Příjezd na Západ – pokračování (2. část)

Díky pravidelným kírtanům a reportážím v novinách si Hare Krišna začalo získávat popularitu. Hajagríva to pojmenoval „explozí Hare Krišna“. Hippies z Lower East Side považovali zpívání mantry Hare Krišna za „jednu z nejsprávnějších akcí“, a jak se zdálo, na popularitě Svámího žáků nic nezměnilo ani to, že nepožívali LSD. Hippies pohlíželi na oddané jako na andělské prostředníky, kteří šíří mezi lidmi mírumilovné zpívání a nabízejí stravu a nocleh zdarma. Člověk u nich mohl dostat ta nejlepší vegetariánská jídla a v chrámu měli na poličce k dispozici knihy z Indie.

Po místních klubech se hrály melodie, které muzikanti odposlouchávali od Svámího, když zpíval v parku nebo v chrámu. Lower East Side byla teď už známá nejen jako čtvrť, kde přebývají malíři a hudebníci, ale také „krišnovci“…

Gargamuni se dozvěděl, že jakýsi spolek v Queens prodává malý tiskařský stroj. Zpráva Svámídžího zaujala a ve vypůjčené dodávce se s Gargamunim a Kírtanánandou rozjel do Queens, aby si zařízení prohlédl. Tiskařský stroj byl starý, ale v dobrém stavu. Spolek za něj požadoval 250 dolarů. Při důkladné prohlídce stroje se Svámídží dal s manažerem do řeči a vyprávěl mu o svém duchovním poslání. Manažer se zmínil o druhém tiskařském stroji, pro který neměl také žádné využití. Svámídží na to řekl, že by zaplatil 250 dolarů za oba stoje – spolku beztak k ničemu nejsou a navíc spolkový manažer by tím přispěl k šíření duchovního poselství ku prospěchu celého lidstva. Muž souhlasil. Gargamuni a Kírtanánanda naložili oba stroje do dodávky a ISKCON měl své první tiskařské stroje.

Bhaktivédánta Svámí svěřil redigování časopisu Hajagrívovi a Rádža Rámovi. Mnoho let považoval časopis Back to Godhead za svoji osobní službu svému duchovnímu učiteli, ale nyní nechal své žáky, aby připravovali časopis jako službu svému duchovnímu učiteli.

Svámídží obcházel lavičky s vytištěnými stránkami, dotýkal se jednotlivých hromádek a nakonec si vzal do ruky hotový časopis. „Nakladatelství ISKCON,“ řekl. Nad kresbou bylo motto, které Bhaktivédánta Svámí používal celá léta ve svém časopise Back to Godhead: „Bůh je světlo, nevědomost je temnota. Kde je Bůh, tam není nevědomost.“

Svámí si přál, aby se na přípravě časopisu podíleli všichni jeho žáci. „Nezahálejte,“ řekl jim. „Napište něco.“ Přál si, aby časopis Back to Godhead sloužil jeho žákům při jejich vlastním kázání. Časopis umožňoval rozšířit kazatelskou činnost…

První týden v lednu 1967 přišel od Mukundy dopis: pronajal krámek na Frederickově ulici, v samotném srdci Haight-Ashbury v San Francisku. „Ze všech sil se snažíme upravit tento obchod na chrám,“ psal. Svámídží neváhal s rozhodnutím: „Ihned tam pojedu.“

Přestože Mukunda přiložil k dopisu letenku, někteří ze Svámídžího stoupenců nechtěli ani slyšet o tom, že by ji jejich duchovní učitel použil. Začali myšlenku Svámídžího odjezdu do San Franciska kritizovat.

Ale zjistili, že Svámídží je pevně rozhodnutý a o správnosti svého jednání nemá nejmenší pochybnosti. Nepatřil New Yorku, patřil Krišnovi. Byl naprosto odpoutaný. Nemohl se dočkat, až se vydá na cestu a bude šířit zpívání Hare Krišna.

Brahmánanda: „Když jsme se dozvěděli, že nás chce opustit, byl to pro nás šok. Nikdy mě ani nenapadlo, že vědomí Krišny mohlo překročit hranice Lower East Side, nemluvě o New Yorku. Myslel jsem si, že takhle je to všechno, že celé hnutí zůstane navěky pouze tady.“

Svámídží jim vysvětlil, že odjíždí pouze na několik týdnů a že si přeje, aby všechny programy pokračovaly i v jeho nepřítomnosti.

(Vybráno z knihy Prabhupáda.)