Kultura › Hudba

Hudba

Hudba

Hudba je již po tisíciletí neoddělitelnou součástí mystické tradice vaišnavismu. Už ve Védách se píše o bohyni Sarasvatí, která hraje na svou vínu (indická loutna). Tento nástroj používá také nebeský mudrc Nárada, Pán Krišna okouzluje celé stvoření sladkými tóny své magické flétny a Pán Šiva tančí kosmický tanec zničení, a přitom bubnuje na svůj bubínek dindin.

Širé pole vaišnavské hudby dalo v severní Indii vzniknout několika charakteristickým stylům, z nichž každý se vyznačuje jemnými, nicméně jednoznačnými rozdíly. Gaudíja-vaišnavské hudební styly, například Garan-hati Naróttama dáse Thákura, Manóhar Šáhi Šriniváse Áčárji a Šjámanandův Reneti, mají charakteristické techniky. Garan-hati například začíná pomalu a melodicky, jednoduchým rytmem bubnu, postupně se stupňuje a stává se složitějším, až do konečného crescenda, za bujného zpěvu a tance. Na rozdíl od jiných forem kírtanu obsahuje tento jedinečný druh vaišnavské hudby pokaždé lyriku Gaura-čandrika (tj. modlitby ke Šrí Čaitanjovi vyjevující jeho totožnost s Krišnou), která předchází přímému velebení Krišny. Všechny podoby severoindického kírtanu nicméně používají tónové a polytónové rytmy (tála), tradiční melodické typy (rága), gesta emocionálního projevu (abhinája) a tanec (natjam).

Kírtan neboli také sankírtan původně rozšířil a popularizoval Šrí Čaitanja Maháprabhu. Sanskrtské slovo kírtan, znamená „opěvovat“ a sankírtan představuje opěvování (zpívání manter) ve společnosti dalších oddaných. Před příchodem Čaitanji Maháprabhua se mantry také zpívaly, ale ne způsobem, který zavedl Čaitanja Maháprabhu. Mantrám je třeba naslouchat s klidnou myslí, pak nám jejich transcendentální vibrace může vstoupit skrze uši až do srdce, které se takovým nasloucháním začne očišťovat. Tento způsob meditace je velice účinný, protože, když zpíváme a tancujeme, naše mysl nemá tolik prostoru, aby mohla být upoutána ještě něčím dalším. Hudba a tanec ji plně zaujmou. Šrí Čaitanja Maháprabhu zasvětil svůj život rozšiřováním kírtanu. Cestoval po celé Indii a přinášel toto zpívání do různých oblastí. Dnes je proto kírtan také známý po celé Indii. Kamkoli Čaitanja Maháprabhu přišel, připojovaly se k němu tisíce následovníků a s velkými sympatiemi byl vítán lidmi všech společenských skupin.

Hudba je již po tisíciletí neoddělitelnou součástí mystické tradice vaišnavismu. Už ve Védách se píše o bohyni Sarasvatí, která hraje na svou vínu (indická loutna). Tento nástroj používá také nebeský mudrc Nárada, Pán Krišna okouzluje celé stvoření sladkými tóny své magické flétny a Pán Šiva tančí kosmický tanec zničení, a přitom bubnuje na svůj bubínek dindin.

Širé pole vaišnavské hudby dalo v severní Indii vzniknout několika charakteristickým stylům, z nichž každý se vyznačuje jemnými, nicméně jednoznačnými rozdíly. Gaudíja-vaišnavské hudební styly, například Garan-hati Naróttama dáse Thákura, Manóhar Šáhi Šriniváse Áčárji a Šjámanandův Reneti, mají charakteristické techniky. Garan-hati například začíná pomalu a melodicky, jednoduchým rytmem bubnu, postupně se stupňuje a stává se složitějším, až do konečného crescenda, za bujného zpěvu a tance. Na rozdíl od jiných forem kírtanu obsahuje tento jedinečný druh vaišnavské hudby pokaždé lyriku Gaura-čandrika (tj. modlitby ke Šrí Čaitanjovi vyjevující jeho totožnost s Krišnou), která předchází přímému velebení Krišny. Všechny podoby severoindického kírtanu nicméně používají tónové a polytónové rytmy (tála), tradiční melodické typy (rága), gesta emocionálního projevu (abhinája) a tanec (natjam).

Kírtan neboli také sankírtan původně rozšířil a popularizoval Šrí Čaitanja Maháprabhu. Sanskrtské slovo kírtan, znamená „opěvovat“ a sankírtan představuje opěvování (zpívání manter) ve společnosti dalších oddaných. Před příchodem Čaitanji Maháprabhua se mantry také zpívaly, ale ne způsobem, který zavedl Čaitanja Maháprabhu. Mantrám je třeba naslouchat s klidnou myslí, pak nám jejich transcendentální vibrace může vstoupit skrze uši až do srdce, které se takovým nasloucháním začne očišťovat. Tento způsob meditace je velice účinný, protože, když zpíváme a tancujeme, naše mysl nemá tolik prostoru, aby mohla být upoutána ještě něčím dalším. Hudba a tanec ji plně zaujmou. Šrí Čaitanja Maháprabhu zasvětil svůj život rozšiřováním kírtanu. Cestoval po celé Indii a přinášel toto zpívání do různých oblastí. Dnes je proto kírtan také známý po celé Indii. Kamkoli Čaitanja Maháprabhu přišel, připojovaly se k němu tisíce následovníků a s velkými sympatiemi byl vítán lidmi všech společenských skupin.