Pouze on je mohl vést (2. část)

I přes námitky newyorských žáků se stále počítalo s vystoupením Svámídžího na rockovém koncertu Mantra-Rock Dance v Avalonském tanečním sále. Odpůrci tohoto nápadu se domnívali, že oddaní v San Francisku nejednají správně. Neměli by svého duchovního učitele žádat, aby se zúčastňoval podniku, kde mezi stovkami zdrogovaných hippies a divokou světelnou show budou ječet elektrické kytary a hřmotit bubny! Jak by mohlo být v takovém prostředí Svámídžího čisté poselství vůbec slyšet?

„To už jsme všechno zařídili,“ ujistil ho Sam. „Všechny kapely budou na podiu a Allen Ginsberg představí Svámídžího San Francisku. Svámídží přednese proslov a zazpívá Hare Krišna. Kapely se připojí, a pak Svámídží odejde. Mohly by přijít až čtyři tisíce lidí.“


Bhaktivédánta Svámí věděl, že se nedopustí žádných kompromisů: přijde, zazpívá mantru a odejde. Nejdůležitější bylo šířit zpívání Hare Krišna. Co by na tom mohlo být špatného, když tisíce mladých lidí shromážděných na rockovém koncertě uslyší Boží jména a budou je zpívat? Jako kazatel byl Svámídží připraven jít šířit vědomí Krišny kamkoli.

Večer před koncertem se fronta čekajících návštěvníků táhla ulicí až za roh domovního bloku. Vstupenky se prodávaly po dvou a půl dolarech a vypadalo to, že bude vyprodáno. Scházela se tu i většina místních hvězd.

Koncert zahájili na jevišti oddaní kírtanem „na zahřátí“, při kterém tančili, jak se to naučili pod vedením Svámídžího. Z pódia a z rohů ohromného sálu se valil kouř z vonných tyčinek. Přestože většina byla pod vlivem drog, atmosféra byla klidná – lidé sem přišli hledat duchovní zkušenosti.


Asi po půl deváté Svámídží opustil byt na Frederikově ulici a usedl na zadní sedadlo Harveyova Cadillacu. Na sobě měl obvyklé oranžové dhótí (tradiční oblečení indických mužů z jednoho pruhu látky) a kolem krku girlandu z gardénií, jejichž sladká vůně naplnila celý vůz. Cestou do Avalonu hovořil o nutnosti otevřít více středisek.

Když vstoupil do sálu, začali oddaní troubit na lastury a kdosi začal divoce bušit na buben. Dav se uprostřed rozestoupil a uvolnil průchod až k jevišti. Svámídží kráčel s hlavou vysoce zdviženou a chvílemi se až zdálo, jako by se v tomto podivném prostředí cestou k podiu vznášel. Když se zpívání rozšířilo halou, někteří hippies vstali, chytli se za ruce a začali tančit.

Allen Ginsberg: „Byl to první koncert v San Francisku, na kterém mohli účinkovat všichni. Každý mohl zpívat a tančit, místo aby jen přehlížel, jak zpívá a tančí někdo jiný.“


Potom Svámídží vstal, zvedl ruce a začal tančit. Pokynem ruky vyzval všechny přítomné, aby se k němu připojili, a všichni, kteří dosud ještě seděli na svých místech, se zvedli a začali zpívat a napodobovat Svámídžího tanec pohupováním se ze strany na stranu. Tempo se zrychlovalo a Svámídžímu vstoupily na čele krůpěje potu.

Náhle všechno skončilo. Do ticha se ozýval pouze hlasitý šum reproduktorů a Svámídžího hlas, vzdávající úctu duchovnímu učiteli.

Svámídží opustil jeviště a vykročil davem skrze hustý kouř k východu, následován Kírtanánandou a Rančerem. Allen uvedl další rockovou kapelu…


(Vybráno z knihy Prabhupáda.)