Princip redukcionismu

Paul Davies

„Věřím, že nyní chápeme, jak vznikla veškerá hmota a energie ve vesmíru,“ říká fyzik Paul Davies. „Ale vědecká verze stvoření jde dál a vábně slibuje, že se nám jednou povede vysvětlit dokonce i to, jak samotný základ existence – prostor a čas – povstal doslova z vůbec ničeho.“ Tato vize představuje vyvrcholení vědeckého hledání odpovědi na ty nejzákladnější otázky o přírodě a původu vesmíru.

Již od časů Newtona má věda za to, že všechny fenomény mohou být popsány (alespoň v principu) jako měřitelné jevy, které lze stanovit výpočtem za použití jednoduchých matematických zákonů. Z této premisy, kterou lze nazvat principem redukcionismu, vyplývá, že realita je v podstatě jednoduchá a že lidské bytosti, bereme-li v úvahu sílu jejich intelektu a smyslů, mohou nakonec být schopny plně pochopit povahu i původ všech jevů ve vesmíru. Ačkoliv je princip redukcionismu od počátku neprokazatelný, poskytl základní strategii vědeckému výzkumu, a jak vědci přicházeli s jedním úspěchem za druhým, jejich víra v univerzální uplatnitelnost tohoto principu stále sílila.

Avšak laické přijímání principu redukcionismu má jisté velmi znepokojivé důsledky. Redukuje vesmír na mechanismus fungující na základě neosobních matematických zákonů a redukuje lidskou bytost na komplexní submechanismus, jehož „vůle“ a „pocity“ představují pouhé vzorce chemických interakcí mezi molekulami.

Hodnoty a etické normy již nemohou být chápány v důsledku toho jako základní principy přijaté od transcendentálního stvořitele, který definuje konečný účel a smysl lidského života. Stávají se pouhými strategiemi přežití, které vznikly náhodou a udržely se pro svou efektivitu za jistých podmínek a budou odsunuty stranou neúprosnou fyzickou proměnou se změnou těchto podmínek.

W.E. Pauli

Fyzik Wolfgang Pauli s ohledem na to předpovídá: „Může se stát, že v nepříliš vzdálené budoucnosti ztratí příběhy a obrazy starých náboženství svou přesvědčivost i pro průměrného člověka. Až se to stane, obávám se, že se stará etika složí jako domeček z karet a budou páchány nepředstavitelné hrůzy.“ Uvážíme-li vážné důsledky redukcionistického přístupu moderní vědy, měli bychom se zdráhat přijmout jej jako zcela správný, pokud nejsou předloženy zcela přesvědčivé důkazy. Mnoho vědců a filozofů má za to, že je takových důkazů již dostatek. Přesto bližší pohled na současné vědecké teorie odhalí, že tomu tak prostě není. Ačkoli vědci nepochybně dospěli k mnoha významným objevům, unáhlili se v prohlášení, že dokazují jejich systém světa založený na redukcionismu.

Naším základním poznatkem však je, že redukcionistický světonázor moderní vědy není v žádném případě neotřesitelný; je proto možné načrtnout alternativní náhled, v němž je svět chápán jako pouze částečně kvantifikovatelný a kde je místo jak pro účel, tak pro duchovní kvality.

Takový teoretický systém by nám měl umožnit propojit oblasti vědění doposud rozdělené mezi domény vědy a náboženství. Jeden přijatelný model pro takové propojení lze nalézt v indické védské (vaišnavské) filozofii, která nabízí sofistikovaný intelektuální rámec, který zahrnuje vysoce propracovaný nástin fyzického vesmíru a ověřitelný popis netělesných fenoménů jako je vědomí. Redukcionističtí myslitelé nemají monopol na poznání života a vesmíru. Rozumné alternativní názory si zaslouží právě tak seriózní zvážení. Jinak výlučný nárok vědců vyznívá neseriózně a lidem je odpírána skutečná svoboda výběru.


(Z „Origins magazine" přeložil bh. Štěpán Hládek)