První pražská Ratha-játrá

„To byl ceďák v neděli," zaslechla jsem říkat jednu paní. „No, to jo, děsná neděle," povzdechla si druhá. V tu chvíli jsem si znovu uvědomila, jak situace, ve které se právě nacházíme, ovlivňuje naše vnitřní rozpoložení. Byla to skutečně ona stejná deštivá neděle 13. července, o které hovořily zmíněné dámy, a přesto pro mnoho oddaných Krišny den plný blaženosti, kterou nám ve své milosti poskytla transcendentální trojice Pána Džagannátha, Baladéva a Subhadry. Byl to pro nás velký den, kdy se nechala Božstva usadit na velký, girlandami ozdobený vůz a milostivě shlížela během projížďky centrem Prahy na své oddané i neoddané, kteří byli touto Pánovou zábavou přitahováni.

A tak začala první pražská Ratha-játrá – slavnost vozů. Vlastně začala už o den dříve – v sobotu odpoledne v Taiči akademii na pražských Vinohradech, kde se sešli oddaní i hosté, aby společně naslouchali příběhům o Nejvyšším Pánovi a opěvovali Jeho slávu. Ze zahraničí přijelo několik vzácných hostů, Džanánanda Gósvámí, Param Gati Svámí a Mahádjúti Prabhu, kteří nás svým vyprávěním a přednáškami inspirovali a příznivě naladili na nadcházející nedělní festival.

V neděli ráno jsme se marně snažili zahlédnout přes tmavé mraky povzbudivý paprsek slunce, který by zvěstoval pěkný slunečný den, přání všech oddaných. Ale Pán Krišna měl jiné záměry, a tak se z oblohy spustily první kapky a začalo pršet.

„Na sedmou hodinu ranní se měli všichni službychtiví oddaní dostavit na Ovocný trh na Praze 1. Když jsme lehce promočení dorazili na místo, zjistili jsme, že skupinka oddaných pod vedením Níly Madhavy je už v plné akci déšť nedéšť. Chvílemi pršely opravdu potoky vody, ale oddaní, kteří připravovali a zdobili vůz a stavěli stany, v práci statečně pokračovali. V jednu chvíli prošel okolo s kočárkem premiér Mirek Topolánek, který se zájmem sledoval rušné dění na Ovocném trhu. Dokonce s Nílou Madhavou prohodil několik slov o počasí, nad kterým, jak poctivě přiznal, nemají ani „oni nahoře“ žádnou vládu. Kolem desáté hodiny začali přicházet další oddaní, přivezlo se prasádam a teplý nápoj, a i když déšť spíše zesiloval, nálada všech oddaných, teď posilněných a zahřátých prasádam, byla o poznání optimističtější.

V průběhu dopoledne rostl vůz pro Božstva doslova před očima, stany se naplnily lavicemi pro hosty, nádobami s prasádam, které se rozdávalo po celou dobu trvání festivalu zdarma a nechyběl ani butik se zbožím z Indie. Těsně před tím, než byla přivezena Božstva, se opět velmi hmatatelně projevila Pánova milost a přestalo pršet. Ve chvíli, kdy byli Pán Džagannáth, Baladév a Subhadra vyneseni na vůz, se už Ovocným trhem nesl mohutný kírtan, nadšení oddaní vzdávali poklony a dokumentaristé mohli vytáhnout své kamery bez obav, že jim naprší do objektivů. Zanedlouho bylo přivezeno i múrti Šríly Prabhupády a začal ten pravý nektar. Od této chvíle už všechno nabralo rychlý spád. Na voze bylo o Božstva náležitě postaráno, na zemi sílil kírtan a přípravy na start. Oddaní chytili lana a vůz se dal za jásotu přihlížejících do pohybu. Teď jste mohli skutečně vidět jen blažené úsměvy, které svítily ze všech stran. Usmívali se oddaní na voze, oddaní, kteří hlídali vůz ze stran, oddaní, kteří s červenými praporky řídili trasu a rychlost jízdy, oddaní, kteří táhli lana, oddaní, kteří zametali před vozem, oddaní včetně duchovních mistrů v kírtanové skupině v čele, a dokonce se usmívali i kolemjdoucí a přihlížející, kteří měli tu čest shlédnout celý průvod. Nektar, nektar, nektar! Chvílemi sice drobně mrholilo, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost.

„Vůz pomalu projel mezi davy lidí po stanovené trase na Můstek, potom zpátky na Ovocný trh, dál na Staroměstské náměstí a zpět. Během průvodu oddaní rozdávali přihlížejícím knihy, balíčky prasádam a samolepky s Pánem Džagannáthem. Překvapení kolemjdoucí se zájmem sledovali proplouvající blaženou skupinu s vozem a opravdu jste nezahlédli podmračený obličej.

Když vůz po projížďce majestátně zastavil před stany na Ovocném trhu, začali púdžárí (kněží) rozhazovat ovoce a květiny nabídnuté Božstvům. Dychtivé ruce se natahovaly a zachytávaly létající banány, broskve a hroznové víno. Když nad hlavami shromážděných prolétl první ananas, lidé to ocenili výkřiky částečně ze strachu před „nebezpečím úrazu“ a částečně vzrušením z transcendentální hry. Ani jsme se nedivili, když jeden ananas trefil do čela jednoho z přihlížejících, který se ještě nestihl zorientovat, že ani tato „nehoda“ nezkazila převládající radostnou náladu. Dotyčný sice nejdříve zaúpěl bolestí, ale potom se rozesmál a ananas si dal do podpaždí, s nadějí, že chytí, teď už snad do rukou, další ovoce…

„Později začal na pódiu kulturní program. Džaj Gurudéva Prabhu přednášel, Rásabihárí s Džanakí zatančily chrámový výrazový tanec Bharat Natjam, proběhlo několik kírtanů a před koncem programu zahrála skupina Trivéní. Kadamba Kánana Svámí, který přijel na festival hned po svém příletu do Čech, ukončil celý program blaženým kírtanem a přednáškou.

Během festivalu natáčela i Česká televize, tak doufejme, že ukázky z Ratha-játry inspirují i mnohé televizní diváky.

Na průběhu Ratha-játry se podílelo mnoho oddaných, ale největší dík patří Nílovi Mádhavovi Prabhu, který s přípravou celé akce, včetně shánění financí a půjčení vozu až z Anglie, intenzivně strávil celé dva měsíce. A jak jsme se dozvěděli přímo od něj, pokud budou oddaní dostatečně inspirovaní, nadšení a zodpovědnost za celou přípravu festivalu se rozdělí mezi více osob, můžeme se těšit, že nás Pan Džagannáth, Baladév a Subhadra poctí svojí návštěvou i v příštích letech.

Na konec tedy ještě jednou: první pražská Ratha-játrá kí – velké DŽAJ!!!

(Autorka článku: bhn. Brigita Trachtová)

♦ Fotografie z první pražské Ratha-játry

♦ Video sestřih