Hnutí Hare Krišna Česká republika

Jeden prostý vesničan chtěl kdysi sloužit tomu, kdo je na světě nejmocnější. Šel tedy za starostou a požádal ho o nějakou práci. Když tak sloužil starostovi, jednou ho viděl, jak odvádí daňové poplatky jakémusi cizinci. I ptal se vesničan, kdo byl ten cizinec, a starosta mu vysvětlil, že se jednalo o guvernérova úředníka. „To je guvernér mocnější než vy?" zeptal se vesničan. „Samozřejmě, že je mocnější než já," odpověděl starosta. „Pokud je tomu tak," řekl vesničan, „pak chci sloužit jemu. Starosta ocenil vesničanovu upřímnost a dal mu doporučení pro guvernéra. Nějakou dobu tedy vesničan sloužil guvernérovi, až jednoho dne přijel vznešený host, doprovázený průvodem jezdců na koních. Guvernér hosta slavnostně přivítal a prokazoval mu všemožnou úctou. Při první příležitosti se vesničan otázal, kdo že je ten vznešený host. „To je králův první ministr," odpověděl guvernér. „A kdo je král?" vyptával se dál vesničan. „Král je vládcem celé této země," odvětil guvernér. „Je velice mocný." „Mocnější než vy?" zeptal se vesničan. „Jistě, já jsem jeho pouhý služebník." „Potom chci tedy sloužit králi." Vesničan byl zručný, a tak, aby se králi zalíbil, poslal ho guvernér do jeho služby. Muž sloužil králi několik měsíců. Potom mu jednoho dne král poručil, aby připravil kočár. Do království totiž přicestoval slavný mudrc a král ho chtěl požádat o radu, jak má vládnout. Když král přišel k mudrcovi, viděl vesničan, jak se mu uctivě klaní. Potom si král sedl a trpělivě naslouchal radám, které mu mudrc uděloval. Když se pak chystal k návratu do paláce, přistoupil vesničan k mudrcovi a zeptal se, zda je on na světě nejmocnější. Mudrc odpověděl, že nikoliv, že je pouhým bezvýznamným služebníkem. „řekněte mi prosím, kdo je tedy nejmocnější?" „Abys našel toho, kdo je nejmocnější, musíš navštívit chrám Nárájana," poučil ho mudrc. Muž se bez meškání vydal na cestu. Byl večer, když konečně dorazil k chrámu, a dveře už byly zamčené. Vesničan na ně bušil tak dlouho, až se objevil chrámový kněz a přikázal mu, aby se vrátil domů a přišel až na druhý den. Jenže vesničan neměl kam se vrátit; ulehl tedy na prahu vrat a usnul. Před úsvitem šli kolem bráhmanové z blízké vesnice. Když spatřili spícího muže, všimli si, že je přikrytý čadarem, jedním z posvátných přehozů náležejících chrámovému Božstvu. „Hleďme ho, zloděje!" zvolali. Rozhořčeně muže vzbudili a vyptávali se, kde sebral ten čadar. Ale užaslý vesničan ze sebe nedokázal vypravit nic než to, že sám neví, kde se čadar vzal. Když pak bráhmanové chtěli otevřít chrámová vrata, zjistili, že jsou zamčená. Teď teprve jim došlo, že čadar přes spícího vesničana přehodil samotný Pán Nárájan, aby se Jeho služebník zahřál. Vyptávali se tedy muže, odkud přišel, a vesničan jim vypověděl historii svého putování. Na to byl přijat do chrámu a seznámen se vším, co musel znát, aby mohl sloužit Božstvu. Tak se vesničan stal služebníkem toho, kdo je na světě nejmocnější.

***

Jednou Šríla Prabhupáda vyprávěl příběh o tom, jak védské vzdělání může člověku přinést spokojenost. Před třemi sty lety žil v Krišnanagaru poblíž Májápuru velmi zásadový, ale také velmi chudý bráhmana. Když se zvěst o učeném bráhmanovi donesla ke králi, Rádžovi Krišnačandrovi, vydal se ho král navštívit. „Bráhmano," pravil král, „jak bych ti mohl pomoci?" „Já od tebe žádnou pomoc nepotřebuji," odvětil bráhmana. „Ale vždyť vidím, v jaké žiješ bídě," namítl král. „Nežiji v žádné bídě. Moji žáci vyžebrají trochu rýže, kterou pak má žena uvaří, a támhle roste tamarindový strom, ze kterého si mohu utrhnout pár lístků a uvařit je. Nejsem chudý." Šríla Prabhupáda pak žákům vysvětlil, že člověk, který poznal Brahman, je spokojený, brahma-bhuta prasannatma. Bráhmana přijímá spokojeně vše, co k němu přichází, a v minulosti si lidé takové nezávislosti na hmotných potřebách nesmírně vážili, dodal Prabhupáda. Moderní vzdělání ale tuto nezávislost zabíjí. Jak Šríla Prabhupáda poznamenal, vyspělá technologie znamená to, že lidé jsou pro přežití závislí na strojích, a proto trpí.

***

Jiný příběh, který Prabhupáda vyprávěl, byl o žonglování se slovy. Před dávnými časy se jeden student dostavil ke své závěrečné zkoušce. Jedna z otázek se ptala na vládu Haridvára Basthy. Student si nic o této historické postavě nepamatoval, ale aby zkušební dobu nějak vyplnil, začal si vymýšlet slova. „Haridvár Bastha byl dobendi laktilizovaný plaktonem z tindy." Tímto způsobem student sepsal celé pojednání. Zkoušejícímu bylo jasné, že si chlapec pouze vymýšlel slova, ale protože chápal, že i vymýšlení slov je známkou určité inteligence, nechal ho zkoušku udělat. Podobným způsobem se vydává spousta nesmyslných vymyšlených knih, ale protože hrát si se slovy vyžaduje přece jen nějakou inteligenci, považují se tyto knihy za cenné.

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás