Během následujících týdnů si začal Durjódhana se svými bratry postupně získávat lid. Štědře rozdával majetek i pocty a občanům poskytoval veškerou zábavu a požitky. Dhritaráštrovi ministři u dvora na králův popud zároveň nepřestávali mluvit o Váranávatě...

Kuruovci se doslechli o úžasné události v Mathuře, v rodném městě Kuntí...

Přišel čas, kdy měli princové opustit Drónovu školu. Na závěr svého výcviku ještě museli dát guruovi odměnu v podobě dakšiny, kterou si guru tradičně určoval sám. Dróna shromáždil prince a řekl: „Přeji si jen jedno..."

Jednoho dne chlapci přiběhli k Bhíšmovi s podivnou zprávou. Hráli si s míčem v lese, když tu jim míč spadl do hluboké vyschlé studny a oni jej nedokázali dostat ven. Jak tam tak stáli u studny a rozpačitě hleděli jeden na druhého, přišel k nim člověk tmavé pleti...

Pánduovci si v Hastinápuru hráli s Dhritaráštrovými sto syny známými jako Kuruovci. Pánduovi synové je předčili ve všech směrech – silou, znalostmi i v zacházení se zbraněmi. Zvláště velkou silou vynikal Bhíma a těšilo ho při sportu porážet Kuruovce...