Zasazování semínka (1. část)

Nové sousedství Bhaktivédánty Svámího nebylo tak zchátralé jako blízká Bowery, ale nebylo o nic méně kuriózní. V čísle 26 byly ve skutečnosti obchody dva: na severní straně samoobslužná prádelna a na jižní krámek s upomínkovými předměty, který byl nyní prázdný.

S pomocí přátel z Bowery svůj nový domov uklidil a zabydlel se tam. V zadním pokoji, přeměněném nyní na pracovnu, položil na podlahu ke zdi tenký polštář zdobený obrázky slonů a před něj nelakovaný kufr, který mu sloužil jako psací stolek. Na něj umístil psací stroj a vedle něho na jednu stranu papíry a na druhou knihy. Do skříně naproti uložil rukopisy zabalené v oranžové látce, zásobu výtisku Šrímad-Bhágavatamu v jeho anglickém překladu a několik osobních potřeb. Nad místem, kde sedával, si pověsil na zeď obrázek Pána Krišny z indického kalendáře. Vedlejší pokoj byl prázdný, až na vyřezávaný stoleček se zarámovaným obrázkem Pána Čaitanji a Jeho společníků, který Bhaktivédántovi Svámímu sloužil za oltář. Na zeď si Svámí pověsil další obrázek z indického kalendáře, na kterém byl Pán Višnu a Ananta Šéša, nebeský had.

V létě 1966, kdy se Bhaktivédánta Svámí nastěhoval do čísla 26 na Druhé avenue, už na Lower East Side dorazila první vlna velké revolty mladých lidí šedesátých let. Tady byli svobodní – mohli žít prostě, nenáročně a vyjadřovat se uměním, hudbou, drogami a sexem. Hodně se hovořilo o duchovním hledání a LSD a marihuana byly považovány za klíče k novým dimenzím vědomí.

Mezi tisíci mladých lidí, které v roce 1966 bloumaly po ulicích Lower East Side, tedy nebyli jen samí narkomani nebo blázni, ale také ti, kdo hledali odpovědi na základní životní otázky, bez ohledu na „společnost“ a hodnoty ztělesňované každodenním životem milionů „spořádaných“ Američanů.

Bhaktivédántu Svámího překvapilo, že z tak prosperující země, jako je Amerika, mohlo vzejít tolik nespokojených mladých lidí. Zároveň to však pro něj byl další důkaz toho, že materiální blahobyt, poznávací značka amerického životního stylu, nemůže lidem dát pocit štěstí. Jediným lékem na tyto příznaky všeobecného neštěstí je vědomí Krišny. Soucítil sice s bídou každého, ale zároveň viděl univerzální řešení.

Nastěhování Bhaktivédánty Svámího nevzbudilo téměř žádnou pozornost. Nájemníci v sousedství si jenom řekli, že obchod s dárkovými předměty vedle prádelny si opět někdo pronajal. Ve výloze se objevil zvláštní obrázek, u něhož nikdo nechápal, co znamená, a leták s pozvánkou:


PŘEDNÁŠKY Z BHAGAVAD-GÍTY

A.Č. BHAKTIVÉDÁNTA SVÁMÍ

PONDĚLÍ, STŘEDA A PÁTEK

19.00 – 21.00 HOD.


(Vybráno z knihy Prabhupáda.)