
Šríla Prabhupáda nosil kabát, který mu daroval dr.Mišra, ale nikdy se nevzdal svého dhótí, ani přes studené větrné počasí, které ho provázelo při jeho procházkách. Swami Nikhilananda z Mise Rámakrišna mu radil, že pokud chce zůstat na Západě, měl by opustit svůj tradiční indický oděv a přísné vegetariánství. Pojídání masa, pití alkoholu, stejně jako kalhoty a kabát, jsou v tomto prostředí téměř nezbytné, prohlásil. Ještě než Prabhupáda odjel z Indie, jeden z jeho duchovních bratrů mu předvedl, jak by měl jíst na Západě nožem a vidličkou. Ale Prabhupáda nikdy neuvažoval o tom, že by měl přejmout západní způsob života. Známí ho varovali, aby nezůstával odlišným cizincem, nýbrž aby pronikl do ducha amerického způsobu života, i kdyby to mělo znamenat porušení závazků, které dodržoval v Indii – téměř všichni indičtí přistěhovalci slevovali ze svých původních zvyků. Ale Prabupádův postoj nemohl nikdo změnit, protože přemýšlel jiným způsobem. Ostatní možná museli udělat ústupky, protože přijeli na Západ žebrat o technologické znalosti, uvažoval. „Ale já jsem nepřijel o něco žadonit," řekl, “nýbrž něco dát”.
(Lílámrita s.44–45)