Hnutí Hare Krišna Česká republika

Lidská prehistorie není zrovna oblastí, o které bychom měli být dogmatičtí. Dnes je veřejnost seznamována s nálezy, které ačkoli maří očekávání některých paleoantropologů, přesto zásadním způsobem neohrožují souvislost přijatých představ o lidské evoluci. Ale co kdyby byly v sedimentech starých dva milióny let nalezeny fosílie zjevně moderního člověka? Byl by překvapující nález přijat s důvěrou? Možná by se vytvořil neodolatelný nátlak na přepočítání data, přiřknutí fosílie nějakému druhu předcházejícímu člověku, zpochybnění kvalifikovanosti objevitele a nakonec zapomnění celé věci.

Podle Michaela Crema a Richarda Thompsona se něco podobného dělo a dělo se to často. Důvodem je aplikace metody dvojího standardu při vyhodnocování evidence. Nálezy raných lidských bytostí nebo jejich nástrojů jsou bez váhání přijaty, jsou-li v souladu s ortodoxním modelem lidské evoluce. Stejně věrohodné nálezy, které ovšem nejsou v souladu s tímto modelem, jsou ignorovány nebo dokonce potlačeny. Velmi rychle zmizí z literatury a za pár generací jsou téměř tak neviditelné, jako by nikdy neexistovaly. Výsledkem je, že je prakticky nemožné, aby si konkurenční pochopení rané lidské historie získalo důvěru. Důkazy, které by jej podporovaly, již nejsou přístupné.

V roce 1979 byly ve východoafrickém nalezišti v Laetoli v Tanzánii objeveny otisky nohy v nánosech sopečného popela starých více než 3,6 milionů let. Mary Leakeyová a další prohlásili, že otisky byly nerozeznatelné od otisků nohou moderního člověka. Pro ně to ovšem znamenalo pouze to, že nohy předchůdce člověka z doby před 3,6 miliony lety se pozoruhodně podobají nohám současného člověka. Ale podle jiných vědců, jako např. fyzického antropologa R. H. Tuttla za Chicagské univerzity, ukazují fosilní kosti nohou známých australopiteků z doby před 3,6 miliony lety zcela zřetelně, že jejich nohy měly opičí znaky. Z toho plyne, že nejsou s laetolskými otisky srovnatelné. V článku z roku 1990, v březnovém vydání Natural History, Tuttle přiznal, že „nám zůstává jakési tajemství“. Proto se nám zdá přípustné zvážit možnost, kterou nezmínil ani Tuttle ani Leakeyová, tj. že bytosti s anatomicky moderními lidskými těly odpovídajícími jejich anatomicky současným lidským nohám existovaly před nějakými 3,6 miliony lety ve východní Africe. Snad koexistovaly s bytostmi podobajícími se opicím. Ač může být tato archeologická možnost zajímavá, současné představy o lidské evoluci ji nepřipouští.

V období od r. 1984 do r. 1992 Michael Cremo a Richard Thompson za asistence badatele Stephena Bernatha nashromáždili rozsáhlý soubor důkazů, který zpochybňuje současné teorie lidské evoluce. Některé z těchto důkazů, jako například zmíněné otisky v Laetoli, jsou poměrně nové. Velká část z nich však byla oznámena vědci v 19. a na začátku 20. století. Aniž by se na tento soubor starších důkazů podíval, může se někdo domnívat, že s ním musí být něco špatného, že byl v minulosti vědci z velice dobrých důvodů odstraněn. Tato možnost byla hluboce zkoumána. Cremo s Thompsonem však dospěli k závěru, že kvalita těchto kontroverzních důkazů není o nic lepší či horší než domněle nesporné důkazy obvykle citované ve prospěch současných pojetí evoluce.

V této souvislosti bychom tedy mohli hovořit o systematickém potlačování důkazů, jejich ignorování či zapomínání, které jsou jak kvalitativně, tak kvantitativně srovnatelné s důkazy, které jsou dnes přijímaným představám o počátcích lidstva příznivé. Když mluvíme o potlačování důkazů, nemíníme tím vědce spiklence, kteří strojí satanské úklady s úmyslem oklamat veřejnost. Máme tím na mysli pokračující sociální proces filtrace poznání, který se zdá být neškodný, ale má značný kumulativní účinek. Jisté kategorie důkazů jednoduše zmizí z obzoru.

Tento systém potlačování probíhá již dlouhou dobu. V roce 1880 publikovat J. D. Whitney, státní geolog státu Kalifornie, rozsáhlou zprávu o pokročilých kamenných nástrojích nalezených v kalifornských zlatých dolech. Nástroje včetně hrotů oštěpů, kamenných hmoždířů a otloukačů, byly nalezeny hluboko v důlních šachtách, pod silnými nepoškozenými vrstvami lávy v útvarech starých 9 – 55 milionů let. W. H. Holmes ze Smithsonova ústavu, jeden z čelních kritiků kalifornských nálezů, napsal: „Kdyby profesor Whitney plně oceňoval příběh lidské evoluce, jak je dnes chápán, snad by váhal s vyslovením formulovaných závěrů (že lidé žili v Severní Americe ve velmi starých dobách), nehledě na impozantní množství svědectví, se kterým je konfrontován.“ Jinak řečeno, nesouhlasí-li fakta s oblíbenou teorií, musí být vyřazena, nehledě na množství důkazů, které proti ní svědčí.

Tento proces filtrace poznání probíhá již déle než století. Mimo obecný proces filtrace poznání se také zdá, že existují případy přímějšího potlačení. Na začátku padesátých let 20. století nalezl Thomas E. Lee, zaměstnanec Národního muzea Kanady, pokročilé kamenné nástroje v glaciálních usazeninách ve Sheguiandahu, na ostrově Manitoulin v severní části Huronského jezera. Geolog John Sanford z Wayneské státní univerzity zastával názor, že nejstarší nástroje z Sheguiandah jsou staré nejméně 65 tisíc let a mohou být staré dokonce 125 tisíc let. Pro ty, kdo lpí na standardních názorech na prehistorii Severní Ameriky, bylo takové stáří nepřijatelné. Lidé totiž podle jejich předpokladů poprvé přišli do Severní Ameriky před asi 12 tisíci lety ze Sibiře.

Thomas E. Lee si postesknul: „Objevitel naleziště byl ze svého postavení v civilní službě dohnán k dlouhodobé nezaměstnanosti; publikační možnosti zmařeny; důkazy byly několika prominentními autory překrouceny…; haldy artefaktů zmizely do skladovacích truhlic Národního muzea Kanady; jelikož odmítl objevitele propustit, byl ředitel muzea, který hodlal publikovat o nalezišti monografii, sám propuštěn a donucen k exilu; v úsilí o získání kontroly nad pouhými šesti vzorky ze Sheguiandahu, které dosud nebyly zajištěny, byly uplatněny oficiální prestižní a mocenské pozice; z naleziště bylo vybudováno turistické rekreační středisko… Sheguiandah by si vynutil trapné přiznání, že mandaríni nevědí vše. Bylo by nutné přepsat téměř všechny knihy v prodeji. Musel být zničen. Byl zničen.“

(Vybráno z knihy Skrytá historie lidstva od Michaela A. Crema a Richarda L. Thompsona)