Čtyři usměrňující zásady

Čtyři usměrňující zásady

V tomto světě podmíněné bytosti považují za štěstí pouhé dočasné zapomenutí na utrpení hmotné existence. Lidé sice mohou namítat, že ve svých životech zažívají skutečnou radost, ale podívejme se na naše snahy o hmotné štěstí. Buď se o něco snažíme a nedosáhneme toho, nebo vytouženého dosáhneme, ale zase to nesplní naše očekávání. Když už máme to štěstí, že dosáhneme svých očekávaných přání, dříve nebo později o to působením nezastavitelného času přijdeme. Jinými slovy, pokud budeme usilovat o hmotný požitek, nakonec budeme poraženi. Hmotná existence vede dříve nebo později k neštěstí. Dokonce i dočasná úleva od utrpení, kterou považujeme za požitek, někdy musí skončit, i když si to vůbec nepřejeme.

Toužíme po nikdy nekončícím štěstí. To je přirozené, protože duše je svou povahou věčně blažená. Jsme jako poutníci na poušti, kteří mají vidinu oázy s průzračnými jezírky obklopenými palmami. Ačkoli jdeme dál a dál, nikdy se k této oáze nedostaneme. Tak zůstáváme po celý život v jedné velké iluzi. Je těžké porozumět duchovní blaženosti, pokud ji sami nezakoušíme. Přinejmenším několik posledních generací lidí, a to zvláště na Západě, dokázalo, že hmotný smyslový požitek, jehož základem je intoxikace, jedení masa, nezákonný sex a hazard, nemůže přinést opravdové uspokojení. I doba pokrokové technologie zplodila generace znechucených mladých lidí (hippies nebo punk rockery). Duchovní pokrok, nikoli hmotný smyslový požitek, je skutečnou nezbytností naší civilizace.

Nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Jsme pyšní na svoji svobodu. A když slyšíme o nějakých usměrňujících zásadách, přirozeně se o ně nezajímáme. Naše svoboda by jimi byla omezena. Ale usměrnění nemusí nutně znamenat omezení svobody. Ve skutečnosti určitá usměrnění nám umožňují svobody dosáhnout.

Můžeme uvést pěkný příklad. Když vám řeknu, abyste neskákali po střeše, a tím vás takzvaně budu omezovat ve vaší svobodě pohybu, neznamená to, že jde o skutečné omezování. Když budete na střeše tropit hlouposti, pravděpodobně brzy spadnete a skončíte někde v nemocnici upoutáni k lůžku. Nebo když vám poradím, abyste nepili jed, je to omezování? V jednom smyslu, velice krátkodobém, jde sice o omezování, ale z širšího úhlu pohledu se jedná o umožnění svobody.

Dnes však mnoho lidí ve jménu svobody dobrovolně pije jed. Podle védské literatury nyní žijeme ve věku Kali, věku charakterizovaném hádkami, pokrytectvím a obecnou degradací. Přesto je možné se těmto následkům vyhnout – přinejmenším alespoň ve vlastních životech. Následováním určitých usměrnění můžeme zůstat ochráněni před špatnostmi, které obecně zasahují běžného člověka. Stejně jako lotosový květ může růst uprostřed velkého jezera, a přesto zůstat suchý, podobně člověk může žít ve věku Kali a znát pravou svobodu, nedotčen ohavnostmi tohoto věku.

Šrímad-Bhágavatam (Bhágavata Purána) 1.17.38 nám radí, abychom se zřekli určitých činností, a tak se vyhnuli nežádoucím vlivům věku Kali. Těmito činnostmi jsou strijah (nezákonné styky s opačným pohlavím), šúna (jedení masa), pánam (intoxikace) a djútam (hazard). Moderní člověk tyto činnosti považuje za projev svobody. Bohužel si ale vůbec není vědom otroctví, které tyto aktivity způsobují.

Jedení masa, nezákonný sex, intoxikace a hazard jsou čtyři pilíře hříšného života. Jsou protipólem čtyř pilířů zbožného života, jmenovitě milostivosti, čistotnosti, odříkání a pravdomluvnosti. Tyto čtyři usměrňující zásady přesto nejsou skutečnou podstatou duchovního života. Ten, kdo ale tyto principy dodržuje, staví si pro duchovní život pevný základ. Šrímad-Bhágavatam (12.3.51) uvádí:


kalér dóša nidhé rádžann
asti hj ékó mahán gunán
kírtanád éva krišnasja
mukta-sangah param vradžét


„Můj drahý králi, ačkoli je Kali-juga plná chyb, stále má tento věk jednu dobrou vlastnost: Pouhým zpíváním svatého jména Krišny můžeme dosáhnout osvobození z hmotného otroctví a být povýšeni do transcendentálního království.“ Proto všechny povzbuzujeme, aby zpívali Haré Krišna, Haré Krišna, Krišna Krišna, Haré Haré/ Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré. Tímto procesem přirozeně rozvineme sklon následovat usměrňující zásady. Při jejich následování o nic nepřicházíte. Můžete jenom získat štěstí jak v tomto životě, tak i v příštím.



♦ Jedení masa


♦ Nezákonný sex


♦ Intoxikace


♦ Hazard


Použitý zdroj článků:

The four principles of freedom, Steven Rosen (Satjarádža dás)

V tomto světě podmíněné bytosti považují za štěstí pouhé dočasné zapomenutí na utrpení hmotné existence. Lidé sice mohou namítat, že ve svých životech zažívají skutečnou radost, ale podívejme se na naše snahy o hmotné štěstí. Buď se o něco snažíme a nedosáhneme toho, nebo vytouženého dosáhneme, ale zase to nesplní naše očekávání. Když už máme to štěstí, že dosáhneme svých očekávaných přání, dříve nebo později o to působením nezastavitelného času přijdeme. Jinými slovy, pokud budeme usilovat o hmotný požitek, nakonec budeme poraženi. Hmotná existence vede dříve nebo později k neštěstí. Dokonce i dočasná úleva od utrpení, kterou považujeme za požitek, někdy musí skončit, i když si to vůbec nepřejeme.

Toužíme po nikdy nekončícím štěstí. To je přirozené, protože duše je svou povahou věčně blažená. Jsme jako poutníci na poušti, kteří mají vidinu oázy s průzračnými jezírky obklopenými palmami. Ačkoli jdeme dál a dál, nikdy se k této oáze nedostaneme. Tak zůstáváme po celý život v jedné velké iluzi. Je těžké porozumět duchovní blaženosti, pokud ji sami nezakoušíme. Přinejmenším několik posledních generací lidí, a to zvláště na Západě, dokázalo, že hmotný smyslový požitek, jehož základem je intoxikace, jedení masa, nezákonný sex a hazard, nemůže přinést opravdové uspokojení. I doba pokrokové technologie zplodila generace znechucených mladých lidí (hippies nebo punk rockery). Duchovní pokrok, nikoli hmotný smyslový požitek, je skutečnou nezbytností naší civilizace.

Nikdo nemá rád, když se mu říká, co má dělat. Jsme pyšní na svoji svobodu. A když slyšíme o nějakých usměrňujících zásadách, přirozeně se o ně nezajímáme. Naše svoboda by jimi byla omezena. Ale usměrnění nemusí nutně znamenat omezení svobody. Ve skutečnosti určitá usměrnění nám umožňují svobody dosáhnout.

Můžeme uvést pěkný příklad. Když vám řeknu, abyste neskákali po střeše, a tím vás takzvaně budu omezovat ve vaší svobodě pohybu, neznamená to, že jde o skutečné omezování. Když budete na střeše tropit hlouposti, pravděpodobně brzy spadnete a skončíte někde v nemocnici upoutáni k lůžku. Nebo když vám poradím, abyste nepili jed, je to omezování? V jednom smyslu, velice krátkodobém, jde sice o omezování, ale z širšího úhlu pohledu se jedná o umožnění svobody.

/---html [img_assist|nid=426|title=|desc=|link=none|align=right|width=220|height=320] \--- Dnes však mnoho lidí ve jménu svobody dobrovolně pije jed. Podle védské literatury nyní žijeme ve věku Kali, věku charakterizovaném hádkami, pokrytectvím a obecnou degradací. Přesto je možné se těmto následkům vyhnout – přinejmenším alespoň ve vlastních životech. Následováním určitých usměrnění můžeme zůstat ochráněni před špatnostmi, které obecně zasahují běžného člověka. Stejně jako lotosový květ může růst uprostřed velkého jezera, a přesto zůstat suchý, podobně člověk může žít ve věku Kali a znát pravou svobodu, nedotčen ohavnostmi tohoto věku.

Šrímad-Bhágavatam (Bhágavata Purána) 1.17.38 nám radí, abychom se zřekli určitých činností, a tak se vyhnuli nežádoucím vlivům věku Kali. Těmito činnostmi jsou strijah (nezákonné styky s opačným pohlavím), šúna (jedení masa), pánam (intoxikace) a djútam (hazard). Moderní člověk tyto činnosti považuje za projev svobody. Bohužel si ale vůbec není vědom otroctví, které tyto aktivity způsobují.

Jedení masa, nezákonný sex, intoxikace a hazard jsou čtyři pilíře hříšného života. Jsou protipólem čtyř pilířů zbožného života, jmenovitě milostivosti, čistotnosti, odříkání a pravdomluvnosti. Tyto čtyři usměrňující zásady přesto nejsou skutečnou podstatou duchovního života. Ten, kdo ale tyto principy dodržuje, staví si pro duchovní život pevný základ. Šrímad-Bhágavatam (12.3.51) uvádí:


kalér dóša nidhé rádžann
asti hj ékó mahán gunán
kírtanád éva krišnasja
mukta-sangah param vradžét


„Můj drahý králi, ačkoli je Kali-juga plná chyb, stále má tento věk jednu dobrou vlastnost: Pouhým zpíváním svatého jména Krišny můžeme dosáhnout osvobození z hmotného otroctví a být povýšeni do transcendentálního království.“ Proto všechny povzbuzujeme, aby zpívali Haré Krišna, Haré Krišna, Krišna Krišna, Haré Haré/ Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré. Tímto procesem přirozeně rozvineme sklon následovat usměrňující zásady. Při jejich následování o nic nepřicházíte. Můžete jenom získat štěstí jak v tomto životě, tak i v příštím.



## ♦ Jedení masa
## ♦ Nezákonný sex
## ♦ Intoxikace
## ♦ Hazard

Použitý zdroj článků:

The four principles of freedom, Steven Rosen (Satjarádža dás)