Hnutí Hare Krišna Česká republika

Celá řada populárních knih o reinkarnaci se soustřeďuje na případy hypnotické regrese, ve kterých si dotyční údajně vzpomínají na podrobnosti z nějakého minulého života nebo minulých životů. Jedna z těchto knih, Pátrání po Bridey Murphyové, se v padesátých letech stala bestsellerem. Vycházela na pokračování ve více než padesáti denících a byla celosvětovou senzací. Tato kniha se stala modelem pro celý žánr knih o regresích do minulých životů, které se pak objevily i v následujících desetiletích a které se určité oblibě těší i dnes. Ale tyto knihy o reinkarnaci se dotýkají pouze povrchu, podávají na rozsáhlou problematiku velmi omezený pohled a jsou v mnoha směrech zavádějící.

Autor knihy Pátrání po Bridey Murphyové, zkušený hypnotizér, navodil regresi jedné ze svých klientek, Američance středního věku Virginii Tigheové, a ta se upamatovala, že v „minulé inkarnaci“ byla dívkou jménem Bridey Murphyová. Narodila se prý v roce 1798 v Irsku, prožila tam celý svůj život a zemřela ve věku šedesáti čtyř let v Belfastu.

Pod vlivem hypnózy paní Tigheová popisovala podrobně dům, kde jako Bridey trávila dětství, uváděla jména svých rodičů, přátel a příbuzných, a také mnoho dalších detailů ze svého „minulého života“. Kniha tvrdila, že po smrti Bridey vstoupila do „duchovního světa“, aby se pak narodila znovu v Americe v roce 1922 jako Virginia Tigheová.

Kniha měla takový ohlas, že se vzápětí vydali do Irska novináři a badatelé po stopách existence Bridey Murphyové. Ale přes všechno vynaložené úsilí nedokázali potvrdit žádné ze jmen, míst, dat ani popisů, které udávala paní Tigheová. Jak se zdálo žádná Bridey Murphyová prostě neexistovala.

Později ale jiná skupina badatelů nalezla několik souvislostí mezi americkým dětstvím paní Tigheové a tím, co v hypnóze popsala jako dětství Bridey Murphyové. Například paní Tigheová se narodila v bílém dřevěném domě, který přesně odpovídal domu z dětství Bridey Murphyové. Když byly paní Tigheové čtyři roky, její rodiče se rozvedli a ona žila dál u své tety. Naproti přes ulici proti domu její tety žila irská žena Antony Corkelová, která se za svobodna jmenovala Bridey Murphyová.

V případu Bridey Murphyové se mnoho badatelů domnívá, že fakta která paní Tigheová přisuzovala své minulé inkarnaci, byly pouze zapomenuté epizody z jejího současného života, které si podvědomě vybavovala pod hypnózou. To je běžný úkaz známý všem psychologům.

Pod vlivem hypnózy může člověk zaměnit za minulé životy nejen své vzpomínky z dětství, ale i jakékoli jiné myšlenky jako například útržky z pohádek slyšených v dětství, knihy, které kdysi přečetl, anebo libovolné čistě smyšlené příběhy nebo situace. Přístup k reinkarnacím přes hypnotické regrese mívá tedy často chatrné základy.

Další mylná představa spojená s regresemi do minulých životů je nevysvětlitelná propast mezi současným životem a poslední reinkarnací. Například žena, která se domnívala, že byla kdysi Bridey Murphyová, uváděla, že ve svém posledním životě zemřela v roce 1864, a před svojí „další reinkarnací“ jako Virginia Tigheová vynechala období šedesáti let. Kniha pouze naznačuje, že v tomto období duše Bridey Murphyové žila v „duchovním světě“.

Z principů reinkarnace vyložených ve Védách se dozvídáme, že něco takového není možné. Skutečný proces reinkarnace vypadá tak, že duše po opuštění fyzického těla po smrti vchází do jiného lůna některého životního druhu v tomto či jiném vesmíru, podle nezaměnitelných zákonů karmy a řízení hmotné přírody. Po smrti je nevtělená duše, kterou už netíží fyzické tělo schopná cestovat rychlostí myšlenky. Mezi opuštěním těla a vstoupením do jiného tedy uběhne zcela zanedbatelný čas. Duchovního světa ležícího za hranicemi cyklu reinkarnace však může dosáhnout jedině seberealizovaná duše. Pro obyčejnou duši, která je plně podmíněná životem v hmotném světě, to není možné. Každá duše má potenciální schopnosti dospět do duchovního světa, podstoupí-li nezbytné duchovní praktiky, které to umožňují.

Pán Krišna vysvětluje v Bhagavad-gítě (4.9): „Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dopěje do Mého věčného sídla, ó Ardžuno.“ Dále však vysvětluje, že pouze „velké duše, jógí pohroužení v oddanosti, kteří Mne dosáhli, se nikdy nevracejí do tohoto dočasného světa plného utrpení, neboť dospěli k nejvyšší dokonalosti.“ (Bg. 8.15)

Zákony karmy a reinkarnace jsou tak dokonalé, že pro každé hmotné tělo, které zemře, má příroda již připravené jiné příslušné fyzické tělo, do kterého podle nahromaděné karmy duše zesnulého vstoupí a znovu se narodí.

„Každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.“ (Bg. 8.6) Seberealizovaná duše, která vstoupí do věčného duchovního světa, jistě nebude nucena ani si nebude přát znovu přijít do tohoto dočasného hmotného světa zrození, nemoci, stáří a smrti. Přístup k reinkarnaci přes regrese do minulých životů občas přináší důkazy, že jedna a ta samá duše obývala různá těla v různých dobách, a toto poznání je nápomocné. Mnohé publikované případy potvrzují, že informace o „minulých životech“ vyjevených hypnotizovanými osobami mají velmi pozoruhodnou přesnost. Někdy navíc vedou tyto hypnotické regrese k projevům hluboce procítěných emocí, o nichž se dá stěží pochybovat. Práce Iana Stevensona ve Spojených státech a Petera Ramstera v Austrálii poskytují pečlivě zdokumentované pokusy týkající se reinkarnace, na nichž se po zaručení důvěryhodnosti mnohdy podíleli také nezávislí pozorovatelé. Za zmínku zde stojí, že některé pozorované osoby plynně mluvily jazyky, s nimiž – jak bylo dokázáno – ve svém životě prakticky nepřišli do styku. Několik osob dokonce používalo stará nářečí, jimiž se v současnosti již nikde nemluví, ale jejichž pravost byla ověřena z historických záznamů. Někteří Ramsterovi klienti mu v přítomnosti nezávislých pozorovatelů popisovali vzdálená sídla v cizích zemích, které nikdy předtím nenavštívili. V několika případech tyto budovy či jejich trosky podrobně odpovídaly údajům klientů o jejich domovech z minulého života, přičemž tyto údaje byly nahrány na magnetofon v Ramsterově ordinaci předtím, než se klienti vydali do zahraničí, aby tam zahájili ověřovací fázi experimentu. Takové pečlivě a vědecky prováděné experimenty nabízejí prakticky nenapadnutelný závěr, že reinkarnace musí nějakým způsobem probíhat. Žádné hlubší poznatky o tom, jak se duše skutečně převtěluje, nám ale bohužel nedávají. Proto je přístup k reinkarnaci skrze regrese do minulých životů v nejlepším případě jen hrubý pokus o vysvětlení vysoce komplikovaného jevu a senzacechtivost, zjednodušování a někdy i vypočítavost, které se mnohdy pojí s takovými pokusy (navíc většinou postrádajícími vědecký přístup), téměř znemožňují jejich použití jako zdroje informaci o nekonečných spletitostech reinkarnace.

(Vybráno z brožury Návraty)