Šríla Prabhupáda vypráví příběhy

V roce 1977 stavba chrámu v Bombaji postupovala pomalu. Surabhi Swami měl stále stejné vysvětlení – mohou za to opožděné dodávky mramoru, ale ty dorazí už za čtrnáct dní. Když to Šríla Prabhupáda vyslechl již po několikáté, vyprávěl příběh o profesionálním svědkovi, který se živil u soudů, kde svědčil za peníze. Po každé přísaze tento svědek tvrdil, že je starý šedesát let. Když se jednoho dne soudce nad tím pozastavil, jak je možné, že je mu již tolik let šedesát, muž odpověděl, že přeci nemůže porušit, co jednou odpřísáhnul na svoji čest. Tak ani Surabhi Swami nechce porušit své čestné slovo, uzavřel příběh Prabhupáda.

---

Při své návštěvě v Teheránu v roce 1976 vyprávěl Prabhupáda následující příběh: Pán Šiva a jeho choť Párvatí jednou procházeli městem převlečení za obyčejné lidi. Cestou potkali na ulici žebráka. „Dej Pane něco tomu ubožákovi, když tak prosí,“ řekla Párvatí Pánu Šivovi. „To je marné,“ pravil Pán Šiva. „I když mu něco dám, ten nešťastník to nedokáže použít.“ Ale Párvatí dál žadonila, aby něco žebrákovi dal, až Pán Šiva souhlasil. „Vezmi si tohle,“ řekl žebrákovi, a dal mu meloun, ve kterém bylo zlato a šperky, celý poklad. Žebrák si meloun vzal, ale pomyslel si: „K čemu je mi meloun?“ A prodal ho nějakému muži za pár centů. Prabhupáda potom vysvětlil, že my jsme stejně nešťastní. Krišna nám dává dokonalé poznání, ale my, tak jako onen žebrák, ho nedokážeme použít.

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás