Jóga a meditace
Zásady pro dosažení osvícení a štěstí
Správně prováděná jóga odstraňuje nepřirozené pokryvy duše a odhaluje naše původní, čisté vědomí.
Odhadem třicet miliónů Američanů provádí tělesná a dechová cvičení hatha-jógy, které tvoří dvě části osmistupňového systému aštánga-jógy. („Ašta“ znamená „osm“ a „anga“ „úd“). Základem tohoto osmistupňového procesu jsou úrovně jama a nijama, neboli společenské a osobní zásady. Ke třetímu a čtvrtému kroku v tomto procesu patří ásána (tělesné pozice) a pránájáma (dechová cvičení). Na ně navazují pratjáhára (odpoutanost), dháraná (rozjímání), dhjána (koncentrace) a samádhi (stálá koncentrace). Abychom dosáhli cílů jógy, musíme systematicky následovat autorizovaný jógový proces. Je to podobné jako ve škole. Když chceme získat vzdělání, musíme následovat daný studijní plán.
Nejpřednější představitelé jógy říkají, že konečným cílem jógy není pouhé zdraví a mystické síly, ale realizování sebe sama, porozumění své odlišnosti od hmoty a také obnovení našeho skrytého věčného vztahu s Nejvyšší Osobností Božství. Písma a texty o józe předepisují fyzickou a mentální usměrněnost jak pro hmotný, tak pro duchovní pokrok. Pouze usměrněné a cílené jednání nás může osvobodit od připoutanosti a odporu, které povstávají z rozrušených smyslů a mysli. Bhagavad-gítá popisuje naše zapletení ve třech kvalitách hmotné přírody (dobru, vášni a nevědomosti) jako primární příčinu našeho rozrušení. Toužíme-li panovat nad hmotným stvořením a užívat si ho, zaplétáme se do spletitostí této přírody, a když naše touhy nejsou naplněny, přichází zklamání. Pán vytváří a kontroluje tyto kvality prostřednictvím svých energií, a proto jediným způsobem, jak jejich područí uniknout, je následovat proces, který On sám ustanovuje. Následováním jógových usměrnění zmizí naše připoutanost ke kvalitám vášně a nevědomosti a postupně se pozvedneme do kvality dobra, která přináší poznání a odstraňuje utrpení. Původně čistá duše, nyní ovlivněná iluzí, zrozená z hmotných kvalit nemůže vnímat svoji původní blaženou povahu. Jóga odstraňuje nepřirozené pokrytí hmotnými kvalitami a odhaluje původní vědomí duše.
Aštánga-jóga rozvíjí vyšší inteligenci, díky které duše může ovládat mysl a smysly, a tak překonat hmotné podmínění. Tato úroveň je však pouhým úvodem do skutečného duchovního života, který zažíná s projevením vědomí Krišny, po porozumění „jsme věční služebníci Pána Krišny“. Tím začíná naše přirozená láskyplná služba Jemu.
V jógovém procesu vedou k dokonalosti dvě cesty, a to přímá a nepřímá. Nepřímá cesta vede skrze několik úrovní jógy. Bhakti-jóga je však přímou cestou. Nepřímá cesta také vede k bhakti (oddanosti), ale je třeba projít úrovněmi karma-jógy (zříkání se plodů práce), gjána-jógou (rozvojem duchovního poznání) a celým systémem aštánga-jógy (procesem meditace na Nadduši v srdci). Aštánga-jóga ale není v tomto věku Kali doporučována. Lidé totiž žijí velice krátce, jsou neusměrnění ve svých zvycích a jsou fyzicky a mentálně slabí. Některé výjimečné případy mohou dosáhnout dokonalosti pomocí tohoto procesu, ale většina lidí to dnes nedokáže. Když někdo nezná konečný cíl procesu aštánga-jógy, je napodobování tohoto pradávného systému bezesporu pouhou ztrátou času.
Osm kroků (jama, nijama atd.) v zušlechťování vědomí lze vztáhnout na jakoukoli činnost. Dejme tomu, že někdo hraje fotbal. Jama a nijama, které zahrnují společenskou a osobní disciplínu, odpovídají týmové spolupráci a osobním dovednostem hráče. Ásana bude představovat určitou pozici těla například při kopnutí do míče, pranájáma vytváření energie, bez které není možné hrát. Pratjáhára by znamenala, že hráče nerozruší smyslové podněty. Když budou fanoušci povzbuzovat hráče, který se s míčem dere kupředu, fotbalista se nemůže jen tak zastavit a reagovat na jejich povzbuzení. Dháráná představuje rozjímání – v tomto případě uvědomování si polohy míče, brány a rozestavení hráčů. Dhjána by zde znamenala koncentraci na kopnutí míče do brány a vyhýbání se protihráčům. Když se mu podaří dát gól, jeho tým dosáhl samádhi (ve fotbale ale pouze dočasně).
Praxe jógího
Mudrc Pataňdžali, který je považován za otce aštánga-jógy, sepsal jóga-sútry. Rozdělil stádia jama a nijama do deseti následujících kategorií: K jamě patří:
- ahimsa (nenásilí)
- satja (pravdomluvnost)
- astéja (nekradení)
- brahmačarja (celibát)
- aparigraha (žádné vlastnictví)
K nijamě se řadí:
- šauča (čistota)
- santóša (spokojenost)
- tapas (odříkání)
- svádhjája (studium)
- íšvara-pranidháná (odevzdání Bohu)
Ovládání smyslů je podrobně vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu (Bhágavata Puráně) (6.1.13.-14): „Abychom mohli soustředit mysl, je třeba dodržovat celibát a neodchýlit se. Je nutné podstoupit askezi dobrovolného zříkání se smyslového požitku. Člověk musí poté ovládat mysl a smysly, dávat milodary, být pravdomluvný, čistý, nenásilný, následovat usměrňující pravidla a pravidelně zpívat Pánova jména…“
Pravidla jamy a nijamy odpovídají jednání bráhmany (intelektuála či kněze). V Bhagavad-gítě (18.42) je řečeno: „Klid, sebeovládání, askeze, čistota, snášenlivost, čestnost, poznání, moudrost a zbožnost jsou přirozené rysy, podle kterých jednají bráhmanové.“ Kultivace bráhmanských vlastností, přestože jejich rozvinutí ještě neznamená úplnou dokonalost života, poukazuje na vyšší vědomí a umožňuje nahlédnout do duchovního života. Oddaný Krišny se vyhýbá nezákonnému sexu, jedení masa, hazardu a intoxikaci. To oddanému pomáhá rozvinout vlastnosti kvality dobra – čistotu, milostivost, pravdomluvnost a odříkání. Zpívání jmen Boha bez přestupků pozvedává oddaného na transcendentální úroveň.
Ovládání smyslů a mysli
Čistá duše jedná s hmotnou myslí a inteligencí. Pokud je naše mysl a inteligence zapletena ve smyslovém požitku, pak naše provádění jógy nepřinese kýžený výsledek. Dočasně nebo vnějšně můžeme dodržovat určitá usměrnění, ale nakonec nás touhy po smyslovém požitku donutí žádosti mysli a smyslů uspokojit. Je chybné si myslet, že cvičení ásan pro odstranění nadbytečného tuku nebo pro zdraví, je metodou duchovní seberealizace. Bez vyšší inteligence nám taková cvičení nepomohou pokročit k duchovní dokonalosti. Šrí Krišna říká v Bhagavad-gítě (3.6): „Ten, kdo drží na uzdě své činné smysly, ale myslí dlí u smyslového požitku, klame sám sebe a je nazýván pokrytcem.“ Bez mentální, intelektuální a duchoví disciplíny dokonce i lepší zdraví získané fyzickým cvičením nebude dlouho trvat, stejně jako rozbitý hrnec v sobě neudrží vodu. Vyšší inteligence slouží k tomu, aby zaměstnala smysly a mysl ve službě Šrí Krišnovi. Abychom se zbavili hmotného vědomí, je ovládání jazyka a genitálií to nejzákladnější. To, co jíme, je určeno našimi chutěmi, a naše pojetí sexu se vytváří podle toho, čemu nasloucháme a o čem hovoříme. Šrí Krišna nám radí, abychom ovládali jazyk jedením jídla, které Mu bylo obětováno, a také hovořením o Krišna-kathá (neboli o tématech spojených s Nejvyšším Pánem) a správnému naslouchání.
Šríla Prabhupáda ve výkladu ke sloce z Bhagavad-gíty 6.13–14 vysvětluje osvobození od sexuální touhy následovně: „V pravidlech celibátu, které sepsal velký mudrc Jagjavalkja stojí: ‚Slib brahmačarji má živé bytosti pomoci úplně se zdržet sexuálních projevů v činech, slovech a mysli – vždy, všude a za všech okolností.‘ Nikdo nemůže provádět pravou jógu tím, že se bude oddávat sexu. Brahmačarja se proto učí již od dětství, kdy člověk ještě nic o pohlavním životě neví. Chlapci jdou v pěti letech do gurukuly neboli na místo, kde žije duchovní učitel, pod jehož vedením se učí přísné disciplíně života brahmačárích. Bez této průpravy nemůže nikdo dosáhnout pokroku v žádné józe, ať už je to dhjána, gjána nebo bhakti. Ten, kdo se však řídí védskými zásadami manželského života a má pohlavní styk pouze se svou ženou (a to usměrněný), je rovněž nazýván brahmačárí. Takový zdrženlivý hospodář-brahmačárí může být přijat do školy bhakti. Školy gjány a dhjány ovšem tyto brahmačárí nepřijímají a vyžadují naprostou zdrženlivost, bez kompromisu. Škola bhakti dovoluje hospodáři-brahmačárímu usměrněný pohlavní život, protože bhakti-jóga má takovou moc, že oddaný zaměstnaný touto službou na vyšší úrovni – službou Pánu – přirozeně ztrácí zájem o sex. V Bhagavad-gítě 2.59 čteme:
višajá vinivartanté niráhárasja déhinah
rasa-vardžam rasó ’pj asja param drištvá nivartaté
Zatímco jiní se musí od smyslového požitku násilím odvracet, oddaný Pána od něho upouští přirozeně, jelikož poznal vyšší chuť. Nikdo jiný než oddaný o této vyšší chuti nic neví.
Pro toho, kdo přímo neslouží Pánu, je doporučeno, aby usměrnil smyslovou činnost: „Ó Ardžuno, nikdo se nemůže stát jógím, pokud se přejídá nebo jí příliš málo, spí přespříliš nebo naopak spí nedostatečně. Ten, kdo je umírněný v přijímání potravy, spaní, aktivním odpočinku a práci, může prováděním jógy dosáhnout úlevy od všech hmotných strastí.“ (Bhagavad-gítá 6.16.-17).
Z konečného pohledu ale tajemstvím úspěchu jakékoli jógové praxe je získání vyšší chuti. Všichni hledají štěstí, protože štěstí patří k přirozenosti duše. Takové štěstí, které není ničím jiným než neusměrněným požitkem hmotných smyslů a mysli nás jen zaplete do následných bolestných reakcí. Smyslový požitek je omezený a dočasný. Nemůžeme si ho užívat neustále, ale po určité době se ho musíme vzdát. Ale když dosáhneme duchovní úrovně, štěstí nabude věčnosti a neomezenosti – rasámrita sindhu.
Začátečníci v józe nemohou očekávat, že praktikování usměrnění jamy a nijamy bude jen radostné. Lze uvést příklad člověka, který onemocněl žloutenkou. Nikdy nebude moci vychutnat sladkost cukrkandlu, bude si naopak myslet, že je hořký. Nicméně jedním ze způsobů, jak vyléčit tuto žloutenku, je pravidelné užívání právě tohoto cukrkandlu. Když se vyléčí, cukrkandl mu bude opět chutnat sladce. Proto Šrí Krišna říká (Bhagavad-gítá 18.37): „To, co nám zpočátku může připadat jako jed, ale na konci je jako nektar, a co probouzí k seberealizaci, je prohlášeno za štěstí, které má charakter dobra.“ Šríla Prabhupáda to dále komentuje: „Když někdo usiluje o seberealizaci, musí se řídit mnoha zásadami a usměrněními, aby ovládl mysl a smysly a mohl mysl soustředit na vlastní já. To vše je velmi obtížné a chutná to jako jed. Ten, kdo je však v dodržování usměrňujících pravidel úspěšný a dosáhne transcendentální úrovně, začne pít skutečný nektar a užívá si života.“
Hlavním pravidlem pro duchovní pokrok je vždy oddaně sloužit Pánu, což začíná upevněním mysli v opěvování Nejvyššího Pána a naslouchání o Jeho jméně, podobě, vlastnostech a zábavách a jedením jídla, kterému bylo s láskou obětováno.
Použitá literatura:
Převzato z článku Yama&Niyama od Prahládánandy Svámího z časopisu „Back to Godhead“, Jan/Feb 2005.