Hnutí Hare Krišna Česká republika

Byl žákem Šrí Narahariho Sarakáry, drahého společníka Pána Gaura-ráje.

“Toužím žít blízko lotosových nohou Naróttamy dáse Thákura a sloužit mu celým svým životem. Největším přáním Lóčana dáse Thákura je být Narahariho milostí schopen opěvovat slávu Pána Gaurángy. Je mým Pánem a já jsem jeho služebníkem. Klaníce se před Ním, žádám o Jeho milost. Sloužit Mu je mou jedinou touhou.” (Šrí Čaitanja Mangala)

Tato kniha pojednává o mnoha zábavách Pána Čaitanji, které nezmínili Vrindávana dása Thákura ani Krišnadása Kavirádža Gósvámí. Popisuje jeden zvláště dojemný rozhovor Šrí Gaurasundary s Višnuprijou déví noc před Pánovým přijetím sannjásu. Lóčana dása Thákura jako talentovaný hudebník vypráví Pánovy zábavy v krásné poezii. Obyčejní lidé tak mohou snadno pochopit božský charakter Pána Čaitanji a probudit své náboženské cítění. Gaudíja vaišnavové v dnešním Bengálsku Čaitanja Mangalu dodnes recitují.

Lóčana dása Thákura napsal také mnoho písní opěvujících Šrí Čaitanju, Nitjánandu Prabhua a Gaurídáse Pandita. Pro dosažení préma bhakti zdůrazňuje přijetí útočiště u Gadádhara Vrindávanéšvarí.

Bhaktisiddhánta Sarasvatí Mahárádža Čaitanja Mangalu tiskl a šířil. Šríla Prabhupáda měl velmi rád jeho bhadžany, zvláště píseň Parama Karuna, ke které napsal rozsáhlý komentář. Bhadžo bhadžo bhái, Čaitanja-Nitái, sudridha višvása kori… Lóčana dása Thákura žádá každého: “Drahý bratře, jen uctívej Pána Čaitanju a Nitjánandu s pevnou vírou a odhodláním. Nemysli si, že toto zpívání a tancování nevede k vytouženému cíli. Vede. Pán Čaitanja ujišťuje, že tímto procesem dosáhneš veškeré dokonalosti. Je proto třeba zpívat s plnou vírou a odhodláním.”

Šrí Krišnadása Kavirádža Gósvámí napsal: „Uddhárana Datta Thálura, jedenáctý z dvanácti pasáčků, byl vznešený oddaný Pána Nitjánandy Prabhua, jehož lotosové nohy uctíval ve všech ohledech.“ Podle Gaura-ganóddéši-dípiki oddaný, který byl v minulosti ve Vradži znám jako Subáhu a který byl jedným z pasáčků ve Vrindávanu se později zjevil v Gaura-líle jako Šrí Uddhárana Datta Thákura.

Ve svém komentáři k verši 11.41 Ádi-líly, Šrí Čaitanja-čaritámrity, Šrí A.Č. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda píše: „Šrí Uddhárana Datta bydlel v Saptagrámu na břehu řeky Sarasvatí, nedaleko železničné stanice Trišabigha v okrese Huglí. V době Uddhárany Thákura byl Saptagrám velké město, ke kterému patřilo mnoho dalších vesnic, jako je Vásudév-pur, Bánšbédija, Krišnapur, Nitjánanda-pur, Šivpur, Šankhanagar a Saptagrám.

Kolkata se za britské nadvlády rozvíjela díky vlivné komunitě obchodníků a zvláště komunitě suvarna-vaniků, kteří přišli ze Saptagrámu podnikat a zabydlet se po celé Kolkatě. Byli známí jako saptagrámská obchodnická komunita z Kolkaty a většina z nich náležela k rodinám Malliků nebo Silů. K této komunitě patřila více než polovina Kolkaty,, stejně jako Šríla Uddhárana Thákura. Rodina našeho otce také pochází z tohoto okresu a náležela ke stejné komunitě. Kolkatští Mallikové se dělí do dvou rodin, Sil a De. Všichni Mallikové rodiny De původně patřili ke stejné rodině a gótře. My jsme také původně patřili k větvi rodiny De, jejíž členové byli v důvěrném vztahu s muslimskými vládci a dostali od nich titul Mallik.

Pátá kapitola Antya-khandy Čaitanja-bbhágavaty uvádí, že Uddhárana Datta byl neobyčejně vznešený a velkorysý vaišnava. Narodil se s právem uctívat Nitjánandu Prabhua. Říka se také, že Nitjánanda Prabhu poté, co nějakou dobu pobýval v Khadadaze, odešel do Saptagrámu, kde bydlel v rodině Uddhárana Datty. Komunita suvarna-vaniků, ke které Uddhárana Datta patřil, byla ve skutečnosti komunita vaišnavů. Její členové byli bankéři a obchodníci se zlatem (suvarna znamená „zlato“ a vanik znamená „obchodník“). V dávných dobách došlo mezi Ballálem Sénou a komunitou suvarna-vaniků k nedorozumění kvůli mocnému bankéři Gaurí Sénovi. Ballál Séna si bral od Gaurí Sény půjčky, které prohířil, a tak mu Gaurí Séna přestal půjčovat. Ballál Séna se pomstil tak, že podnítil společenské spiknutí, aby vytlačil suvarna-vaniky na okraj společnosti, takže od té doby byli vyřazeny z vyšších kast bráhmanů, kšatrijů a vaišjů. Milostí Šrí Nitjánandy Prabhua však byla komunita suvarna-vaniků znovu povýšena. V Čaitanja-bhágavatě je řečeno: yateka-kula uddharanahaite pavitra ha-ila dvidha-nahika ihate – „Není pochyb o tom, že všichni členové komunity suvarna-vaniku byli znovu očištěni Šrí Nitjánandou Prabhuem.

V Saptargámu stále stojí chrám se šetirukým Božstvem Šrí Čaitanji Maháprabhua, které osobně uctíval Šríla Uddhárana Datta Thákura. Po pravém boku Šrí Čaitsnji Maháprabhua stojí Božstvo Šrí Nitjánandy Prabhua a po levé straně Gadádhara Prabhua. Je tam také múrti Rádhá-Góvindy a šalagráma-šílá a pod trůnem stojí obrázek Šrí Uddhárany Datty Thákura. Před chrámem je dnes velká síň a před ní rostlina mádhaví-latá. Chrám stojí na stinném, chladivém a pěkně umístěném pozemku. Když jsme se v roce 1967 vrátili z Ameriky, členové výkonné rady tohoto chrámu nás pozvali na návštěvu, a tak jsme mohli tento chrám navštívit s některými americkými žáky. V dětství jsme tento chrám navštívili s rodiči, protože všichni členové komunity suvarna-vaniků se o tento chrám Uddhárany Datty Thákura nadšeně zajímají.

Uddhárana Datta Thákura byl správce sídla velkého zamindara v Naiháty, něco přes dva kilometry severně od Katoji. Trosky rezidence této královské rodiny lze dodnes vidět nedaleko stanice Dáinhát. Jelikož byl jeho správcem Uddhárana Datta Thákura, bylo známé také jako Uddhárana pur. Uddhárana Datta Thákura instaloval Božstva Nitáj-Gaury, která byla později přenesena do domu zamindara jménem Vanaojáribáda. Šríla Uddhárana Datta Thákura zůstal celý život hospodářem. Jeho otec se jmenoval Šríkara Datta, jeho matka Bhadrávatí a jeho syn se jmenoval Šrinivása Datta.

Uddhárana Datta Thákura opustil tento svět třináctý den tmavé půlky měsíce Pauša.

Krišnadása Kavirádža Gósvámí napsal: „Mahéša Pandita, sedmý z dvanácti gópálů, byl velmi liberální. Ve velké lásce ke Krišnovi tancoval do rytmu bubnování jako šílenec.“

Šríla Prabhupáda k tomu poznamenává: „Vesnice Mahéša Pandity je, která je známá jako Pálapáda, je v okrese Nadia v lese jednu míli jižně od Čakadaha železničního nádraží. Nedaleko teče Ganga.“ Mahéša Pandita tancovával v extázi Krišna-prémy jako šílenec. V Gaura-ganódéše-dípice je napsáno, že ve vradža-líle byl pasáček krav jménem Šríman Mahábáhu. Byl drahým přítelem Nitjánandy Prabhua a byl přítomen na festivalu v Panihati, kterou pořádall Nitjánanda Prabhu. Podle Bhaktivinódy Thákura, někteří lidé říkají, že byl mladším bratrem Šrí Džagadíša Pandita. Na druhou stranu Bhaktivinóda Thákura říká, že přetrvávají pochyby o jeho rodišti, jelikož schází o tomto dostatek přesvědčivých důkazů.

Osmá vlna Bhakti-ratnákary poznamenává, že když Šrí Naróttama dása Thákura navštívil Khadadahu, navštívil Šrí Mahéša Panditu, aby uviděl jeho lotosové nohy. Tam se píše, že Mahéša Pandita byl vysoce vznešenou duší, velkým mahántou. V Čaitanja-bhágavatě Vrindávana dása Thákura se k němu vztahuje jako k velkému mahántovi a říká, že Mahéša Pandita byl obzvlášť drahý Nitjánandovi Prabhuovi.

Mahéša Pandita opustil tento svět třináctý den ubývajícího měsíce Pauša.

Dévánanda Pandita žil v Navadvípa-dhámu, v části známé jako Kulijá, neboli Koladvípa. Šrí Čaitanja Maháprabhu ho použil, aby vyjevil světu slávu Šrímad-Bhágavatamu. Za Dévánandou chodilo mnoho lidí, aby u něj studovalo Šrímad-Bhágavatam.

Jednoho dne Šrívása Pandita naslouchal přednášce ze Šrímad-Bhágavatamu v podání Dévánandy Pandita. Kolem něj seděli Dévánandovi žáci, kteří pozorně naslouchali. Šrívása Pandita byl vysoce postavený rasika bhakta, oddaný zkušený ve vychutnávání si nálad oddané služby. Jakmile tedy uslyšel sladké verše Šrímad-Bhágavatamu, upadl na zem a z očí mu tekly slzy extáze. Naříkal, plakal a válel se po zemi s hlasem zalknutým emocemi. Když to viděli Dévánandovi studenti, řekli si: „Tento muž je blázen. Nevěnuje náležitou pozornost Bhágavatamu. Vyhoďme ho ven!“

Dévánanda Pandita to vše viděl, ale nezabránil žákům v tom, aby Šríváse Pandita vyhodili. Jestli žák spáchá hřích kvůli nevědomosti gurua, guru se také podílí na hříšných reakcích. Proto Dévánanda Pandita sdílel hřích za urážku Šríváse Pandita. Šrívása Pandita se vrátil domů, aniž o tomto incidentu někomu řekl. Stalo se to před příchodem Šrí Gaurángy Maháprabhua.

Nakonec sestoupil Šrí Čaitanja Maháprabhu. V čase svého božského zjevení, když Pán projevil svoji maháprakáša lílu v chrámu Šríváse Thákura, mezi všemi oddanými, řekl Šrívásovi: „Šrívási! Pamatuješ si, jak jsi šel poslouchat Šrímad-Bhágavatam do domu Dévánandy Pandita a jak jsi upadl do extáze při poslechu Bhágavatamu? A jak tě Dévánandovi žáci, jako výsledek jeho neznalosti tvé pokročilé oddanosti, vyhodili z přednášky? Tehdy jsi šel domů a neřekl jsi o tom nikomu. Pamatuješ si to?“

Po vyslechnutí Maháprabhuových slov byl Šrívása překvapen a padl k jeho lotosovým nohám. Jednoho dne Maháprabhu procházel Navadvípem. Šel po cestě před domem otce Sarvabhaumy, kde v minulosti žil Mahéšvara Višárada Pandita. Právě tam byl dům Dévánandy Pandita. V té době probíhala v jeho domě přednáška ze Šrímad-Bhágavatamu. Čaitanja Maháprabhu to z dálky slyšel a rozzuřil se. V Čaitanja-bhágavatě je to popsáno takto:

Pán ostře řekl: „Co tento chlápek ví o významu Šrímad-Bhágavatamu? Nebude Bhágavatamu rozumět ani za mnoho životů. Šrímad-Bhágavatam je literární inkarnace samotného Krišny. Bhágavatam propaguje bhakti jako konečný cíl života. Šrímad-Bhágavatam je esence čtyř Véd; je literární podobou božské lásky. Čtyři Védy jsou mléko. Šrímad-Bhágavatam je máslo. Šukadéva Gósvámí stlouká toto máslo, které jedl Paríkšit Mahárádža. Ten Šukadéva Gósvámí, který je Mi drahý, zná význam Šrímad-Bhágavatamu. Šukadéva vyslovil pravdu o Mně. Vyjádřil Mé vlastní názory. Já a Moji služebníci jsou opěvováni ve Šrímad-Bhágavatamu. Ten, kdo nachází rozdíl mezi Mnou a Mými služebníky, zjistí, jak bude všechna jeho inteligence zničena. Všichni zbožní lidé, kteří odmítají bhakti a nacházejí nějaký jiný význam Šrímad-Bhágavatamu, Bhágavatam nikdy nepochopí.“

Když Čaitanja Maháprabhu v rozzlobené náladě toto vše vyřkl, utíkal pryč od domu Dévánandy Pandita, který považoval za prokletý. Oddaní Ho zadrželi a prosili Ho, aby neodcházel. Šrí Čaitanja Maháprabhu vysvětlil různé další pravdy o Šrímad-Bhágavatamu. Potom se vrátil domů v doprovodu svých společníků. Zpovzdálí Dévánanda Pandita tyto různé pokyny slyšel, ale tehdy jim nevěnoval pozornost. Po nějaké době Čaitanja Maháprabhu přijal sannjás a odešel do Džagannátha Purí. Dévánanda Pandita pak vzpomínal na pokyny Pána, které vyslovil před jeho domem. Litoval toho, že tehdy nerozpoznal slávu Nejvyššího Pána Šrí Čaitanji Maháprabhua.

Později na místě dnes známém jako aparádha-bhandžanam, neboli místo prominutí přestupků, Šrí Čaitanja Maháprabhu prominul všem, kteří tam přišli a vyprávěl jim o vědě oddanosti.

Tehdy Dévánanda Pandita složil poklony lotosovým nohám Čaitanja Maháprabhua. Maháprabhu mu řekl: „Jsi služebník mého drahého oddaného Vakréšvara Pandita. Tím, že jsi mu posloužil, jsi Mě velmi potěšil. Výsledkem této služby je, že ses ke Mně přiblížil. Vakréšvara je naplněn Krišna-šakti. Tím, že jsi sloužil Mému drahému oddanému Vakréšvarovi Panditovi, jsi získal milost Krišny.“

Šrí Sáranga Murári Thákura je někdy znám jako Sáranga Murári, Sáranga Páni nebo Sáranga Dhara. Žil na břehu Gangy v Módadrumadvípu, v části Navadvíp dhámu známé jako Mámagáči. V současnosti je na tomto místě chrám Rádhá-Góvindy. Starý chrám byl postaven vedle starého stromu bakula, který tam stojí od doby Sárangy Thákura. Nedávno byl postaven nový chrám pod správou Gaudíja Mathu.

Je řečeno, že Sáranga Murári Thákura slíbil, že nikdy nebude přijímat žádné žáky. Čaitanja Maháprabhu ho však opakovaně vyzýval, aby žáky přijímal. Po dlouhé době se rozhodl přijmout žáka a řekl: „Udělám žáka z první osoby, kterou zítra uvidím a zasvětím ho do mantry.“ Následující ráno se šel koupat ke Ganze a během koupání se dotkl nohou mrtvého těla. Uchopil je, přivedl je k životu a zeptal se: „Kdo jsi? Jaká je tvoje gótra?“ Ten člověk postupně nabyl vědomí a když zjistil, že se nachází v přítomnosti vznešené osobnosti, tak se Sárangovi Thákurovi poklonil. Potom tento člověk, který vstal z mrtvých mocí Sárangy Thákura, popsal svoji kastu a původ: „Jmenuji se Murári. Buď ke mně milostivý.“ Tehdy ho Sáranga Thákura přijal za žáka a dal mu díkšá mantru. Proto byl znám jako Sáranga Murári Thákura. Za několik dní Sáranga Thákura naučil svého nového žáka uctívat Božstva Rádhá-Gópínátha. Tento žák byl znám jako Murári Thákura.

Kavikarnapúra ve své Gaura-ganóddéša-dípice píše: „Ten, který byl znám jako Nandímukhí ve Vradža-líle, se zjevil v zábavách Šrí Čaitanji jako Sáranga Thákura.“

Den zjevení Sárangy Thákura je čtrnáctý den tmavé poloviny měsíce Ášádha a den jeho odchodu je třináctý den tmavé poloviny měsíce Agrahájana.

Šrí Mukunda dása, Šrí Mádhava dása a Šrí Narahari dása byli bratři, kteří pocházeli ze Šrí Khandy v okrese Barddhamán, čtyři míle západně od Katóji.

Šrí Krišnadása Kavirádža Gósvámí se zmiňuje o oddaných z Khandy jako o hlavní větvi Čaitanjova stromu Krišna-prémy (Čč. Ádi 10.78–79): „Obyvatelé Šrí Khandy, kterými jsou Mukunda dása, Šrí Raghunandana, Narahari dása, Čiraňdžíva a Sulóčana, tvoří hlavní větev stromu Šrí Čaitanji. Jako takoví byli sídlem Pánovy milosti. Tato větev vydala hojnost plodů a květů bhakti.“

Šrí Narahari Sarakára Thákura se účastnil mnoha zábav Maháprabhua. Narahari Čakravartí Thákura píše v Bhakti Ratnákaře: „Sláva Šrí Narahariho Thákura je úžasná. Ve Vrindávanu byl Madhumatí a jeho sláva je neomezená.“

Šrí Lóčana dása Thákura, drahý žák Narahariho Sarákara Thákura, ve své Čaitanja mangale popisuje svého gurudéva takto: „Šrí Narahari dása je můj pán. Naučil mne transcendentálnímu poznání a jsem pod jeho vlivem i mnoha jinými způsoby. Jeho hojná Krišna préma naplňuje jeho existenci, její symptomy jsou na jeho těle jasně viditelné. Nikdo nemůže pochopit rozsah jeho oddanosti a Krišna prémy. Ve své předchozí existenci ve Vrindávanu byl znám jako Madhumatí, drahá gópí přítelkyně Šrí Rádhy, která byla studnicí sladkosti. Ta samá sakhí přítelkyně Šrí Rádhy se zjevila v zábavě Šrí Gaurángy ve věku Kali jako Narahari. Byl studnicí Rádha-Krišna prémy.“

Šríla Bhaktivinód Thákura se zmínil o Naraharim Sarakárovi ve své písni Gaura-árati:

narahari adi kori chamara dhulaya,
sanjaya mukunda vasu ghosh adi gaya

Šrí Narahari Sarakára Thákura byl velký zpěvák a básník. Napsal mnoho básní a písní o zábavách Šrí Gaurángy a Šrí Nitjánandy. Napsal také knihu v sanskritu s názvem Šrí Bhadžanámrita. Téměř všechny písně Narahariho Sarakára Thákura jsou zahrnuty v Bhakti Ratnákaře od Narahariho Čakravartího Thákura. Proto lze těžko říci, které písně v této knize jsou od Narahariho Čakravartího a které od Narahariho Sarakára Thákura. Situaci dále komplikuje stejné jméno obou autorů. Písně totiž často končí takto: „Tuto píseň zpívá Narahari.“

Šríla Narahari Sarakára Thákura odešel z tohoto světa jedenáctého dne tmavé poloviny měsíce Agrahájana.

Šrí Nimbárkáčárja kázal filosofii vědomí Krišny tři století před příchodem Čaitanji Maháprabhua. Šríla Bhaktivinóda Thákura ve své Navadvípa Dháma Mahátmji píše, že Nimbárka dříve uctíval Pána Šivu v Bilvapakši v Rudradvípu (část Navadvípu). Pán Šiva se mu zjevil a poradil mu přijmout zasvěcení od čtyř Kumárů. Nimbárka pak získal Rádhá-Krišna mantru a dále žil v Navadvípu. Podle učení Sanat-Kumára-samhity s velkou láskou uctíval Rádhu a Krišnu, jež se mu brzy poté zjevili ve spojené podobě Šrí Gaurángy Maháprabhua.

Pán Gauránga řekl: “Nimbárko, až budoucnu zahájím sankírtanové hnutí, budu osobně kázat transcendentální filosofii ačintja-bhéda-abhéda-tattva. Přijmu esenci filosofií Madhvy, Rámánudži a Višnusvámího. Od tebe převezmu dva důležité principy: 1) Důležitost přijetí útočiště u Šrímatí Rádharání, 2) Jedinečnost lásky vradžských gópí ke Krišnovi.”

Poté Pán Čaitanja zmizel. Nimbárka ronil slzy extáze a opustil Navadvíp, aby započal svoji kazatelskou misi. V Čaitanja líle se zjevil jako Kéšava Kašmírí a obdržel extatickou lásku k Bohu přímo od Nimáie Pandita.

Mezi Gaudíji a Nimbárky existuje mnoho zarážejících shod. Následovníci Nimbárky přijímají šest druhů odevzdání se, devět částí bhakti a dašamúlu (devět praméjí, hlavních bodů gaudíjské filosofie, a pramánu, zdroj důkazů – védská písma). Uctívají Rádhu a Krišnu ve Vrindávanu, Šrímatí Rádharání je pro ně nejvyšší oddanou a lásku gópí přijímají jako jedinečnou. Nimbárkové zpívají svoji verzi mahá-mantry:

Rádhe Krišna Rádhé Krišna Krišna Krišna Rádhé Rádhé

Rádhé Šjáma Rádhé Šjáma Šjáma Šjáma Rádhé Rádhé

Ve Vrindávanu, zhruba míli od Góvardhanu, leží vesnice Nimgaon, jež se jmenuje po Nimbárkovi, který zde vyrůstal od svého dětství a později zde prováděl svůj bhadžan. Mnoho míst zábav Rádhy a Krišny ve Vrindávanu je dodnes udržováno Nimbárkovými následovníky. V Mathuře-Vrindávanu následuje Nimbárkovu cestu bhakti nespočet oddaných. Šrídží Mandir hned za Loi Bazarem slouží jako středisko Nimbárka sampradáji.

Šrí Madhváčárja je vyobrazen jak drží vztyčené dva prsty, čím naznačuje Krišnu a džívu. Impersonalisté ukazují jenom jeden prst s úmyslem dokázat, že vše je jedno. Podle Šrí Nimbárky existují tři stejně skutečné a spoluexistující entity – Brahman, čit a ačit.

Šrí Íšvara Purí vyslal své žáky Góvindu a Kášíšvaru Pandita do Džagannátha Purí sloužit Pánu Čaitanjovi, jenž po zdráhání přijmout službu svých duchovních bratrů nakonec svolil. Góvinda a Kášíšvara jako Kálavatí a Šaširekhá ve Vradža-líle nosí vodu Jamuny Pánu Krišnovi. Kášíšvara Pandita svým silným a mocným tělem chránil Pána Čaitanju před davy a po kírtanu rozdával prasádam všem oddaným.

Šrí Gaurasundara Kášíšvaru požádal, aby se odstěhoval do Vrindávanu a uctíval tam Góvindadžího, Božstvo Šríly Rúpy Gosvámího. Kášíšvara se však bál odloučení od Pána Čaitanji a řekl: “Můj Pane, pokud se mám vzdát Tvojí společnosti, mé srdce se rozpoltí na dva kusy.” Pán Gauračandra mu ze soucitu daroval Božstvo, jež Ho přesně zpodobňovalo. “Gaura-Góvinda”, jak se Božstvo jmenuje, je Krišna ve zlaté podobě hrající na flétnu. Kášíšvara pak šťastně odešel do Vrindávanu, aby zde sloužil Gaura-Góvindovi a Góvindadžímu.

“Uctívám Kašíšvaru Pandita, jehož láska a oddanost přivedla Šrí Čaitanju jako Božstvo do západní Indie.” (Šrí Sádhana-dípiká)

Dodnes jsou původní Božstva Gaura-Góvindy a Góvindadžího uctívána tisíci oddanými v Džaipuru (Rádžasthán).

Bhúgarbha Gósvámí je žákem Gadádhary Pandita a sdílel důvěrný vztah s Lókanáthem Gósvámím. Podle Bhakti Ratnakary byli jedna osoba, jen jejich těla se lišila. Inspirováni Pánem Čaitanjou se jako první a nejstarší oddaní usídlili spolu s Bhágavatou dásou (ČČ Ádi 12.82) ve Vrindávanu a již před příchodem Rúpy a Sanátany Gósvámích se snažili obnovit zapomenutá místa zábav Rádhy a Góvindy. Jejich postup se však lišil od agresivních metod dnešních vědců. Bhúgarbha a Lókanátha Gósvámí postupovali na základě pokory a odevzdání se. Jednoduše bloudili po Vrindávanu a volali jména dvanácti vradžských lesů: “Bhándíravan, Kámjavan, Mahávan, Tálavan, atd.” Šrímatí Vrinda-déví pak pomohla určit umístění všech lesů.

Říká se o něm, že prováděl svůj bhadžan pod zemí, aby se vyhnul hmotným překážkám, a podle toho získal své jméno (bhú – země, garbha – skryté místo, jeskyně a lůno). Měl mnoho žáků, mezi něž patří Šrí Čaitanja dása (púdžárí Šrí Góvindadeva), Šrí Mukundánanda Čakravartí, Prémí Krišna dása, atd. Jeho samádhi je poblíž samádhi Rúpy Gósvámího na dvoře chrámu Šrí Šrí Rádhá-Dámódara. Dnem jeho odchodu je 14. den světlé poloviny měsíce Kárttika. Gaura-ganóddéša-dípiká uvádí, že ve své svarúpě je Préma-maňdžarí.

V Čaitanja-bhágavatě se píše, že Dhanaňdžaja Pandita měl všechny znaky velké osobnosti. Byl v srdci velmi drahý Nitjánandovi Prabhuovi. Takto popisuje Vrindávana dása Thákura slávu Dhanaňdžaji Pandita.

Dhanaňdžaja Pandita sa narodil Sítala Grámu v okrese Katoja. Šríla Bhaktivédánta Svámí poznamenává: „Na úzkokolejné železnici z Bardhamánu do Katoji, asi čtrnáct kilometru od Katoji, je železniční stanice jménem Kaičara. Odtud je třeba jít asi kilometr a půl severovýchodně do Sítaly. Chrám byl hliněný s doškovou střechou. Před nějakým časem Mallikové, zamindarové z Bádžáravana Kábáší, postavili jako chrám velký dům, ale za posledních šedesát pět let byl chrám opuštěn a rozpadá se. Základy starého chrámu jsou stále viditelné. Poblíž chrámu je pilíř pro tulasí a každý rok v lednu se tu slaví den odchodu Dhanaňdžaje Pandita. Říká se, že nějakou dobu byl Dhanaňdžaja Pandita v sankírtanové skupině pod vedením Šrí Čaitanji Maháprabhua a pak odešel do Vrindávanu. Předtím, než odešel do Vrindávanu, žil nějakou dobu ve vesnici jménem Sánčadápánčadá deset kilometru jižně od železniČní stanice Memárí, která je známa i jako „Dhanaňdžajovo sídlo“ (Dhananjayera Pata). Po nějakém čase přenechal zodpovědnost za uctívání svému žákovi a vrátil se do Vrindávanu. Po návratu z Vrindávanu do Sítala Grámu instaloval v chrámu Božstvo Gaurasundara, které jeho potomci dosud v tomto chrámu uctívají.“

Když Čaitanja Maháprabhu prováděl svoje kírtanové zábavy, Dhanaňdžaja Pandita byl v Navadvípu. Potom, co se vrátil do Bengálska z Vrindávanu, instaloval Božstvo ve vesnici jménem Džalandí Grám. V té vesnici jsou Božstva Šrí Šrí Gópínátha, Šrí Šrí Nitáj-Gaura a šálagráma šilá Šrí Šrí Dámódára. Dhanaňdžaja Pandita nezanechal žádné přímé potomky. Měl bratra jménem Saňdžaja. Podle některých byl Saňdžaja Dhanaňžajovým žákem.

Dhanaňdžaja Pandita odešel z tohoto světa do věčných zábav Pána osmý den po nově v měsíci Kártiku.