Šrí Íšvara Purí

Šrí Krišnadása Kavirádža Gósvámí popsal ve Šrí Čaitanja-čaritámritě, že první výhonek stromu oddanosti se projevil v osobě Šrí Mádhavéndry Purího a vyrostl ve stromek v osobě Šrí Íšvary Purího. Poté v osobě Šrí Čaitanji Maháprabhua, který byl také samotným zahradníkem, se tento stromek stal kmenem obrovského stromu oddanosti. (Ádi-lílá 9.10–11)

Šrí Íšvara Purí se zjevil v tomto světě za úplňku v měsíci Džjéšthá. Sloužil velmi věrně svému guruovi, Šrí Mádhavéndrovi Purímu, zvláště ke konci Šrí Purí-pádova života. Íšvara Purí mu sloužil nejlépe z jeho žáků. Mádhavéndra Purí, kterého tím velmi potěšil, mu proto požehnal slovy: „Můj milý chlapče, mohu se jen modlit ke Krišnovi, aby byl s Tebou spokojen.“ (Čaitanja-čaritámrita, Antja-lílá 8.26–29)

Íšvara Purí obdržel semínko Krišna-prémy od Mádhavéndry Purího a stal se duchovním mistrem Pána Čaitanji. Na konci života se Mádhavéndra Purí nemohl hýbat a Íšvara Purí mu pokorně sloužil a uklízel po něm jeho výměšky. Pomáhal svému guruovi vzpomínat na Krišnu tím, že stále zpíval Hare Krišna a vyprávěl zábavy Rádhy a Krišny. Tak obdržel od svého učitele poklad Krišna-prémy.

Šrí Íšvara Purí při svých cestách po různých svatých místech jednou přišel do Šrídhámu Navadvípu, kde bydlel v domě Šrí Gópínáthy Áčárji. V té době byl Šrí Nimái Pandita pohroužen ve svých zábavách učence. Íšvara Purí přišel do Nadia-nagaru v přestrojení, a tak nikdo nevěděl, kdo opravdu je.

Přišel tam, kde Šrí Advaita Áčárja uctíval Šrí Krišnu, a tiše se posadil. Kvůli své božské záři nemůže jeden vaišnava zůstat skryt před jiným. Advaita Áčárja začal opakovaně pohlížet jeho směrem a nakonec se ho zeptal: „Kdo jsi? Mám pocit, že jsi vaišnavský sannjásí.“

Šrí Íšvara Purí velmi pokorně odpověděl: „Jsem šúdra z velmi nízké kasty.“ I Mukunda Datta, který tam byl také, pochopil, že to je vaišnavský sannjásí, a tak vymyslel, jak ho odhalit. Svým sladkým hlasem začal zpívat kírtan popisující zábavy Šrí Krišny. Když Šrí Íšvara Purí uslyšel tento kírtan, okamžitě padl na zem a smáčel ji svými slzami. Přítomní oddaní byli ohromeni. „Nikdy předtím jsme takového vaišnavu neviděli.“ Advaita Áčárja ho velmi pevně objal. Nyní všichni pochopili, že to je nejdražší žák Mádhavéndry Purího, Šrí Íšvara Purí. Vzduchem se rozlehlo hlasité volání Hari! Hari!

Šrí Íšvara Purí se zdržel v Navadvípu několik dní. Když se Nimái Pandita vracel jednoho dne domů ze školy, potkal Šrí Íšvaru Purího. Šrí Íšvara Purí byl při pohledu na syna Šačí jako hypnotizovaný a pomyslel si: „Vlastní všechny znaky božské osobnosti a zdá se být velmi důstojný.“ Šríla Íšvara Purí se zeptal: „Mohu znát tvoje jméno? Kde bydlíš? Co to držíš za rukopis?“ Maháprabhu se pokorně poklonil a někteří z jeho žáků odpověděli: „Jmenuje se Nimái Pandita.“ Íšvara Purí zvolal: „Ty jsi ten slavný Nimái Pandita!“ a cítil velké štěstí, že Ho potkal. Maháprabhu k němu přistoupil, poklonil se a pokorně ho požádal: „Šrípádo, prosím pojď se Mnou do Mého domu a buď Mým hostem na oběd.“

Íšvara Purí si pomyslel: „Jak příjemné chování!“ Jakoby omámen nějakou mantrou, tiše doprovázel Pandita do Jeho domu. Maháprabhu tam osobně umyl jeho nohy, zatímco v místnosti Božstev Šačí Máta obětovala různá jídla, která pro Pána připravila. Maháprabhu předložil toto prasádam Šrí Íšvarovi Purímu a poté přijal zbytky. Po jídle seděli v chrámu (Višnu-griha) a diskutovali Krišna-kathá, což je naplnilo extatickou láskou.

Šrí Íšvara Purí tak setrval v Navadvípu několik měsíců a bydlel v domě Šrí Gópínáthy Áčárji. Maháprabhu každý den přicházel na daršan jeho lotosových nohou a občas ho pozval k obědu. V té době byl Šríla Gadádhara Pandita mladý chlapec a Íšvara Purí k němu byl velmi laskavý. Začal ho učit z knihy, kterou sepsal. Jmenovala se Šrí Krišna Lílámrita.

Jednoho večera, když Maháprabhu přišel složit poklony Íšvarovi Purímu, Šríla Purípáda Mu řekl: „Jsi velký pandita. Sepsal jsem rukopis o zábavách Šrí Krišny. Kdybys, prosím, poslouchal, přednesu Ti ho a Ty můžeš opravit chyby, které v něm mohou být. Pokud to uděláš, budu velmi potěšen.“

Maháprabhu s úsměvem odpověděl: „Vše, co oddaný řekne, diktuje sám Šrí Krišna. Pokud v tom někdo vidí chybu, je pouhý hříšný darebák. Ať oddaný složí jakékoli básně, Krišna je velmi potěšen. Krišna přijímá náladu, v níž jsou věci obětovány, jako nejpodstatnější část oběti.“ Íšvarovi Purímu tato slova zněla jako kapky nektaru a pochopil, že Šrí Nimái Pandita je výjimečná osoba. Po několika dnech strávených v Nadii Íšvara Purí pokračoval ve své cestě po svatých místech.

Mezitím Maháprabhu uzavíral svoje zábavy učence a nyní si přál zjevit své pravé Já a ustavit náboženství tohoto věku šířením lásky k Bohu prostřednictvím zpívání svatých jmen. Přišel tedy do Gaji, zdánlivě obětovat pindu svému zemřelému otci a předkům. Šrí Íšvara Purí byl v té době v Gaji. Po obětování pindy na různých svatyních Maháprabhu nakonec přišel na místo, kde se nacházejí otisky lotosových nohou Šrí Višnua. Když přijímal daršan a naslouchal o slávě svatyně, omdlel a padl k zemi. Řízením Prozřetelnosti tam právě tehdy přišel Šrí Íšvara Purí a od Šrí Čandrašékhary Áčárji se dozvěděl, co se stalo. Maháprabhu přišel po chvíli k vědomí a při spatření Íšvary Purího vstal, aby se poklonil. Šrí Íšvara Purí Ho objal a oba se navzájem zmáčeli slzami lásky.

Maháprabhu oslovil Íšvaru Purího: „Moje cesta do Gaji je úspěšná díky pouhému spatření Tvých lotosových nohou. Pokud někdo obětuje pindu na tomto svatém místě, jeho předkové jsou osvobozeni. Pouhým pohledem na Tebe však získají osvobození desítky miliónu předků. Tvá přítomnost je tedy ještě příznivější než tato svatá tírtha. Všechny svaté tírthy se modlí o prach Tvých lotosových nohou. Proto, ó Purípádo, se modlím u Tvých lotosových nohou o převezení přes oceán hmotné existence a možnost pít nektar z Krišnových lotosových nohou.

Šríla Íšvara Purí odpověděl: „Prosím, poslouchej mě, Panditdží. Vím, že jsi inkarnace Nejvyššího Pána. Dnes ráno jsem měl velmi příznivý sen a nyní se splnil. Od prvního dne, kdy jsem Tě viděl v Navadvípu, jsem na Tebe neustále myslel. Při pohledu na tebe pociťuji stejnou radost jako při pohledu na Krišnu.“ Když to Maháprabhu slyšel, sklonil hlavu a s úsměvem odpověděl: „To je moje velké štěstí.“

Jiného dne Maháprabhu přišel za Šrí Íšvarou Purím a požádal ho o zasvěcení božskou mantrou. „Moje mysl je velmi zneklidněna v očekávání tohoto zasvěcení.“ Šríla Purípáda velmi blaženě odpověděl: „Jsem připraven obětovat Ti celý můj život, o mantrách nemluvě.“ (Čaitanja-bhágavata, Ádi 17.10)

Poté Šríla Íšvara Purí zasvětil Maháprabhua božskou mantrou.


díkšá-anantaré haila, préméra prakáša
déšé ágamana punah préméra vilása 


„V Gaji byl Šrí Čaitanja Maháprabhu zasvěcen Íšvarou Purím a okamžitě poté projevil příznaky lásky k Bohu. Znovu je projevil po návratu domů.“ (Čaitanja-čaritámrita, Ádi-lílá 17.9)

Jednou ráno Šríla Íšvara Purí přišel na místo, kde se Maháprabhu zdržoval. Maháprabhua nesmírně potěšilo, že ho vidí, a poté, co mu složil poklony, ho pozval, aby zůstal na oběd. Íšvara Purí odpověděl: „Možnost přijmout jídlo z Tvé ruky je pro mě velké požehnání.“ Maháprabhu sám uvařil a potom velmi pečlivě servíroval svému guruovi prasádam. Pak mu potřel tělo santálovou pastou a na krk mu zavěsil girlandu z květin. Tak sám Nejvyšší Pán učil, jak se má sloužit guruovi. Bez služby vznešeným oddaným není možné získat lásku k Bohu. Služba guruovi je branou k oddanosti.

Cestou z Gaji se Maháprabhu vracel přes Kumárahattu, rodiště svého gurua, a válel se tam v extázi po zemi, kterou smáčel svými slzami. Nakonec na tom svatém místě sebral trochu prachu a svázal ho do cípu svého svrchního oděvu se slovy: „Tento prach je Mi stejně drahý jako Můj život.“ Potom se vydal do Navadvípu.

Rodiště Šríly Íšvary Purího se nachází v současném městě Haljahor, poblíž železniční zastávky Kančra-para na dráze Sealdah-Krišnanagar. Je třeba vystoupit v zastávce Kančra-para a pak pokračovat rikšou na místo zvané Čaitanja Dóha. Dóha znamená rybník. Vznikl poté, co sem přišlo mnoho následovníků Čaitanji Maháprabhua a po Jeho vzoru sbíralo hlínu z rodiště Šríly Íšvary Purího.

Pak Maháprabhu přijal sannjás a na pokyn své matky se odebral žít do Džagannátha Purí. V té době Íšvara Purí již opustil tento svět. Předtím poslal dva ze svých žáků, Šrí Góvindu a Kašíšvaru brahmačárího, sloužit Pánovi v Níláčale.