O uctívači bohyně Kálí

Jednou Šríla Prabhupáda vyprávěl příběh o necitlivém uctívači bohyně Kálí. Tento „oddaný“ přišel do chrámu a modlil se k bohyni materialistickým způsobem, typickým pro uctívače polobohů. Prosil o materiální požehnání. Zanedlouho po vykonání modliteb a púdži se mu splnilo, co si přál, ale jeho púdža byla spojena s jednou podmínkou: když se mu přání splní, přijde bohyni obětovat kozla. Po několika dnech bohyně v chrámu promluvila k uctívači a tázala se ho: „Kde je ten kozel, kterého jsi slíbil?“
„Je příliš drahý,“ odpověděl uctívač, „nemohu si dovolit ti obětovat kozla.“
„Dobrá,“ odpověděla bohyně, „ale něco mi obětovat musíš. Běž a obětuj mi alespoň prase.“
Uctívač odešel, ale žádost bohyně pustil z hlavy. Při další návštěvě chrámu k němu bohyně tedy promluvila znovu a řekla: „Kde je to obětované prase?“
Oddaný se zase omluvil a řekl: „Strašně mě to mrzí, ale to prase se nedá vůbec nikde sehnat. Je to příliš obtížné.“
Bohyně odpověděla: „To je zlé. Dostal jsi své požehnání a musíš vrátit něco na oplátku. Ale abych ti to ulehčila, žádám tě, abys mi obětoval to, co je v tvých silách. Nemohl bys mi obětovat alespoň mouchu?“
„Ale bohyně,“ odpověděl falešný uctívač, „vždyť kolem tebe bzučí tolik much. Proč by sis nemohla jednu chytit sama?“
Tak takový je postoj materialistických uctívačů polobohů, v jejichž srdci není ani stopy po náladě láskyplné služby.

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás