Hnutí Hare Krišna Česká republika

Prabhupáda dodržoval ve svém denním režimu pravidelnost, kterou porušoval jen výjimečně. Dopoledne kolem jedenácté nebo půl dvanácté si obvykle nechával dělat masáž, ale když ho v té době někdo navštívil a Prabhupáda právě vysvětloval vědomí Krišny, dal přednost kázání před denním programem. Stejně tak dokázal kázat večer celé hodiny, zvláště v Bombaji při setkáních s doživotními členy nebo právními zástupci ISKCONu. Nikdy však nečinil tyto změny v časovém rozvrhu nebo v rozhodování o tom, kde sloužit Krišnovi, z nějakého rozmaru. Jednou na procházce po pláži v Juhu nás doprovázel doktor Patel, jeden z Prabhupádových přátel. Po půl hodině navrhl, abychom se vrátili. Prabhupáda se ale podíval na hodinky a řekl, že je na návrat příliš brzy, protože Božstva Rádhy a Rásabihárího budou dávat daršan až za hodinu. „Když se vy vrátíte dřív, může i Krišna dávat daršan" dřív, protože jste čistý oddaný,„ řekl doktor Patel. Prabhupáda odpověděl, že to nepřipadá v úvahu; nemůžeme měnit program Božstev proto, aby to vyhovovalo nám. 

Prabhupáda nikdy nevycházel sám bez doprovodu oddaných. Bylo neslýchané, že by někdy řekl: „Odjíždím na pár dnů" nebo „Jdu si vyřídit nějaké soukromé záležitosti" nebo „Jedu na dovolenou."

Všechno vykonával ve správný čas, určený vědomím Krišny. I to, když se uchyloval do soukromí, (a jak dosvědčovaly zvuky z jeho pokoje) aby pracoval na překladu šrímad-Bhágavatamu nebo odříkával s džapou mantru Hare Krišna. Klid jeho čistého vědomí přesahoval naše chápání, ale občas jsme do něj mohli nahlédnout, když nám někdy vyprávěl, co se mu zdálo nebo o čem o samotě přemýšlel.

V roce 1968 v New Yorku potřeboval Prabhupáda vstát časně ráno, aby odjel do Bostonu, ačkoliv den předtím bděl dlouho do noci. Z Bostonu pak zaslal dopis prezidentovi newyorského chrámu, který nebyl schopen vstát, aby ho doprovodil. „Neměl bys mě pouze uctívat, ale měl bys mě také následovat svým jednáním" napsal. Důslednost, s jakou šríla Prabhupáda svůj denní režim dodržoval, byla pozoruhodná. Když se na něj někdy nahrnuly nepříjemné zprávy o démonských útocích na ISKCON, bylo vidět, že mu to působí vážné starosti, ale i v těchto chvílích dodržoval pravidelné doby koupele a přijímání prasádam. Pokud však začínaly být problémy příliš naléhavé, přestával jíst, a když jeden z jeho předních žáků začal jednou projevovat známky vážné deviace, probděl kvůli tomu Prabhupáda celou noc. Jindy si s trancendentální radostí celé hodiny prohlížel barevné fotografie z první Ratha-yátry v Los Angeles a vypustil kvůli tomu i obvyklou masáž.

Nezapadal ovšem do stereotypní představy o Indech, kteří na každou schůzku přijdou o dvě hodiny později. Pravidelně sledoval hodinky, a když jeho služebníci někdy nebyli včas připraveni k odjezdu, vycházel z pokoje a vydával se k čekajícímu autu, rozhodnutý odjet třeba i bez nich. Přesto nepůsobil jako karmí otrok nějakého neúprosného režimu, který nedává žádnou svobodu.

Bhagavad-gítá popisuje usměrňující zásady svobody. Prabhupáda sám byl osvobozený, a přesto vtiskl dvaceti čtyřem hodinám svého dne a noci pevný řád, aby nám poskytl příklad a aby co nejefektivněji využil život pro vykonávání své služby. V tomto režimu měla své místo ideální doba na ranní procházku – když vzduch byl ještě svěží a okolí klidné. Byla zde ideální doba pro vítání Božstev

• podle Jejich časového rozvrhu. Existovala ideální doba pro setkání oddaných a

také pro to, kdy zdravě jíst. I odpovědi na dopisy měly svůj vhodný čas. Aby naučil své žáky časně vstávat, sám vstával časně. Kázání přizpůsoboval časovým možnostem svých hostů. Tímto způsobem tedy organizoval své transcendentální jednání – nikoliv pouze pro zachování jistých pravidel, ale proto, aby nepřetržitě co nejlépe sloužil Krišnovi, aby rozšiřoval a upevňoval své hnutí pro vědomí Krišny ve světě.

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás