Kapky nektaru

Girirádž dása sloužil Šrílovi Prabhupádovi v Bombaji už řadu let, když se nakonec rozhodl opět zajet do Spojených států, aby se tam zdravotně zotavil a navštívil své rodiče v Chicagu. Po návratu do Bombaje se ho Šríla Prabhupáda vyptával na zdraví a na pobyt u rodičů. 

Girirádž líčil, jak během jeho dvoudenní návštěvy pozval jeho otec domů jednu svou známou psycholožku, aby si s Girirádžem promluvila. Psycholožka se začala Girirádže vyptávat, zda v dětství něco nepostrádal ve vztahu k rodičům. Girirádž odpověděl na základě Bhagavad-gíty, že ve skutečnosti každý člověk prošel mnoha těly v různých životech a v každém životě měl různé rodiče, ale naším skutečným otcem je Krišna. Psycholožka se pak dál snažila mluvit s ním z pohledu psychologie, ale Girirádž jí dál odpovídal na duchovní úrovni, takže pro ni bylo těžké v psychologické analýze nějak pokročit. Po jejím odchodu z pokoje Girirádž zaslechl, jak mluví v hale s rodiči a říká, že nejspíš není v jejích silách ještě něco udělat.

„Ano," dodal Prabhupáda, „tví rodiče ji pozvali, aby se tě pokusila vyléčit, ale tvá nemoc je ve skutečnosti nevyléčitelná. Už nikdy se nemůžeš vrátit zpátky." Girirádže potěšilo, když z úst svého duchovního učitele slyšel taková slova.

* * *

Madhudviša dása působil jako president bombajského ISKCONu, ale Prabhupádovi se svěřil, že je nespokojený, zvláště při práci s Indy. Přál si nějaké jiné kazatelské působiště. řekl, že podle jeho názoru jsou Indové úskoční a lstiví a že s nimi nerad jedná.

Šríla Prabhupáda řekl: „Já jsem také Ind. Myslíš, že jsem lstivý?"

„Ne, vy ne, Šrílo Prabhupádo," řekl Madhudviša.

„Ale ano, jsem lstivý," odpověděl Prabhupáda, „protože jsem vás všechny obelstil, abyste se odevzdali Krišnovi. A teď jste chyceni a nemůžete pryč."

* * *

Pančadravidu Swamiho přepadl v Indii vážný záchvat, způsobený vředy. Doktor prohlásil, že nemoc je životu nebezpečná a že mu vředy na zádech musí operovat. Když Pančadravida potom popisoval svůj zdravotní stav Šrílovi Prabhupádovi, Prabhupáda na něj pohlédl a řekl: „Tyto nemoci jsou jen výplody naší představivosti."

„Ne, Šrílo Prabhupádo, já jsem je skutečně měl," namítl Pančadravida v domnění, že podle Prabhupády existovaly vředy pouze v jeho mysli. Na důkaz ukázal Prabhupádovi velkou jizvu, která mu na zádech zbyla po chirurgickém zákroku.

Šríla Prabhupáda se dotkl jizvy prstem a nic už neřekl.

Krátce poté na přednášce z Bhágavatamu Šríla Prabhupáda popisoval, jak utrpení všech živých bytostí je pouze výplodem představivosti, způsobené ztotožňováním se s hmotným tělem. Když to Pančadravida slyšel, uvědomil si dosah toho, co mu Prabhupáda řekl předtím. Ano, v absolutním smyslu existovaly dokonce i vředy pouze v představivosti.



* * *

Šríla Prabhupáda občas cestoval po Indii vlakem v doprovodu svých žáků. Jednou vlak zastavil v polích, posetých purpurovými květinami. Jeden z oddaných vystoupil, utíkal na pole, natrhal svazek květin a jen tak tak se stačil vrátit do Prabhupádova vagónu předtím, než se vlak dal znovu do pohybu. Potom oddaní přinesli kytici purpurových květin Prabhupádovi jako projev své oddanosti.

Prabhupáda květiny nevzrušeně přijal, ale řekl: „Takové květiny nosí Pán Šiva."

Oddaní se obávali, zda neudělali nějaký přestupek proti guruovi (guru-aparádha), ale Prabhupáda se usmál a zastrčil si za každé ucho jedno květinu. Pak co nejvíc otevřel oči a roztáhl ústa k širokému úsměvu: „Vidíte?", jako by byl Pán Šiva s purpurovými květy ve vlasech.



Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás