Mahéša Pandita

Krišnadása Kavirádža Gósvámí napsal: „Mahéša Pandita, sedmý z dvanácti gópálů, byl velmi liberální. Ve velké lásce ke Krišnovi tancoval do rytmu bubnování jako šílenec.“

Šríla Prabhupáda k tomu poznamenává: „Vesnice Mahéša Pandity je, která je známá jako Pálapáda, je v okrese Nadia v lese jednu míli jižně od Čakadaha železničního nádraží. Nedaleko teče Ganga.“ Mahéša Pandita tancovával v extázi Krišna-prémy jako šílenec. V Gaura-ganódéše-dípice je napsáno, že ve vradža-líle byl pasáček krav jménem Šríman Mahábáhu. Byl drahým přítelem Nitjánandy Prabhua a byl přítomen na festivalu v Panihati, kterou pořádall Nitjánanda Prabhu. Podle Bhaktivinódy Thákura, někteří lidé říkají, že byl mladším bratrem Šrí Džagadíša Pandita. Na druhou stranu Bhaktivinóda Thákura říká, že přetrvávají pochyby o jeho rodišti, jelikož schází o tomto dostatek přesvědčivých důkazů.

Osmá vlna Bhakti-ratnákary poznamenává, že když Šrí Naróttama dása Thákura navštívil Khadadahu, navštívil Šrí Mahéša Panditu, aby uviděl jeho lotosové nohy. Tam se píše, že Mahéša Pandita byl vysoce vznešenou duší, velkým mahántou. V Čaitanja-bhágavatě Vrindávana dása Thákura se k němu vztahuje jako k velkému mahántovi a říká, že Mahéša Pandita byl obzvlášť drahý Nitjánandovi Prabhuovi.

Mahéša Pandita opustil tento svět třináctý den ubývajícího měsíce Pauša.