Prabhupádova metoda učení

Prabhupáda vyučoval vědomí Krišny od základní úrovně až po filosofické vrcholy. Dělal to ve svých knihách, promluvách i ve svém jednání.

Byl zásadně proti lacinému přijímání vědomí Krišny, které šíří třeba prákrita-sahadžijové. Opakovaně zdůrazňoval, co musí každý pochopit jako první: „Já nejsem toto tělo.“ Byl citlivý učitel a předával lidem tolik, kolik dokázali přijmout a kolik bylo nejlepší pro jejich pokrok. Ale v jeho rozsáhlých spisech bylo popsáno vše, od úvodního učení Bhagavad-gíty až po Čaitanja-čaritámritu a důvěrné zábavy Krišny s gópími.

Šríla Prabhupáda kázal ve dvacátém století, a proto musel čelit mocným silám ateismu, především darwinismu, marxismu a freudismu. Slovem i písmem obhajoval Boží existenci, potřebu Boha v lidské společnosti (varnášrama-dharmu) a potíral vědeckou teorii o vzniku života z hmoty. Jeho obhajoba vědomí Krišny nebyla vždy snadno přijatá. Bylo třeba logického výkladu vědomí Krišny a odvážného napadání protivníků.

Protože Prabhupáda zastupoval vaišnavskou sampradáju Pána Čaitanji, vedl nepřetržitý boj proti májávádské filosofii. Pán Čaitanja osobně vycházel z Vedanta-sútry a ve všech diskuzích s předními učenci vykládal Absolutní Pravdu jako Nejvyšší Osobu. Promluvy Pána Čaitanji o Rádě a Krišnovi byly vyhrazeny pouze několika lidem, jako byli Rámánanda Ráj a Svarúpa Dámodar. Šríla Prabhupáda jako pokračovatel duchovní posloupnosti Pána Čaitanji neustále vyvracel májávádismus a zdůrazňoval důležitost zpívání mantry Hare Krišna.

Vyšší úrovně vědomí Krišny Prabhupáda vyjevoval podle okolností, doby, lidí a místa. Tento nejvyšší nektar, Krišnovy zábavy ve Vrindávanu, podával nebývale svěžím způsobem. Rúpa Gósvámí v jedné modlitbě k Pánu Čaitanjovi opěvuje Pána za to, že rozdává nejvyšší pravdu mnohem otevřeněji než kdokoliv před Ním. To platí i o velkorysém daru Šríly Prabhupády. Prabhupáda vydal knihu Krišna v roce 1969 v plném rozsahu, včetně obsáhlého komentáře, aby vyloučil možné mylné výklady. Nabádal umělce mezi oddanými k tomu, aby malovali obrazy Rádhy a Krišny jako vůbec první obrazy v ISKCONU, podobně jako obrázky Krišny a osmi hlavních gópí, tance rása a Rádhy a Krišny na houpačce. Krišnadás Kavirádž uvádí, že nejprve váhal, zda může hovořit o nejdůvěrnějších zábavách Pána Čaintanji. Nakonec je však sepsal, protože podle jeho názoru lidé povrchní nebudou tomuto důvěrnému poznání schopni porozumět a přejdou ho bez povšimnutí, zatímco upřímní oddaní ho ocení. Podobně Šríla Prabhupáda sepsal a vydal knihu Krišna, i když je desátým zpěvem a nejdůvěrnější částí Šrímad-Bhágavatamu. Vzápětí publikoval Nektar oddanosti, ve kterém je Krišna opakovaně popisován jako neodolatelný mladík a věčný milenec Rádharání.

Jakmile následovníci Šríly Prabhupády udělali byť sebemenší pokrok, seznamoval je se způsobem uctívání Rádhá-Krišny v chrámu. Ukazoval jim, jak Šrí Šrí Rádhu a Krišnu oblékat, krmit, koupat a ukládat k odpočinku. Učil přitom totéž jako jeho duchovní učitel: „Nesnažte se uvidět Krišnu, ale jednejte tak, aby Krišna uviděl vás.“ Bezvýhradnou službou v hnutí pro vědomí Krišny, kázáním, přijetím nesnází spojených se šířením osvěty mezi lidmi a prací s materialistickými lidmi získává oddaný právo porozumět Krišnovi stále hlouběji.

Šríla Prabhupáda byl nejvyšší paramahansa sannjásí, a přesto chodil v obyčejných šafránových šatech. Nepředváděl se v extázi, i když někdy slzy extatické radosti nedokázal udržet. Byl vzorem ideálního chování a životní rovnováhy, která se nedá napodobit, ale o kterou se dá usilovat. Pro asociální chování avadhúty nebylo v Prabhupádově poslání místo. Byl vzorem dokonalého Vaišnavy pro všechny v ISKCONu, svatý učitel a extatický oddaný. Byl bojovník, kazatel a zároveň vychutnával Krišnovy zábavy ve Vrindavánu a Májápuru, stejně jako vychutnával pokračující zábavy Pána Čaintanji v hnutí pro vědomí Krišny v Bombaji, Londýně, New Yorku, Moskvě a na mnoha dalších místech.

Již samotné myšlení na nesčetné vynikající vlastnosti Prabhupády nás přivádí na nejvyšší nektarovou duchovní úroveň. Naslouchat o Rádě a Krišnovi od Šríly Prabhupády nebo slyšet o Ardžunovi od Šríly Prabhupády je nejlepší způsob, jak vstoupit do důvěrné znalosti vědomí Krišny. V tomto věku neexistoval žádný lepší učitel nebo lépe realizovaný znalec šáster, ani obětavější pracovník.

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás