Sladké potěšení na Andělu

Co se děje den před Vánocemi všichni důvěrně známe. Lidé nabuzení mohutným bombardováním reklamami nakupují poslední dárky, obchodníci se chlubí rekordními tržbami a kapři v kádích ve smrtelné agónii lapají po dechu.

Všichni si říkají, vždyť je to „šílenství“ rok od roku horší a intenzivnější, letos to udělám jinak. Zamysleme se, za čím se všichni na Vánoce ženou. Dá se říci, že všichni do jednoho touží po duchovním světě. Mají velkou převelikou touhu těch několik málo dnů, nebo alespoň ten jeden večer zažít štěstí, veselí, radost, klid a všechny ostatní věci, které si navzájem většina na Vánoce přeje. Alespoň na Vánoce! Alespoň na dvě hodiny! Štěstí a klid…

Naneštěstí toto své krásné přání nedokáží uskutečnit. Je to ukázkový příklad jak rozpoložení štěstí a klidu nelze získat rozněcováním nových tužeb skrze reklamy, nakupováním darů a snahou ukojit naše hmotné tužby množstvím „požitku“, který je ve vánočních dnech tak koncentrovaný. V televizi tedy alespoň vysílají nejoblíbenější pořady pro dokreslení iluze, jiná forma zapomnění.

Díky milosti našeho drahého áčárji Šríly Prabhupády v ty samé dny se stejnou a ještě větší intenzitou vyrážejí vstříc touze lidí po klidu a štěstí služebníci vaišnavů s rukama plnými právě těch darů, které lidem dokážou splnit toto naše největší přání.

Je to tzv. Prabhupádův maraton kdy vaišnavové, dědici hodnot a pokladů se snaží se stejnou vánoční intenzitou předat milostí Šríly Prabhupády dary Čajtanji Maháprabhua. Tyto hlavní dary jsou knihy popisující transcendentální poznání, které může dovést všechny živé bytosti k vytouženému cíli a prasádam, milost Kršny v podobě obětovaného jídla, které všichni důvěrně známe.

Vyrazili jsme i my do ulic Prahy na Anděl, kde jsme měli pronajatou část chodníku právě pro distribuci prasádam, kterou jsme horko těžko na poslední chvíli s úřadem „vypapírovali“.Bez vstřícnosti vedoucího dopravního odboru, bychom to nezvládli. Několik předcházejících týdnů a dnů se Pávaní déví dásí snažila inspirovat známé i neznámé k finančnímu příspěvku pro pokrytí nákladů rozdávání vánoční halvy a podařilo se.

Ráno 23.12. jsme v chrámové kuchyni připravili cca 60 litrů sladké ananasové halvy a cca 40 litrů horkého jogínského čaje z koření, vody a mléka.

Po různých peripetiích, které vždy podobné akce provázejí, jsme stáli za stolkem, chráněni slunečníkem – proti sněhu a jiné nepřízni počasí. Na stolku velkou ohřevnou 20 litrovou termosku na jogínský čaj a výdejní pult s ohřevem, pod jehož pokličkami šeptala horká halva s ananasem. Dále komínek kuchařek tzv. 108-ček, malých Návratů a několik životopisů Šríly Prabhupády.

Tak pokračoval nektar rozdávání prasádam. Lidé vytrháváni ze spěchu naším voláním, vůní halvy, možná velkým slunečníkem, ale hlavně také nepřehlédnutelným nápisem DNES ZDARMA a SLADKÝ DÁREK OD GÓVINDY přistupovali překvapeně se zvědavostí k dosti vysokému stolu, smáli se a nakukovali pod pokličku odkud jsme s radostí nabíraly kouřící horkou halvu a jednoho po druhém obdarovávali dvěma kopečky té úžasné sladkosti.

Paleta osob na předvánočním Andělu je opravdu pestrá a tak prasádam opěvovali děti, babičky, bezdomovci, taťkové z práce i šviháci v krokodýlích botách s bílou šálou a oblečeným chrtem na vodítku. Všichni se ptali na recept ( nikdo si ho nenapsal ) a tak jsme neustále mluvili, smáli se a přijímali děkovná slova i pohledy a mysleli na to jaké štěstí nás se Šrílou Prabhupádou potkalo. Za čtyři hodiny bylo 60 litrů halvy rozdáno a rozebráno a my hned plánovali, že příští rok toho musíme uvařit minimálně jednou tolik.

Děkujeme všem za podporu a zejména Narakritimu prabhu, Alalanátovi prabhu za recept a mnoha dalším oddaným.

Za finanční příspěvek děkujeme těmto:

Antonín Bořek Dohalský
Marcela Miklošínová
Lenka Janková
Jaroslav Procházka
Nikola Kos

Pokud se Vám tato skromná distribuce prasádam líbí, neváhejme a domluvme se na příští rok, nazbíráme více peněz, otevřeme více stánků, rozdejme více prasádam a zažijme více nektaru! Haré Kršna!

Vaši služebníci Vasudeva Nandana dasa a Pávaní déví dásí