Hnutí Hare Krišna Česká republika

Šríla Prabhupáda jednou řekl, že pokaždé, když se nějaký jeho rukopis vytiskne a vydá jako kniha, má pocit, jako by dobyl celou říši. Pro jeho žáky se tak příprava Prabhupádových knih k tisku a přinášení čerstvých signálních výtisku z tiskárny stalo příležitostí k důvěrnému sblížení s duchovním učitelem.

Když byla vytištěna druhá část 7. zpěvu Šrímad Bhágavatamu, Šríla Prabhupáda přebýval v newyorském centru ISKCONu. Ráméšvar Swami a Rádhá-valabha se vydali na letiště převzít speciální zásilku se dvěma výtisky. Když se vrátili do chrámu, byly 2 hodiny ráno. Protože se nemohli dočkat, až knihy Prabhupádovi ukáží, vyjeli výtahem do jeho bytu v jedenáctém poschodí. V Prabhupádově pokoji se svítilo. Žáci tiše otevřeli dveře pokoje a zjistili, že tam jejich duchovní učitel není. Vrátili se tedy do haly a viděli, že se svítí v koupelně. S dětinskou radostí a stěží potlačovaným smíchem schovali knihy za záda a čekali, až je budou moci Prabhupádovi předvést. Když vyšel z koupelny, spatřil své žáky a řekl: “Co tady děláte?” Všiml si, že něco schovávají za zády a potlačují smích. “Máte něco pro mě?” řekl Prabhupáda, dokonale opětující jejich náladu. Potom je s pokynem hlavy vyzval, aby ho následovali do pokoje.

Když oddaní podali Prabhupádovi knihy, užasle povzdechl, okamžitě jednu uchopil a přiložil si ji k čelu. Pak si prohlédl obálku zepředu, knihu otočil a prohlédl si zadní stranu. Otevřel knihu na titulní stránce a nahlas přečetl vybraný ukázkový verš. Listoval úvodní částí stránku po stránce a pečlivě si prohlédl všechny obrázky. Potom začal číst knihu nahlas, od kapitoly “Prahlád uklidňuje Pána modlitbami”. Radostné setkání spojené s předváděním knih vyvrcholilo v extázi předčítání Bhágavatamu osobně Šrílou Prabhupádou. Četl dobrých čtyřicet minut, jako by svět kolem něj přestal existovat.

***

Když Šríla Prabhupáda přebýval v Májápuru, jeho denní program narušovaly návštěvy a zprávy z nejrůznějších bojišť, kde probíhala jeho celosvětová kampaň proti máji. Zvláště vítané byly okamžiky, kdy Prabhupáda obdržel signální výtisky svých knih. Přesto když dostal do rukou výtisk třetího dílu 6. zpěvu Šrímad Bhágavatamu, s titulním portrétem Pána Šéši, jak přijímá uctívání od Citrakétua a čtyř Kumárů, pohlédl na knihu jen zběžně a potom pokračoval ve svém běžném programu. Odešel na střechu, kde usedl na slámovou rohož na slunci. Jeho služebník ho namasíroval s použitím hořčičného oleje, pak se Prabhupáda vykoupal, přijal prasádam a odpočíval čtyři hodiny ve svém horním pokoji. Podle obvyklého programu sestoupil ze svého pokoje na střeše kolem čtvrté hodiny odpoledne a přijal hosty ve svém hlavním obývacím pokoji ve druhém patře.

Ąnakadundubhi dása zastával drobnou úlohu v denním programu Šríly Prabhupády – každé odpoledne donesl Prabhupádovi čerstvou květinovou girlandu a nanesl mu na čelo čandanovou pastu. V den, kdy dorazil šestý zpěv Šrímad Bhágavatamu, Prabhupáda po knize znovu sáhl, když sešel do dolní místnosti. Zatímco jeho žák čekal opodál s girlandou a čandanovou pastou, začal Prabhupáda zkoumat knihu svým obvyklým způsobem – to znamená, že nejprve si prohlédl ilustrace. Pak si náhle všiml Ąnakadundubhy a naznačil mu pohledem, aby přistoupil, dal mu girlandu a nanesl pastu. Potom pokračoval v prohlížení knihy.

“Kdo to maloval?” zeptal se, když hleděl na obrázek Pána Šéši.

“Tohle maloval Paríkšit,” odpověděl Ąnakadundubhi, který nahlížel Prabhupádovi přes rameno do otevřené knihy v jeho rukách. Prabhupáda pak otočil stránku na reprodukci Mahá-Višnua, jak leží v Příčinném oceánu a projevuje všechny vesmíry ze své obrovské podoby.

“A kdo maloval tohle?” zeptal se Prabhupáda.

“To maloval Rančor dása,” odpověděl Ąnakadundubhi. Prabhupáda pak začal citovat z Brahma-sanhity:

yasyaika-nisvasita-kalam athavalambhya
jivanti loma-vilaja jagad-anda-natha
visnur mahan sa iha yasya kala-viseso
govindam adi-purusam tam aham bhajami

Právě když chtěl otočit na další stranu, kapka mokré čandanové pasty spadla z jeho čela přímo na stránku. Ąnakadundubhi se polekal, a očekával, že ho Prabhupáda pokárá za příliš řídkou pastu. Ale Prabhupáda se pasty pouze dotkl nehtem palce a zeptal se: “Co to je?” Ąnakadundubhi vysvětlil, o co se jedná, ale Prabhupáda na to neřekl nic. Normálně by řídká pasta byla dostatečným důvodem k tomu, aby Šríla Prabhupáda žáka pokáral, ale nyní byl natolik ponořen do Bhágavatamu, že pokračoval ve studiu knihy, aniž by skvrně od pasty ze santálového dřeva, která nyní zdobila stránku, věnoval pozornost.

Přeložil Oldřich Janota
Editoval Punya-pálaka dás