Védy

Védy

Slovo Véda znamená poznání. Pochází ze sanskritu a je odvozeno z kořene „vid", což znamená „vědět“ nebo „poznání". Védy nejsou nějakou pouhou sbírkou lidských vědomostí. Přichází z duchovního světa. Védy se také nazývají šruti, protože se nejedná o experimentální poznání, ale o poznání, které se získává sluchem. Chceme-li dojít k poznání, které se nachází za hranicemi naší zkušenosti, nezbývá nám nic jiného než přijmout poznání od toho, kdo tuto zkušenost má.


Védy samotné o svém původu říkají následující: asja maható bhútasja nihšvasitam étad jad rig-védó jadžur védah sáma-védo 'tharvangirasah. „Čtyři Védy (jmenovitě Rig, Jadžur, Sáma a Atharva) vycházejí z dechu velké Osobnosti Božství.“ (Birhadaranjaka Upanišad 4.5.11). V Bhágavata Puráně (6.1.40) je uvedeno: védó nárájana sakšát svajambhur iti šušruma. „Védy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájan, a jsou samozrozené.“ Bhágavata Purána (Šrímad-Bhágavatam) detailně popisuje, jak toto poznání sestoupilo učednickou posloupností od nejdokonalejší prvorozené bytosti Brahmy až sem na Zemi. Brahmá přijal učení Véd od Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, a dále je předal Náradovi a dalším svým synům, kteří toto poznání rozšiřovali dále. Toto poznání se po dlouhou dobu předávalo pouze ústně, protože lidé byli dostatečně inteligentní a měli tak vynikající paměť, že jim stačilo vyslechnout si je jednou od duchovního učitele a ihned mu porozuměli a zapamatovali si ho. Dokonce ještě v dobách starého Řecka existovali řečníci a vypravěči, kteří znali Homérova díla celá nazpaměť. Před 5 000 lety ale Vjásadéva, který je tri-kála-gja (zná minulost, přítomnost i budoucnost), viděl, že lidé v Kali-juze budou žít jen krátce a nebudou mít dobrou paměť ani inteligenci, a tak védské poznání sepsal a pro lepší pochopitelnost rozdělil do čtyř oddílů (Rig, Sáma, Jadžur a Atharva). Tyto Védy pak předal svým žákům. Dále pro méně inteligentní lidi Kali-jugy sepsal Mahábháratu (obsahuje Bhagavad-gítu) a 18 Purán. Nakonec pro učence a filozofy shrnul veškeré védské poznání do Védánta-súter (véda-anta = konečné poznání; sútry jsou aforismy). Vjásadéva, jak uvádí Bhágavata Purána, ani po sepsání Purán a Védánta súter nebyl spokojený. Jeho duchovní mistr Nárada Muni ho pak vybídl, aby vysvětlil Védántu. Vjásadéva tedy sepsal Šrímad-Bhágavatam (Bhágavata Puránu) jako přirozený komentář k Védánta-sútře.




♦ Získávání poznání – parampara


♦ Rozdělení védské literatury


♦ Védy jako nejstarší světová literatura


♦ Věrohodnost Véd


♦ Myslitelé, kteří oceňovali védskou literaturu


♦ Výjimečnost Bhágavata Purány (Šrímad-Bágavatamu)

/---html [img_assist|nid=263|title=|desc=|link=none|align=right|width=220|height=135] \---

Slovo Véda znamená poznání. Pochází ze sanskritu a je odvozeno z kořene „vid", což znamená „vědět“ nebo „poznání". Védy nejsou nějakou pouhou sbírkou lidských vědomostí. Přichází z duchovního světa. Védy se také nazývají šruti, protože se nejedná o experimentální poznání, ale o poznání, které se získává sluchem. Chceme-li dojít k poznání, které se nachází za hranicemi naší zkušenosti, nezbývá nám nic jiného než přijmout poznání od toho, kdo tuto zkušenost má.


Védy samotné o svém původu říkají následující: asja maható bhútasja nihšvasitam étad jad rig-védó jadžur védah sáma-védo 'tharvangirasah. „Čtyři Védy (jmenovitě Rig, Jadžur, Sáma a Atharva) vycházejí z dechu velké Osobnosti Božství.“ (Birhadaranjaka Upanišad 4.5.11). V Bhágavata Puráně (6.1.40) je uvedeno: védó nárájana sakšát svajambhur iti šušruma. „Védy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, Nárájan, a jsou samozrozené.“ Bhágavata Purána (Šrímad-Bhágavatam) detailně popisuje, jak toto poznání sestoupilo učednickou posloupností od nejdokonalejší prvorozené bytosti Brahmy až sem na Zemi. Brahmá přijal učení Véd od Nejvyšší Osobnosti Božství, Krišny, a dále je předal Náradovi a dalším svým synům, kteří toto poznání rozšiřovali dále. Toto poznání se po dlouhou dobu předávalo pouze ústně, protože lidé byli dostatečně inteligentní a měli tak vynikající paměť, že jim stačilo vyslechnout si je jednou od duchovního učitele a ihned mu porozuměli a zapamatovali si ho. Dokonce ještě v dobách starého Řecka existovali řečníci a vypravěči, kteří znali Homérova díla celá nazpaměť. Před 5 000 lety ale Vjásadéva, který je tri-kála-gja (zná minulost, přítomnost i budoucnost), viděl, že lidé v Kali-juze budou žít jen krátce a nebudou mít dobrou paměť ani inteligenci, a tak védské poznání sepsal a pro lepší pochopitelnost rozdělil do čtyř oddílů (Rig, Sáma, Jadžur a Atharva). Tyto Védy pak předal svým žákům. Dále pro méně inteligentní lidi Kali-jugy sepsal Mahábháratu (obsahuje Bhagavad-gítu) a 18 Purán. Nakonec pro učence a filozofy shrnul veškeré védské poznání do Védánta-súter (véda-anta = konečné poznání; sútry jsou aforismy). Vjásadéva, jak uvádí Bhágavata Purána, ani po sepsání Purán a Védánta súter nebyl spokojený. Jeho duchovní mistr Nárada Muni ho pak vybídl, aby vysvětlil Védántu. Vjásadéva tedy sepsal Šrímad-Bhágavatam (Bhágavata Puránu) jako přirozený komentář k Védánta-sútře.




## ♦ Získávání poznání – parampara
## ♦ Rozdělení védské literatury
## ♦ Védy jako nejstarší světová literatura
## ♦ Věrohodnost Véd
## ♦ Myslitelé, kteří oceňovali védskou literaturu
## ♦ Výjimečnost Bhágavata Purány (Šrímad-Bágavatamu)