Hnutí Hare Krišna Česká republika

„Stali se z nás prvotřídní imitátoři," řekl Prabhupáda oddaným během jedné přednášky z Bhágavatamu ve Vrindávanu v roce 1976. Pak jim vyprávěl krátký příběh. Bylo to v roce 1914. První světová válka nabývala stále většího rozsahu, a když byli členové nejvyššího soudu v Kalkatě na obědě, jeden anglický soudce se zeptal: „Pane Mukerdží, blíží se Němci. Co uděláte?" „Zdvořile je uvítáme a vyzveme je, aby se chovali jako doma," odpověděl Ašutóš Mukerdží. Odpověď Angličana poplašila. „Proč to říkám? Prostě jste nás naučili být otroky."

Prabhupáda pak vysvětlil, jak si před Gándhím lidé mysleli, že pokročilé civilizace dosáhnou napodobováním anglických způsobů. „Ale pro nás to nesmí být móda," řekl Prabhupáda. „Guru, duchovní učitel, není módní záležitost. Kdo potřebuje gurua? Tasmad gurum prapadyeta jijnasum sreya uttamam – takový člověk potřebuje gurua. Jijnasa. Athato brahma jijnasa – to je lidský život. Ten, kdo se zajímá o Brahman, potřebuje gurua. Je zbytečné, aby měl gurua ten, kdo nechce Brahmanu porozumět, jenom chce jít s módou: „Já mám svého gurua." To nemá žádnou cenu. Aby člověk tuto duchovní vědu pochopil, musí toužit po poznání. Pak potřebuje gurua. Jijnasa znamená zvídavý."

***

Na jedné ranní procházce v Teheránu zaslechl Šríla Prabhupáda naříkat nějaké jehně. „Proč to jehně naříká? Zapomněli ho nakrmit?" ptal se Prabhupáda. „Ne, pokaždé tenhle zvuk odněkud slýchám. Chovají jehňata na zabíjení," domníval se jeden z oddaných. Šríla Prabhupáda pak vysvětlil, že takové zabíjení znamená, že tito lidé žijí jako zvířata, a doložil to krátkým příběhem. Jednou jehně pilo u jezírka vodu. Na druhé straně jezera to viděl tygr a obořil se na jehňátko: „Proč tady kalíš vodu?" Jehňátko odpovědělo, že jezírko nešpiní, ale tygr pokračoval v hádce a pak jehně zabil. Šríla Prabhupáda k tomu řekl, že lidé se zvířecím vědomím hledají chyby na ostatních a provokují hádky, aby je mohli zabít. Potom citoval jedno anglické přísloví: „Dej psu špatné jméno a pak ho můžeš pověsit." Tímto způsobem Šríla Prabhupáda kritizoval materiální vědomí.

***

Šríla Prabhupáda jednou vyprávěl příběh, kterým vysvětloval, co to znamená duch kšatriji, válečníka. Jašóvanta Singh byl hlavním velitelem vojsk císaře Aurangzeba. V jedné bitvě byl poražen, a tak se vrátil domů do svého paláce. Ale brána paláce byla zavřená. Jašóvanta Singh tedy poslal zprávu své královně, že se vrátil domů, a ptal se, proč nechala zavřít bránu. Po vyslechnutí posla královna odpověděla: „Kdo že se vrátil domů? Jašóvanta Singh? Ne, ne, to nemůže být on. Jašóvanta Singh by se nevrátil domů jako poražený. Buď by zvítězil, nebo by v bitvě padl. Ten člověk u brány musí být podvodník." A odmítla bránu otevřít.

***

Šríla Prabhupáda často vyprávěl příběh „polovina slepice". Kdysi žil muž, který vlastnil slepici. I když si ji cenil, protože mu snášela vejce, nelíbilo se mu, že musí utrácet za krmení. Ve své bláhovosti se proto rozhodl, že slepici rozřízne na půl a ponechá si pouze tu polovinu, která snáší vejce. Tímto příběhem Prabhupáda dokládal, jak z nedostatečného poznání vznikají omyly.

***

Šríla Prabhupáda jednou vyprávěl příběh o Gopálovi Bhanovi a bakulových květech. Bakula jsou malé bílé květy hvězdicovitého tvaru, které jsou jedlé a dají se vařit jako zelenina. Gopál Bhan jednou připravoval z těchto květů girlandu, když za ním přišel jeden přítel a ptal se ho, co dělá. „Dělám girlandu pro Krišnu," řekl Gopála. „Chceš snad říct, že Pán Krišna přijde a vezme si girlandu z tvých rukou?" ptal se Gopálův přítel. „Ano," odpověděl Gopála. „A když ne, tak tu girlandu uvařím a sním."

***

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás