Vaišja

Etymologicky toto slovo pochází z kořene višal s významem „žít“. Jedná se o třetí třídu védského společenského systému. Vaišjové se tradičně zabývali zemědělstvím a obchodem. Bhagavad-gítá se v první části 44. sloky z 18. kapitoly o vaišjích zmiňuje následovně:


kriši-gó-rakšja-vánidžjam
vaišja-karma svabháva-džam


„Zemědělství, ochrana krav a obchod jsou přirozené činnosti náležící vaišjům…“

Duchovně orientované civilizace po celém světě zaujímaly realistický přístup k životu, který uspokojoval všechny aspekty jednotlivce – tělesné, mentální a duchovní – a kladl důraz na zodpovědnost jednotlivce ke zbytku společnosti. A jak člověk žil v souladu s milostí přírody a díky ní, tradiční kultury založené na zemědělství zdůrazňovaly úctu ke všemu živému a spolupráci s přírodou. Z ní lidé brali jen to, co bylo nutné, a odpovídající část vraceli zpět.

Jednoduchý zemědělský život určitě vede přirozeněji k realizacím Boha než komplikovaná urbanizovaná společnost dneška. Vše v přírodě hovoří o Bohu pro ty, kteří mají oči k vidění. Kvůli svému pokroku a ekonomickému rozvoji moderní obyvatelé měst ani nedostanou čerstvé jídlo, což teprve hovořit o klidu a spokojenosti. Milionář žijící v přepychovém domě s dokonalým vybavením se nemůže těšit z čerstvé zeleniny jako chudý člověk na vesnici. V moderních městech se pitná voda musí kupovat, protože voda z kohoutku není nic jiného než opakovaně recyklovaná odpadní voda smíchaná s chemikáliemi. Ale ani taková voda v láhvi (i když třeba minerální) nemá tu sílu nebo chuť jako čerstvá voda z pramene nebo ze studně.

„Za vlády Mahárádže Judhišthira dávaly mraky vláhu, kterou lidé potřebovali, a zem v hojnosti plodila všechny lidské životní nezbytnosti. Krávy měly tak tučná vemena a byly tak šťastné, že svlažovaly pastviny mlékem.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.10.4.)


Základ ekonomického pokroku je přirozeně soustředěn kolem půdy a krav. Životní nezbytnosti pro lidskou společnost jsou obilí, ovoce, mléko, minerály, oděvy atd. To vše člověk potřebuje, aby zabezpečil hmotné potřeby. Jistě nepotřebuje maso a ryby či ocelové stroje. Obilí a zelenina může dostatečně nasytit člověka i zvířata a tučné krávy dají dostatek mléka, aby dodaly člověku potřebnou sílu a svěžest. Je-li dost mléka, obilí, bavlny, hedvábí a drahokamů, nač potom lidé potřebují biografy, nevěstince, jatka atd.? K čemu je zapotřebí nepřirozený život s kiny, automobily, radiopřijímači, masem a hotely? Co vytvořila tato civilizace jiného než mezilidské a mezinárodní spory? Prohloubila rovnost a bratrství tím, že z rozmaru jediného člověka posílá tisíce lidí do pekelných továren a na válečná pole?

Říká se zde, že krávy svlažovaly pastviny mlékem, protože měly tučná vemena a byly šťastné. Nezasluhují si snad náležitou ochranu a dostatek trávy na lukách, aby mohly žít s radostí? Proč by lidé měli zabíjet krávy kvůli sobeckým zájmům? Proč se nespokojí s obilím, ovocem a mlékem, ze kterých se různými kombinacemi dají připravit stovky a tisíce lahodných pokrmů? Proč stojí po celém světě jatka na zabíjení nevinných zvířat?

Ve védské tradici zaujímá kráva mezi všemi tvory výjimečné postavení: „Hovořím k těm, kteří si to uvědomují: neubližujte krávě, neboť tak ubližujete zemi a celému lidskému pokolení.“ (Rig Véda)

Všichni jsme tvory hmotné přírody. V Bhagavad-gítě se říká, že samotný Pán je otcem dávající símě a hmotná příroda je matkou všech živých bytostí všech druhů. Matka hmotná příroda má tedy milostí Všemocného Otce, Šrí Krišny, dostatek potravy pro zvířata i pro lidi. Lidská bytost je starším bratrem všech ostatních živých bytostí. Člověk je obdařený větší inteligencí než zvířata, aby mohl porozumět chodu přírody a projevům Nejvyšší Osobnosti Božství. Lidská civilizace by měla záviset na darech přírody, a ne se uměle pokoušet o ekonomický rozvoj, který přivede svět do zmatku chamtivosti a moci užívané jen pro umělý blahobyt a smyslový požitek. Takový život není ničím jiným než životem psů a vepřů.

Dodatek:
Posvátná kráva

« zpět