Šríla Džajapatáka Svámí

í

“Přišel jsem do vaší země s posláním a vás všechny dobré duše mi poslal Krišna.” Šríla Prabhupáda

Jednou z dobrých duší, které Krišna poslal Šrílovi Prabhupádovi, je Jeho Svatost Tridandí Bhikšu Džajapatáká Svámí Mahárádža, který sloužil Šrílovi Prabhupádovi jako “nesobecký dělník” v průběhu posledních 33 let.

Narození, dětství a vzdělávání

Džajapatáká Svámí se narodil jako John Gordan Erdman 9. dubna 1949 (ékádaší po Rámanavamí) v Milwaukee (Wisconsin, USA) Johnu Hubertovi a Lorraine Erdmanové. Narodil se do bohatého prostředí. Otec jeho otce založil velkou továrnu na barvy, což byl v době jeho narození multimilionový podnik. Později byl JS Džajapatáká Svámí Mahárádža rád, že již jeho jméno – Gordan John (Gour Dhan Jan) – naznačovalo, co Šríla Prabhupáda potvrdil, že on a další dva oddaní byli dříve společníky Pána Čaitanji a že se narodili na západě, aby napomáhali šíření vědomí Krišny po celém světě.

Když bylo Džajapatákovi Mahárádžovi 11 let, na doporučení svého děda si sám vyléčil onemocnění kůže voláním jména Boha. Ve 14 téměř bez námahy absolvoval mezi nejlepšími ze třídy St. John's Akademii, což byla přípravka na universitu. Několik významných univerzit v Americe mu nabízelo stipendium včetně školného, knih, stravy, ubytování a vedlejších výdajů. Nastoupil na Brownovu universitu. Zde, jako čerstvě zapsaný, byl tak pohnut přednáškou o životě Buddhy, že ztratil veškerý zájem o studia a začal hledat duchovního učitele. Po nějaké době hledání a odříkání dospěl k závěru, že se bude muset dostat do Indie, aby svého učitele našel.

V době, kdy se připravoval na odjezd do Indie, se setkal s oddanými Jeho Božské milosti A. č. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády, zakladatele-áčárji Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, v okamžiku, kdy prováděli kírtan a rozdávali v parku časopis Back to Godhead. Když k němu přistoupil jeden oddaný, aby si vzal výtisk BTG, překvapil ho pohled na tilak na jeho obličeji a se zvláštními pocity se rozběhl. Po několika minutách běhu se zastavil a uvažoval nad tím, co viděl a jak moc ho to ovlivnilo. Byl to zážitek vidět něco po velmi dlouhé době, probuzení něčeho, co spalo a bylo skryto v jeho paměti. Šel zpátky do parku, ale oddaní už byli pryč!

Tady začalo jeho pátrání po oddaných z Hare Krišna. Protože ISKCON nebyl moc známý, nemohl je po dlouhou dobu najít. Středisko ISKCONu nakonec nalezl až během příprav na Ratha-játru v San Franciscu. Přišel do chrámu, kde JM Džajánanda Prabhu právě vyráběl vůz (rathu) pro Džagannátha. Džajánanda Prabhu přilákal JS Džajapatáku Svámího Mahárádže do služby při přípravě rathy. Později se setkal se Šrílou Prabhupádou, který jej povzbudil pozváním na prasádam s ním a ujištěním, že získal víc než jen štědrou porci.

Za pouhé dva měsíce po návštěvě ISKCONu se HH Džajapatáká Svámí Mahárádža rozhodl zavázat principům ISKCONu. Džajánanda Prabhu mu oholil hlavu a všichni byli překvapeni, když viděli, že během dvou měsíců od doby, kdy přišel do kontaktu s ISKCONem, si oholil hlavu a připojil se. V roce 1968 Gordan John přijal v Montrealu první zasvěcení. Přijal jméno Džajapatáká dása brahmačárí a velmi brzy poté mu bylo v New Yorku uděleno druhé zasvěcení.

O několik let později, když Šríla Prabhupáda projednával nesnadnou situaci v Májápuru, poznamenal:

Džajapatáká Mahárádža: Dal jste mi jméno Džajapatáká. Doufám, že se toto jméno vyplní, že bude vítězství.

Prabhupáda: Už se tak stalo.

Džajapatáká Mahárádža (tehdy Džajapatáká dása) začal konat mnoho služeb pro ISKCON a Šrílu Prabhupádu. První a nejdůležitější byla služba presidenta ISKCONu v Montrealu. Šríla Prabhupáda mu v dopise napsal: Myslím, že v současné době nemůžeš opustit Montreal… Tvoje služba zde je příliš cenná.

V Montrealu se Jeho Svatost věnoval službě tištění knih a jejich zasíláním do ostatních středisek ISKCONu po celém světě. V dopise ze 6. října 1968 mu Šríla Prabhupáda psal: “Zajímám se o zahájení tisku, takže pokud bys to mohl zařídit, tak to bude velmi pěkné.” Jeho služba pro Bhaktivédanta Book Trust pokračovala v Indii a pokračuje dodnes, kdy je jedním ze členů správní rady BBT.

Později na pokyn Šríly Prabhupády odešel HH Džajapatáká Svámí Mahárádža do Toronta, aby zde otevřel středisko. Když Džagadíš převzal středisko v Torontu jako president, HH Džajapatáká Svámí Mahárádža napsal Šrílovi Prabhupádovi a dotazoval se ho na svou službu. Šríla Prabhupáda mu řekl, aby odešel do Indie na dlouhé vízum, protože “je zde zapotřebí udělat velký kus práce”.

Už jen let Džajapatáky Mahárádže do Indie naznačuje, že je expertem v cestování na nejdelší vzdálenosti za nejmenší možné výdaje. Letěl 48 hodin “nejlevnějším letem v historii” na trase Montreal – Londýn – Brusel – Bombaj – Kolkata.

V Kolkatě se Džajapatáká Mahárádža začal učit bengálsky tím, že chodil nakupovat ovoce a zeleninu. Společně s ostatními oddanými vedl domácí programy, organizoval pandálové programy a osobně chodil na nágar sankírtan a rozdávat knihy i přesto, že ve městě panovalo tolik násilí.

Oddaní brzy nalezli nové místo v Májápuru a Šríla Prabhupáda přicestoval 29. srpna 1970 do Indie. Když přijel, bylo známo, že už ve Spojených státech udělil sannjás 9 osobám. Jednoho dne Šríla Prabhupáda zavolal Džajapatáku dáse a zeptal se ho, jestli by přijal sannjás a on odpověděl: “Ano Prabhupádo, cokoli si přeješ.”

A tak v den nejpříznivějšího Rádháštamí v roce 1970 v Kolkatě Šríla Prabhupáda osobně provedl ohňovou oběť a Džajapatáká dás obdržel sannjás. Tento dvanáctý sannjásí žák Šríly Prabhupády byl od té doby známý jako Tridandí Bhikšu Džajapatáká Svámí.

Příjezd do Májápuru a věčná služba svatému Dhámu

Když ISKCON dostal pozemek v Májápuru, HH Džajapatáká Swámí Mahárádža tam šel na pokyn Šríly Prabhupády. Když do Májápuru poprvé přijel, vědom si toho, že je ve svaté zemi, poklonil se a namočil si hlavu do chladného bahna Gangy, aby obdržel požehnání, vzpomínaje, jak Akrúra, když vstoupil do Vrindávanu, viděl otisky lotosových nohou Krišny ve svatém blátě Vrindávanu.

 í

V Májápuru bylo s JS Džajapatákou Svámím dalších pět oddaných. Protože neměli dostatek prostředků, JS Džajapatáká Svámí se začal zabývat zemědělstvím. Prostudoval několik knih, naučil se různé metody a získal nejlepší úrodu. Místní farmáři byli překvapeni a chtěli se od něho učit. To pomohlo vytvořit trvalý vztah s místními lidmi. Mahárádža je učil moderní techniky zemědělství a farmáři ho učili bengálsky Začal vést lekce v bengálštině, kde několik jeho posluchačů ho opravovalo a brzy se začal v tomto jazyce zdokonalovat. Džajapatáká Mahárádža se chtěl učit i v roce 1968, když byl na západě, ale tam se to zdálo být zbytečné. Jeho touha se automaticky splnila, když ho Šríla Prabhupáda poslal do Bengálska.

Život v Májápuru byl na počátku velmi odříkavý a plný různých druhů nebezpečí. Oddaní spali na zemi v chatrčích z trávy. Protože žili ze své vlastní úrody, museli jíst tu samou zeleninu po tři měsíce. Jednou, když zde byl Šríla Prabhupáda, se na jeho toaletě objevila kobra. Prabhupáda zavolal na Džajapatáku Mahárádže a on velmi rychle zajistil Prabhupádovo bezpečí. Posléze získali skladiště tvořené třemi místnostmi u hlavní brány.

Džajapatáká Mahárádža brzy začal dohlížet na stavební práce v Májápuru, kdy se postavila umělecká budova ve tvaru lotosu. Ale závistivé kruhy začaly přinášet oddaným množství problémů. Se svolením Šríly Prabhupády a policie JS Džajapatáká Svámí držel zbraň na ochranu oddaných a majetku ISKCONu. Jak jeden oddaný, který s ním v tom čase byl, poznamenal: “On (Džajapatáká Mahárádža) byl znamenitý střelec”.

Džajapatáká Mahárádža také zformoval různé týmy oddaných, které se nazývaly Krišnův tým, Ardžunův tým, atd., aby v noci držely hlídky. Džajapatáká Mahárádža byl velmi pečlivý ve veškeré své službě v Májápuru. Byl velmi opatrný, aby se ani anna zbytečně neutratila. Pracoval tvrdě ve dne v noci a často se opozdil alespoň o dvě hodiny na prasádam. Oddaní, kteří pro něj pracovali, vždy věděli, že když za ním přišli s nějakou záležitostí, on ji nejen vyřešil, ale také jí přidal nový rozměr. Jeden oddaný, který s ním pracoval od začátku, poznamenal: “Existuje velmi málo lidí, kteří se o ISKCON Májápur starají z hlouby svého srdce.” Zkušenost, loajalita a kapacita Džajapatáky Mahárádže ohledně služby Májápuru nemají obdoby.

Kázání v Indii

Džajapatáká Svámí se souhlasem Šríly Prabhupády zažádal o indické občanství. To znamenalo, že nemohl opustit zemi. Využíval čas k cestování po Bengálsku do vesnic, kde kázal a rozdával knihy. Šríla Prabhupáda řekl Džajapatákovi Mahárádžovi, aby rozdával 10 000 velkých a 100 000 malých knih každý měsíc.

Dal základ jedinečným způsobům distribuce knih, jako jsou rozdávání na tržišti, pandálové programy, festivalové programy a náma hatta. Mahárádža si předsevzal kázat nejen ve městech, ale také na vesnicích.

Království Boha

Šríla Prabhupáda měl vizi Chrámu védského planetária, které se postaví v Májápuru. Mluvil s vědci a řekl jim, aby to vyřešili podle 5-tého zpěvu a vybudovali planetárium. Také Džajapatákovi Mahárádžovi řekl, aby to promyslel.

Jednou, když Džajapatáká Mahárádža vešel do pokoje Šríly Prabhupády, ten mu řekl: “Dal jsem ti Boží království. Nyní ho rozvíjej” Džajapatáká Mahárádža to shledal jako vážný a současně humorný příkaz.

Během období počáteční výstavby Šrí Májápur čandródaja Mandiru byla hlavní Božstva chrámu, Šrí Šrí Rádha Mádhava, přenesena do Májápuru a Džajapatáká Mahárádža v nich poznal Božstva ze snu, který měl před lety, když kázal na Západě.

V roce 1977 ISKCON Májápur napadli místní venkované. Snažili se všechno odstranit a oddaní byli uvězněni. Tehdy JS Džajapatáká Svámí Mahárádža mobilizoval místní a zorganizoval velký průvod z Májápuru k samádhi čanda Kaziho a poté ke chrámu Džagannátha. Pochodu, který se skládal ze 168 kirtanových skupin, se zúčastnilo kolem 25 000 lidí.

Námahatta

V roce 1970 v Los Angeles předtím, než Džajapatáká Mahárádža přišel do Indie, se Prabhupáda zastavil před kostelem a řekl, že v budoucnu bude v chrámech jen několik oddaných, ale mnozí budou praktikovat ve svých domovech. V té době to bylo těžké pro Džajapatáku Mahárádže pochopit, protože většina oddaných žila v chrámu a žádné kongregace nebyly.

Tak či tak, protestní pochod se založením 168 kírtanových skupin, služba rozdávání knih, pandálové programy, domácí programy a zápis doživotních členů mu pomohly pochopit, že je mnoho lidí, kteří se zajímají o vědomí Krišny a potřebují, aby se jim věnovalo více péče.

Aby zaměstnal všechny tyto oddané a poskytl jim výcvik, nejprve JS Džajapatáká Svámí Mahárádža zvažoval vytvoření ISKCONské sankírtanové organizace (ISO). Šríla Prabhupáda dal tomuto projektu nejen své požehnání, ale také řekl, že by vesničané mohli přicházet do chrámu, zůstat zde několik dní, získat představu o vědomí Krišny, vrátit se do svých vesnic a zavést tam to samé.

Po odchodu Šríly Prabhupády obdržel JS Džajapatáká Svámí Mahárádža Gaudíja Patriku od Bhakti čáru Mahárádže, která podrobně popisuje systém kázání námahatta. To Džajapatáku Mahárádže inspirovalo k zavedení, rozšíření a rozvoji této metody kázání.

V nedávné době Džajapatáká Mahárádža také vyvinul systém kázání Bhakti Vrikša, které napomáhá námahatta kázání tím, že umožňuje kázat v širším měřítku a dává oddaným intenzivní a osobní výcvik tak, že každý dostává šanci se cvičit, aby se stal čistým oddaným, zatímco se zabývá kazatelskými činnostmi.

Loď Nitái Pada Kamala

Jeden oddaný v Májápuru cestoval lodí po Ganze z Padmy a to Džajapatáku Mahárádže přivedlo na myšlenku o lodní párty. Od zainteresovaných oddaných dostal svolení a z New Yorku poslali dostatečnou částku na koupi lodi. Džajapatáká Mahárádža osobně koupil pro Májápur loď Habrah v Diamond Harbouru. Zde je zajímavá konverzace, která poukazuje na zájem Šríly Prabhupády o tento způsob kázání:

Džajapatáká: Chtěl bys dnes vidět góšalu či loď, Šrílo Prabhupádo?

Prabhupáda: Kterým směrem je loď? Rovně?

Bhavánanda: Loď je u Hular Ghátu.

Prabhupáda: Loď stojí zato vidět. (smích) [prerušeno]

(Ranní procházka 17. ledna 1976, Májápur.)

Šríla Prabhupáda pojmenoval loď “Nitái Pada Kamala”. Zanedlouho se v Májápuru objevila souprava Božstev Gaura Nitái a Šríla Prabhupáda Je na lodi osobně instaloval.

Jídlo pro život

Šríla Prabhupáda napsal oddaným v Májápuru: “Chci, abyste rozdávali prasádam alespoň stovkám osob denně a v širokém měřítku rozhlašovali po celé provincii Nadia, aby lidé přicházeli a přijímali prasádam zdarma.” V roce 1973 jim Šríla Prabhupáda napsal, že je potěšen zprávami o rozdávání prasádam. V roce 1974 chtěl Prabhupáda pavilon v Májápuru, kde by mohlo přijmout prasádam tisíc lidí najednou.

V roce 1978, když záplavy zpustošily západní Bengálsko, Džajapatáká Mahárádža několikrát riskoval život, když čelil záplavám v nevhodných člunech, aby doručil záchranné dodávky potravin vesničanům, kteří uvízli na vrcholech stromů a střech. Tato a bezpočet další nesobecké služby pro masy v Indii mělo za následek, že desítky tisíc vesničanů poslalo petici ústřední vládě, aby udělila Džajapatákovi Mahárádžovi indické občanství. To bylo uděleno ministerstvem vnitra v roce 1978.

Džajapatáká Mahárádža je světovým prezidentem ‘Food for Life’ a ISKCONských Programů potravinové pomoci. Následovník Advaity Ačárji vybral Džajapatáku Svámího Mahárádže, aby organizoval každoroční program masového rozdávání prasádam v Šántipuru.

Májápur Mandala Parikrama a poutní místa

Májápur Šríly Prabhupády je centrem, kde se oddaní z celého světa mohou shromažďovat a získat duchovní sílu k pokračovaní ve svém kázání. V roce 1974 se konal první festival Gaura Púrnimá. Festivalu se zúčastnily čtyři stovky oddaných z Ameriky, Anglie, Evropy, Jižní Ameriky, Austrálie, Indie a dalších částí světa.

Tak poprvé v roce 1974 JS Džajapatáká Svámí Mahárádža vedl skupiny oddaných na parikramu (pouti) na místní svatá místa. Tato návštěva Májápuru představovala první polovinu poutní cesty oddaných po Indii; po deseti dnech měli naplánováno odjet do Vrindávanu.

Mandala Parikrama v Navadvípu od té doby pokračovala a počet zúčastněných oddaných se každoročně zvyšoval po tisících. Během těchto parikramů se JS Džajapatáká Svámí Mahárádža stará nejen o duchovní prospěch všech oddaných, ale také jako dokonalý hostitel o jejich pohodlí.

Džajapatáká Mahárádža také nedávno zavedl ‘Ganga Safari’ za účelem návštěv těch svatých míst spojených s Pánem čaitanjou, která jsou přístupná pouze po proudu řeky. Vede i okružní jízdu po svatých místech Indie a sousedních zemí, aby dal místním lidem šanci poznat, jak jsou ‘cizinci’ šťastní, když následují vědomí Krišny a více vystavil oddané vlivu poutních míst. Tohle všechno je organizováno velmi pěkně a efektivně.

Doživotní prezident Charity Trustu Bhaktivedanty Svámího

5. listopadu 1977 odjel Džajapatáká Mahárádža do Vrindávanu, aby se zde setkal se Šrílou Prabhupádou. Prabhupáda mu řekl: “Já zakládám Charity Trust Bhaktivedanty Svámího” a dodal: “Ty jsi doživotním předsedou.” Džajapatáká Mahárádža tehdy také dostal od Šríly Prabhupády mandát pro sjednocení rodiny Sarasvata, ochranu svatého dhámu Pána Čaitanji a službu poutníkům.

Počátek nekončících cest a povinností GBC

Devět let po příchodu do Indie dostal konečně Džajapatáká Mahárádža v roce 1979 indické občanství. Šjámánanda Prabhu dal Jeho Svatosti ‘lístek kolem světa’ a povzbuzoval ho k cestovaní. Potom kolem roku 1980 ho pozval Hridajánanda Mahárádža k návštěvě Jižní Ameriky. Takto začaly jeho návštěvy Jižní Ameriky – Chile, Peru, Bolívie. Později přibyl Ekvádor a další místa Jižní Ameriky.

V roce 1982 na požádání Hridajánandy Mahárádže, Balavanty Prabhua a Rúpanúgy Prabhua vytvořil Džajapatáká Mahárádža základnu v jihovýchodních USA. To, co začalo jen jako návštěva, brzy vedlo k zavedení funkce GBC pro tuto oblast, do které byl jmenován.

V roce 1984 opustil Hansadúta ISKCON a hrozilo, že se Malajsie od ISKCONu odtrhne. Tehdy Džajapatáku Mahárádže poslali do Malajsie, aby situaci zachránil a strávil zde 21 dní na jeden zátah, což byl rekord. Společně s Hari Šauri Prabhuem byli schopni situaci zachránit. Od té doby Jeho Svatost dohlížel na kázání v Malajsii. Později se přidal Singapur.

JS Džajapatáká Svámí Mahárádža je také GBC pro Assám. Velké karatály (whompers), které velmi přispívají k extázi jeho kírtanů, jsou v Assámu tradičním typem karatálů a zde je Jeho Svatosti darovali. Přestože se na ně v Assámu hraje odlišným způsobem než je pro Džajapatáku Mahárádže obvyklé, rozvinul svůj způsob hry na karatály.

Džajapatáká Mahárádža začal jako GBC ve východní Indii včetně Biháru, Urísy a Bengálska. Od roku 1980 do roku 1999 byl GBC pro jihovýchodní USA a také pro Jižní Ameriku. Také byl GBC pro Ekvádor, Peru, Bolívii a Chile. Džajapatáká Mahárádža slouží jako co-GBC na dálném Východě. Je také zmocněncem pro kongregační kázání a pro kongregační rozvoj, viceprezidentem World Hindu Federation a organizátorem rodiny Sarasvata

Přeložil bhakta Libor
Editoval Jan Mareš