Jak je důležitý správný postup

Jeden z australských sanjásínů, žáků Šríly Prabhupády, postupně odpadal. Začal slevovat v dodržování principů, nechal si narůst vlasy a přestal nosit dhótí. Přes tyto změny snil dál o tom, že bude duchovním vůdcem. Když však přišel za Šrílou Prabhupádou při jeho návštěvě Melbourne, Prabhupáda mu řekl, že bez dodržování stanoveného postupu nemůže na duchovní cestě nikdy uspět. Vysvětlil to na příběhu: 

Sluha jednoho velmi zámožného muže předstoupil jednou před svého pána a vyprávěl mu o neobyčejném jogínovi, kterého spatřil v řece. Bylo to uprostřed zimy a jogín prohlašoval, že přečká v ledové říční vodě celou noc bez jakéhokoliv vnějšího tepla. Na důkaz nabízel komukoliv, aby se s ním vsadil. Když to boháč vyslechl, rozhodl se, že sázku přijme. Dohodli se tedy s jogínem, že musí zůstat celou noc ve vodě.

Jogín vstoupil do vody a boháč šel se svým sluhou domů. Druhý den se rozletěla zvěst o tom, jak jogín úspěšně přečkal ve vodě celou noc. Boháč vyšel z domu, aby se přesvědčil na vlastní oči, a skutečně – jogín ještě pořád stál ve vodě. Podle všech pravidel tedy boháč sázku prohrál. Pak ale jeden boháčův přítel povídá: „Počkat! Vidíte tamhle to světlo?" A ukázal na malý ohýnek, který v dálce planul na chrámové věži.

Boháčův přítel pak řekl: „Tenhle jogín svojí mystickou mocí používal tamhleto světlo, aby se ve vodě ohřál. Peníze by tedy neměl dostat, protože sázka zněla, že vydrží ve vodě bez jakéhokoliv vnějšího tepla."

Boháčovi toto žonglování se slovy přišlo vhod a řekl jogínovi: „Podvedl jsi mě. Žádné peníze ti nedám."

Pak se vrátil se sluhou domů a nařídil mu, aby rychle připravil nějakou dobrou snídani. Nějakou dobu čekal, ale když se snídaně neobjevovala, zavolal netrpělivě na sluhu. Sluha však odpověděl: „Počkejte prosím, snídaně se právě vaří." Boháč tedy dál čekal, ale čas ubíhal a nikdo jídlo nenesl. Pokaždé, když se sluhy zeptal, sluha odpověděl: „Vařím, vařím. Brzy to již bude hotové." Nakonec se boháč rozzlobil a vydal se do kuchyně.

„Co to má znamenat?" vykřikl, když spatřil, jak podivně vaření probíhá. Sluha měl na podlaze rozdělaný malý ohýnek, zatímco hrnec s jídlem měl zavěšený na vysoké bambusové trojnožce až u stropu. Bylo zřejmé, že malý plamen nikdy nemůže hrnec zahřát.

„Co to tropíš za nesmysly?" zlobil se boháč.

„Když tvrdíte, že se jogín mohl zahřát ve vodě světlem z věže, vařím také tak." Boháč pochopil, že jeho sluha nesouhlasí s tím, jak sázka dopadla, vyšel ven a vyplatil jogínovi jeho peníze.

Když Prabhupáda příběh dovyprávěl, čekali oddaní na pointu nebo nějaké poučení. Nezdálo se jim to příliš jasné. Pak jim to Prabhupáda objasnil.

„Pokud chcete vařit, musíte vařit určitým způsobem. Můžete mít nádobu a můžete mít oheň, ale když nebudete postupovat tak, jak se má, nikdy jídlo neuvaříte. Nikdy to nebude fungovat. Tenhle chlapec může zpívat Hare Krišna,“ – a Prabhupáda pohlédl na svého pokleslého žáka – „ale když nebude dodržovat správný postup, k čemu mu to zpívání bude dobré? Jestli chcete dosáhnout nějakých výsledků, musíte následovat správný postup.”

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás