Protichůdné pokyny a přece správné

Když v září roku 1976 Šríla Prabhupáda přebýval ve Vrindávanu, předstoupili před něj dva z jeho žáků, sannjásínů. Prabhupáda rozmlouval s každým zvlášť a dával jim různé pokyny.

Jednomu řekl: „Jsi sannjásí. Proč tedy trávíš tolik času tady? Máš autobus a musíš cestovat. Sannjás znamená, že nyní musíš kázat po celém světě. Proč bys tedy měl přemýšlet o tom, že se tady staneš prezidentem chrámu? Ve skutečnosti by sannjásí neměl na žádném místě zůstávat déle než tři dny. Když se kola přestanou točit, zastaví se i kázání. Chrám je „nirguna," takže tady můžeš zůstat, ale ne déle než tři dny. To je dovoleno, ale jen když zde máš nějakou práci." Tímto způsobem Prabhupáda povzbuzoval jednoho ze svých žáků, aby se okamžitě vydal na cesty a kázal, a napomínal ho za to, že zůstával příliš dlouho na jednom místě.

Sotva Prabhupáda skončil s tímto poučením, obrátil se k druhému sannjásínovi a řekl mu: „Nikdy nesmíš opustit Vrindávan, dokud tě k tomu nevyzvu. Musíš zde zůstat a starat se o řízení chrámu." Všichni přítomní oddaní se rozesmáli. Zdálo se neuvěřitelné, že Prabhupáda mohl udělit dvě naprosto protichůdná poučení, a přece každý uznal, že jsou správná.

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás