Šríla Prabhupáda vypráví krátké příběhy

„Když jen důkladně porozumíte Krišnovi, budete osvobozeni. Janma karma ca me divyam. Někteří lidé se ptají: ,Když je Krišna Bůh, jak Ho mohla matka Jašóda svázat?‘ Nechápou, že je to potěšení. Existuje ale celá řada příkladů…

Budu jeden citovat. V Anglii žil významný ministerský předseda, Gladstone, byl to první ministr královny Viktorie. Kdosi ho přišel navštívit a sluha ho informoval, že pan premiér je zaneprázdněný, že musí počkat. Muž tedy čekal, ale minula hodina a stále se nic nedělo. Nakonec tedy otevřel dveře, protože chtěl vidět, co pan premiér dělá. Spatřil, že z pana premiéra se stal kůň, na kterém se vozí jeho vnouček. To je potěšení. Gladstone byl první ministr, ale svému vnukovi dělal koníka. Takové je postavení s Krišnou.“

---

„Ano, člověk nedokáže něco chtít, pokud by z toho neměl žádné potěšení. Tak jako tom v divadelním představení oddaných v Ahmedábádu. Předváděli, jak řezník zabíjí zvířata a jak ho to zabíjení přitahuje. Viděl jsem něco podobného v Kalkatě. Projížděl jsem městem a nějaký zaměstnanec hotelu podřezával krk kuřeti. Ale kuře skákalo dál s podřízlým krkem, a ten muž se tomu smál. Měl z toho radost. Pro mě to bylo příšerné, ale ten muž z toho měl báječnou zábavu. Napůl podřízlé kuře skákalo a syn toho muže plakal. A ten muž se ptal svého syna: ,Proč pláčeš?‘ Takže je to otázka rozdílných vlastností. Jeden člověk je něčím přitahovaný a druhý v tomtéž vidí něco odpuzujícího. Tato přitažlivost se nazývá nálada, rasa, chuť.“

---

„Existuje jedno bengálské přísloví o dívce, která měla tančit na jevišti. V indické společnosti si před lidmi, kteří jsou společensky výše postavení, ženy zahalují hlavu. Ale tato dívka měla vyjít na jeviště. Proč by si tedy brala závoj? Kde se ženě z domácnosti naskytne příležitost vystoupit na jevišti? Přísloví tedy říká: ,Přišla jsi tančit, tak proč si chceš brát závoj?‘ Podobné napomenutí dostal i Ardžuna: ,Přišel jsi bojovat, a teď jsi proti násilí.‘ To všechno je nesmysl. Své povinosti musí člověk vykonávat na správném místě. To je árijské.“

---

„Znám jeden příběh o muži, kuchaři, který si koupil krásné nové boty. Ale celé dopoledne musel v kuchyni vařit, a nemohl boty použít. Odpoledne také vařil. Co tedy nakonec udělal? Obul si boty, když šel večer spát. A tak tyto boty (které oddaní poslali Prabhupádovi poštou) jsou velmi krásné, ale nevím, kdy bych je mohl nosit. Takže si je obuji, až si půjdu v noci lehnout.“

---

„Vědci přiznávají svoji nevědomost. Jednoduše blufují. Další takový bluf je expedice na Mars. Celý ten podnik se odehrává v Arizoně, o ničem jiném to není. Za pár let předloží pár kamenů a řeknou: ,Dostali jsme se na Mars. Pro život tam nejsou naprosto žádné podmínky. Vezměte si tenhle kámen a písek. Můžete být spokojení, že jste ty vaše milióny dolarů neutratili marně.‘

V Bengálsku mají jednu písničku o tom, že dříve všechno, co bylo evropské, sáhab, bylo dobré. Stalo se, že jeden člověk prodával psí maso. Nikdo nejí psí maso, alespoň v Indii, ale on říkal: ,Tohle není jen tak obyčejný pes. To byl pes, kterého zabil sám vícekrál. Přesně ten pes to je. A protože ho zabil vícekrál, stal se z něj tak neobyčejný pes, že ho můžete jíst.‘ S vědci je to stejné. Všechno, co řeknou, bychom jako měli přijmout.“

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás