabhupádu prosazovat, že nějaká skupina grihasthů může mít sex více než jednou měsíčně? Kde nacházíme, že Šríla Prabhupáda stanovil nějaký jiný účel sexu než pro plození?
Označit ty, kteří se zaměstnávají v nezákonném sexu, jako „grihasthy“, je neslučitelné s tím, co pro tento termín používal Šríla Prabhupáda. Grihastha je hospodář, který striktně následuje regulativní principy, speciálně ve vztahu k pohlavnímu životu.
„Ptal ses, co je míněno nezákonným sexem. Sex by měl být jen v manželství, pro početí pěkných dětí, které vyrostou ve vědomí Krišny. Krišna říká v Bhagavad-gítě, že Já jsem pohlavním životem podle náboženských principů. Sexuální život za jakýmkoli jiným účelem znamená nezákonný sex.“
(dopis z 18.6.1973)
Reverend Powell: Vycházím z toho, co jste právě řekl, Vaše Milosti, že to vysvětluje, co je řečeno zde…, ve vztahu k nezákonnému sexu jako cokoli mimo manželství a mimo plození dětí v manželství.
Prabhupáda: Jenom. Sex je dovolen pouze pro plození pěkných dětí.
Reverend Powell: Necítíte, že …
Prabhupáda: A jakýkoli jiný sex znamená nezákonný sex.
(rozhovor z 28. 6. 1974)
Jinými slovy, pohlavní život s manželkou se rovná prostituci, pokud nejsou řádně následovány regulace.
(Šrímad-Bhágavatam 3.14.33 význam)
Počestnost, ne uzavřená mysl
Zastánci nové teorie by si měli povšimnout, že přestože Šríla Prabhupáda citoval z Manu-samhity ve svých spisech a proslovech, záměrně nepoužíval výňatky týkající se více sexu pro grihasthy. Toto opomenutí Šrílou Prabhupádou nebylo přehlížení, ani zjednodušování, ale spíše to byla vědomá, božsky inspirovaná realizace určená k tomu, aby vyvedla jeho následovníky z iluze. Přesně z tohoto důvodu varují Védy nezralé učence:
tarko pratisthah šrutayo vibhinná
násáv rišir yasya matam na bhinnam
dharmasya tattvam nihitam guháyám
mahájano yena gatah sa pantháh
„Suché argumenty jsou neprůkazné. Velká osobnost, jejíž názor není odlišný od jiných, není považována za velkého světce. Samotným studováním Véd, jež jsou různorodé, člověk nemůže přijít na správnou cestu pochopení náboženských principů. Čistá pravda náboženských principů je skryta v srdcích ryzích seberealizovaných osob. Proto, jak šástry potvrzují, by člověk měl přijmout jakoukoli progresivní cestu, kterou mahájanové podporují.“
(To je verš vyřčený Mahárájem Yudhišthirou v Mahábháratě, Vana Parvě 313.117)
ISKCON přijímá Šrílu Prabhupádu jako mahájana, který neústupně následuje, bez pokusu do nekonečna diskutovat interpretace písem. Alarmující nová teorie to považuje za uzavřenost malé skupinky racionálních veteránů, kteří nemohou vidět les skrze stromy. Aby tato teorie obhájila svůj názor, snaží se přeskakovat přímou duchovní autoritu Šrílu Prabhupádu a chytá se Manua. Tato „přehnaná inteligence“ se nazývá maryádá-vyatikrama (1).
Kdyby Šríla Prabhupáda chtěl, aby členům jeho hnutí bylo dáno více příležitostí pro sex v manželství, zmínil by to alespoň jedenkrát v průběhu svého rozsáhlého kázání. Ale neudělal to. Naopak, Šríla Prabhupáda byl v tomto tématu neoblomný. Jeho Božská Milost ani nezanechala tento důležitý bod otevřený pro nové úpravy od takzvaně zralých žáků, dychtivých „uzpůsobit věci měnícímu se prostředí“. Nová teorie se zaměřuje na pocit viny těch, kteří trochu poklesnou ze standardu. Přestože oceňujeme duch, který stojí za takovouto myšlenkou, nemůžeme kompromisovat s jedním z nejdůležitějších aspektů vědomí Krišny. Když z důvodu nenásledování skutečného Krišna vědomého standardu stanoveného pro zasvěcené žáky se cítím vinen, tak tato vina je Krišnova milost, která mně pomáhá přivést mě zpátky do správné pozice.
Ve jménu být akademičtí, ekumeničtí a velkorysí, musíme být opatrní, abychom neporušovali základní pokyny dané naším duchovním mistrem. Nezasvěcení hospodáři, kteří se zajímají o pokrok ve vědomí Krišny, ale kteří zároveň nejsou schopni setrvat na vysokém standardu grihasthů v ISKCONu, by měli být povzbuzeni a řádně vzděláváni tak, že jednoho dne budou následovat principy a stanou se kvalifikovaní pro zasvěcení. Jinými slovy, není prostor pro zasvěcené oddané v ISKCONu, aby překračovali limity dané jeho zakladatelem-áčárjou.
Někdy Šríla Prabhupáda vysvětloval nezákonný sexuální život jako sexuální život mimo manželství. Zastánci nové teorie pohodlně zneužívají tohoto výroku, aby ustanovili druhý standard pro grihasthy. A to tak, že tvrdí, že standard „pouze pro plození“ je vyšší standard pro prvotřídní grihasthy, a standard „v manželství“ je nižší standard pro jiné grihasthy. To je darebáctví od zasvěcených oddaných přemýšlet tímto způsobem. Šríla Prabhupáda definitivně neustanovil dva standardy. Stejný standard je vysvětlován široké veřejnosti jako obecné pochopení, a stejný standard byl vysvětlován více dopodrobna, když bylo potřeba. Například, když Šríla Prabhupáda pronesl výrok „Naše hnutí doporučuje zpívat svatá jména Pána.“ Oportunistická strana žáků může udělat závěr „Ó, Šríla Prabhupáda nespecifikoval 16 kol, jenom to, že máme zpívat svatá jména. Já proto dávám přednost této instrukci, zpívat svatá jména, ne že musím nezbytně zpívat 16 kol každý den.“ Takové slovní hříčky zahrnují nenásledování pokynu duchovního učitele. Stejná věc je s nezákonným sexem.
Na závěr doporučujeme, že každý ISKCONský oddaný musí provádět dynamické kázání ve všech sociálních skupinách, včetně akademických kruhů, ve fórech mládeže a jiných společenstvích, bez zvažování jakéhokoli drahocenného Šríla Prabhupádova standardu.
Odkazy
1. I když může být člověk znalý v transcendentální vědě, měl by být opatrný na přestupek „maryádá-vyatikrama“, neboli neomaleně přecházet velkou autoritu. Podle pokynu písem by měl být člověk velice opatrný v porušování zákona maryádá-vyatikrama, protože když to dělá, tak si zkracuje délku života, přijde o své bohatství, slávu, zbožnost a požehnání celého světa… Pravidlem je, že v přítomnosti vyšší osobnosti nesmí být člověk velice dychtivý podávat pokyny, dokonce i když je k tomu člověk oprávněný a znalý veršů.“
(Šrímad Bhágavatam 3.4.26 význam)
Časopis Vaišnavské společnosti
Přeloženo z anglického originálu „Vaisnava Society“ od Danavira Gósvámího,
časopis č. 1 (z roku 1998)
článek č. 3
Přeložil Ačjuta Gótra dás
Editovala Hémlatá Thákurání déví dásí