Podrážka boty Nevada

8. října 1922 byl v části American Weekly tiskoviny New York Sunday American jako nejzajímavější uveden článek „Záhada zkamenělé podrážky boty staré 5 mil. let“. Dr. W. H. Ballou, autor článku, uvedl: „Když John T. Reid uznávaný důlní inženýr a geolog, pátral v Nevadě po fosíliích, náhle narazil a překvapeně hleděl na skálu vedle své nohy. Část samotné skály byla totiž zřejmě otiskem lidské nohy. Bližší prozkoumání ukázalo, že se v kámen neproměnil otisk holé nohy, ale zřejmě podrážky boty. Špička scházela. Byla to ale nejméně dvoutřetinová kontura s dobře znatelnou stopou po niti, která patrně spojovala okolek s podrážkou. Dále tam byla ještě jedna šitá linka. Ve středu, kde by v případě skutečné podrážky zůstala noha, byl důlek přesně odpovídající vtisku, který by zanechala pata po vydření a opotřebování materiálu podrážky. Nález fosílie zůstává velkou záhadou dnešní vědy. Skála, na které se otisk nacházel, je totiž stará nejméně 5 milionů let.“

Reid přivezl vzorek do New Yorku, kde se jím snažil upoutat pozornost dalších vědců. Reid vypovídá: „Po příjezdu jsem fosílii ukázal Dr. Jamesu F. Kempovi, geologovi na Kolumbijské univerzitě. Dále Prof. H. F. Osbornovi, W. D. Matthewovi a E. O. Hoveyovi z Amerického přírodovědného muzea. Všichni zmínění pánové dospěli ke stejnému závěru, tj. že ‚je to nejpozoruhodnější přirozená imitace umělého předmětu, kterou kdy viděli‘. Shodli se nicméně na tom, že skalní útvar pochází z triasu. Výrobci bot se shodli na tom, že vzorek byl původně ručně šitá podrážka. Dr. W. D. Matthew napsal o nálezu krátkou zprávu, ve které prohlásil, že ač se vzorek ve všech ohledech podobá podrážce (včetně nití, kterými byla podrážka sešita), byla to jen pozoruhodná imitace, lusus natura (vrtoch přírody).“ Je ale dost zvláštní, že když jsme se tázali na tuto zprávu v Americkém přírodovědném muzeu, bylo nám oznámeno, že u nich není evidována.

Reid navzdory Matthewovu zamítnutí, vytrvale pokračoval: „Pak jsem se zmocnil mikrofotografu a analytického chemika z Rockefellerova institutu, který mimo svůj pracovní poměr (aby to nebylo záležitostí institutu) vzorek vyfotografoval a analyzoval. Analýzy nade vší pochyby dokázaly, že podrážka podlehla triadické fosilizaci… Mikrofotografické zvětšeniny jsou dvacetkrát větší než vzorek a ukazují i ty nejjemnější detaily splétání nitě. Jsou nezvratným důkazem, že jde zcela jednoznačně o ruční práci člověka. Nit a zcela symetrické kontury podrážky zřetelně vidíme i pouhým okem. Uvnitř lemu a k němu paralelní je čára, zřejmě pravidelně propíchnutá pro stehy. Mohu ještě dodat, že nejméně dva geologové, jejichž jména vyjdou jednoho dne napovrch, připustili správnost podrážky, pravost její fosilizace v triadické hornině.“ Dnes je uznáváno, že stáří horniny s fosilní podrážkou je mnohem vyšší než 5 milionů let. Trias se nyní běžně uvádí jako období před 213 – 248 miliony let.