Hnutí Hare Krišna Česká republika

Se synem buď shovívavý prvních pět let. Po dalších deset let na něj buď velmi přísný. Když syn dosáhne šestnácti let chovej se k němu jako k příteli.

Prahláda Mahárádža učí kaumara acaret prajnah. Od počátku života znamená… Vlastně náš život začíná od pěti let. Podle níti Čánakji Pandita je řečeno, že chlapci, děti, by měli mít úplnou svobodu dělat co chtějí do pěti let, víc ne. Lalayet panca-varsani, „Do pěti let má mít dítě veškerou svobodu.“ Nezáleží, jaký ničema to může být. Od pěti do patnácti let – to je desetileté období - tadayet. Lalayet panca-varsani tadayet dasa-varsani, „Měl bys dát svému dítěti plnou svobodu po pět let, a pak, dalších deset let, by jsi měl být velmi přísný, velmi přísný, aby se dítě hodně obávalo. A když dosáhne šestnácti let, měl by ses k němu chovat jako přítel, ne, chci říct, tak přísně.“ To jsou morální pokyny Čánakji Pandita.

(přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 7.6.6-9, Montreal, 23. června 1968)

Pan Koshi: Nemyslíte, že dětem by měla být dána svoboda, ať si vyberou samy?

Prabhupáda: Chcete dát svobodu svým dětem?

Pan Koshi: Já se ptám.

Prabhupáda: Ne, ne. Jaký smysl má dávat svobodu dítěti s břitvou? Podřízne si hrdlo, toť vše.

Pan Koshi: Ale v pozdějším věku, asi když je lepší…

Prabhupáda: Pozdější věk, ano. To je nařízeno. Když je dítěti šestnáct let, může si dělat, co se mu zlíbí, předtím ne.

lalayet panca varsani

dasa varsani tadayet

prapte tu sodase varse

putram mitravad acaret

To je morální pokyn Čánakji Pandita. Do pěti let nekárej, nic nedělej. Ať má svobodu. Cokoliv se mu líbí, může dělat. Pak po pátém roce deset let musíš být velmi přísný. Pět a deset let je patnáct. A když mu je šestnáct, jednej s ním jako s přítelem. Prapte tu sodase varse putram mitravad acaret. V tom období žádná přísnost, která ho zlomí. „Můj drahý chlapče, když toto uděláš…“ To je potřeba. A od pátého roku do patnáctého roku by jsi měl trestat syny a žáky jako tygr. Po pěti letech.

Pan Koshi: S klackem?

Prabhupáda: Ano

Tamál Krišna: To je to, jak jsi nás trénoval, Šrílo Prabhupádo.

Pan Koshi: Dostal jsi?

Tamál Krišna: Ano, od Prabhupády. I když nám nebylo pět let, jednal s námi, jako kdyby nám bylo pět. Protože duchovně jsme pořád tak staří. Tak je k nám velmi přísný.

Prabhupáda: Všechny tyto chlapce trestám vehementně. I za malou chybu.

Pan Koshi: Vy…?

Prabhupáda: Oni to tolerují. Oni vědí.

(rozhovor s panem Koshim, pomocným redaktorem The Current Weekly, 5. dubna 1977, Mumbáí)

Není třeba, aby jste byli káráni v dospělém věku. Je to také obtížné, protože když žák nebo syn vyroste, když je trestán, tak se zlomí. Předtím, než bych vás trestal… měli bychom si být vědomi, že „Toto jsou naše zákony a pravidla. Musíme je dodržovat.“ Čánakja Pandita radí prapte tu sodase varse putram mitravad acaret. „Po šestnáctém roku by se mělo se žákem nebo se synem zacházet jako s přítelem.“ Protože když trestáte, když je odrostlý, tak se zlomí. To je další riziko. Takže naše prosba je, místo kárání, se sepjatýma rukama vás žádám, nestaňte se znovu hippie tím, že si necháte narůst vlasy. Udržujte hlavu čistou, oholenou aspoň jednou měsíčně. To je moje prosba. A ani vás nemůžu trestat. Jsem starý člověk a vy jste mladí lidi.

(přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 5.6.3, 25. listopadu 1976, Vrindávan)

Džagannátha Mišra pozoroval nezbednosti svého syna poté, co Mu řádně vyčinil a dal Mu přednášku o morálce. Jeden bráhmana se Nimáiovu otci zjevil ve snu a říkal, že není správné, aby Nimáie káral, protože je sám Nejvyšší Osobnost Božství. Jagannátha Mišra na to odpověděl, „Tento chlapec může být polobůh, mystický jógí nebo světec. Nezáleží na tom, kdo je, je mým synem. Povinností otce je vzdělávat syna v náboženství a morálce. Když Mu nedám toto vzdělání já, jak se o tom dozví? I když můj syn není obyčejný člověk, ale Nárájana, pořád je povinností otce poučovat svého syna.

(Čaitanja-čaritámrita Ádi-lílá, 14. kapitola)