Prvním krokem v rozvoji vědomí Krišny je poznat rozdíl mezi živým a mrtvým tělem. V čem tento rozdíl spočívá? Když někdo zemře, duše neboli živá síla opustí tělo, které je proto označeno za mrtvé. Jde tedy o dvě věci – jednou je hmotné tělo a druhou je životní síla v něm. Hovoříme o životní síle v těle. To je věda o vědomí Krišny, která obsahuje jak duchovní, tak i hmotné poznání, na rozdíl od vědy materiální, jak ji známe v západním světě. Pro někoho může být zpočátku obtížné porozumět významu a činnostem Hnutí Haré Krišna. Pochopením základního rozdílu mezi tělem a duší se však všechny aktivity hnutí vyjasní.

Malé dítě roste a stává se z něj chlapec, z chlapce vyroste mladík a z mladíka bude dospělý muž, který se změní ve starce. Po celou dobu, přestože se jeho tělo mění z dítěte ve starce, stále pociťuje, že je tou samou osobou s nezměněnou totožností. Tělo se mění, ale duše, která ho obývá, zůstává stejná. To by nás mělo přivést k logickému závěru, že v době, kdy naše současné tělo zemře, duše toto tělo opustí a dostane jiné. To se nazývá převtělování, reinkarnace.

Kdo jsme? Jsme tělo? Nebo mysl? Nebo něco vyššího? Víme, kdo jsme, nebo si to jen myslíme? A záleží na tom vůbec? Naše materialistická společnost a její vůdčí představitelé prakticky uvalili na dotazy na naše skutečné vyšší já tabu. Místo toho využíváme svůj drahocenný čas pouze k péči o tělo a k uspokojování jeho smyslů. Existuje nějaká alternativa k tomuto přístupu?

Posláním hnutí pro vědomí Krišny je zachránit společnost před duchovní smrtí zapříčiněnou tím, že lidé neznají cíl života. Ten spočívá v realizaci vlastního já a obnovení našeho ztraceného vztahu s Nejvyšším Já, tedy s Nejvyšší Osobností Božství. Právě toto důležité poznání, které ve společnosti chybí, se hnutí pro vědomí Krišny snaží šířit. Podle védské civilizace je nejvyšší dokonalostí života realizovat svůj vztah s Bohem, Krišnou. V Bhagavad-gítě, kterou znalci transcendentální vědy přijímají jako základ veškerého poznání, se uvádí, že nejen lidé, ale i všechny ostatní bytosti jsou nedílnými částmi Boha. Části jsou určeny ke službě celku, tak jako nohy, ruce, prsty a uši slouží celému tělu. My, nedílné části Boha, jsme tedy určeni k službě Jemu.

Ve skutečnosti neustále někomu sloužíme – buď naší rodině, zemi nebo společnosti. Když někdy nemáme, komu bychom sloužili, pořídíme si kočku nebo psa a sloužíme jim. To vše dokazuje, že služba je naší přirozeností, ale ať sloužíme, jak nejlépe dovedeme, stále nejsme spokojeni. Na hmotné úrovni je každý zklamaný. Důvodem je, že naše služba není správně zaměřena. Když například chceme sloužit stromu, musíme zalévat kořeny. Budeme-li místo toho zalévat listy, větve nebo výhonky, výsledek bude zanedbatelný. Pokud tedy budeme sloužit přímo Nejvyšší Osobnosti Božství, budeme jako Jeho nedílné části automaticky uspokojeni také. Všechny dobročinné aktivity, jako i služba společnosti, rodině a národu, jsou již zahrnuty ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství.

Duše dospívá do lidského těla po evoluci v koloběhu převtělování, který trvá mnoho miliónů let. Lidská životní forma nabízí snadnější řešení existenčních problémů než nižší zvířecí druhy, které mají stejně důležité životní potřeby jako my, ale jejich řešení hledají na pudové úrovni. Lidská bytost má díky rozvinutější inteligenci mnohem lepší možnost změnit své životní podmínky.

Proč dostává člověk příležitost k lepšímu životu, než mají zvířata? Proč má vysoce postavený úředník lepší podmínky, aby mohl žít pohodlněji než obyčejný úředník? Odpověď je velmi jednoduchá – povinnosti vysoce postaveného úředníka jsou spojené s mnohem větší zodpovědností, než má běžný úředník. Také lidé mají důležitější povinnosti než zvířata, která jsou nucena starat se pouze o naplnění svého hladového žaludku. Pod vlivem zákonů přírody však moderní animalistická civilizace jen prohloubila tento problém. Většina lidí pracuje převážně pro uspokojení svých smyslů a zapomíná na duši a její potřeby. Přes jejich velkou námahu se neustále potýkají se zákony přírody a s mnoha dalšími překážkami, které znepříjemňují a komplikují jejich život. Marně tak hledají trvalé štěstí a spokojenost na materiální úrovni. Přesto odmítají přijmout existenci Boha, který je zdrojem veškerého štěstí. Védy popisují, že poznáním Krišny, Nejvyšší Osobnosti Božství, můžeme dosáhnout nejvyššího duchovního štěstí.

♦ Tři aspekty Absolutní Pravdy

♦ Kdo je Krišna?

♦ Zpívání Hare Krišna mahá-mantry

Přednášky Šríly Prabhupády: