Nenávist Kuruovců roste (2. část)

Kuruovci se doslechli o úžasné události v Mathuře, v rodném městě Kuntí. Kuntí měla bratra jménem Vasudéva, kterého uvěznil zlý král Kansa. Tento mocný vládce utiskoval bráhmany i ostatní krále. Když Kansa vyslechl božské proroctví, že ho osmé dítě Vásudévovo zabije, Vásudévu i s jeho ženou Dévakí uvěznil. Jejich prvních šest dětí pak zabil ihned po narození. Navzdory Kamsově ostražitosti však sedmý i osmý syn, Balaráma a Krišna, smrti unikli. Jakýmsi mystickým zásahem byl Krišna odnesen z Mathury do Vrindávanu, malé vesnice obývané pastevci, kde ho vychoval Nanda Mahárádža. Významní rišiové prohlašovali, že Krišna je ve skutečnosti Nejvyšší Pán a odchod do Vrindávanu byl součástí Jeho vlastního božského plánu. Kuruovce velmi překvapilo, když se od mudrců doslechli, že v sousedním království Jaduovců se zjevil samotný Bůh.

Když Krišna dospěl, vrátil se do Mathury a holýma rukama Kansu zabil. Tento ohromující čin šokoval všechny, kteří mu byli svědky, a potvrdil jim Krišnovo božství. Kansa vzbuzoval strach i v srdcích bohů a na Zemi nebylo jediného krále, který by se mu dokázal postavit. Ale mladý Krišna, přestože byl ještě chlapec, a jeho bratr Balaráma Kansovy vojáky a generály přemohli a nakonec krále i s jeho zločinnými ministry zabili. Oba bratři pak stanuli v čele jaduovské dynastie. S Kuruovci v Hastinápuru udržovali přátelství a zvláště se zajímali o blaho své tety Kuntí a jejích pěti synů, kteří vyrůstali bez otce.

Balaráma, jehož rišiové také označili za projev Nejvyššího Boha, se proslavil jako bojovník s kyjem, který neměl sobě rovného. Na Drónovu žádost souhlasil, že Bhímu a Durjódhanu tomuto umění naučí. Strávil tedy nějaký čas v Hastinápuru, kde si všiml zavilého nepřátelství a zášti Kuruovců vůči svým bratrancům. Když se o tom doslechl Krišna, začal si dělat o Kuntí a její syny starost. Požádal proto jednoho ze svých rádců, Akrúru, aby Hastinápur navštívil, posoudil situaci a zjistil, jestli by mohl Krišna nějak pomoci.

Kuruovci přivítali Akrúru přátelsky. Kuntí byla radostí bez sebe, že ho vidí a ptala se ho na své příbuzné a přátele v Mathuře. Zvláště chtěla vědět všechno o Krišnovi, jehož považovala za Nejvyššího Pána. Akrúra ji požádal, ať mu řekne víc o situaci ve městě, a ona mu vše vyložila. Kuntí věděla, že Durjódhana a jeho bratři neustále kují pikle proti jejím synům. Kuruovci nemohli snést, že Pánduovci jsou silnější. Ponížení, které nedávno utrpěli v Kámpilji, ještě zvýšilo jejich dychtivost zbavit se Pánduovských synů. Kuntí řekla Akrúrovi se slzami v očích: „Přijde mě Krišna utěšit? Neustále se modlím k tomuto všemocnému ochránci vesmíru. Pro sebe a své syny jiné útočiště opravdu nevidím.“ Kuntí před Akrúrou hlasitě vzývala Krišnu. Akrúra ji laskavě ujistil, že Krišna o ní mluví neustále, a jeho sem poslal, aby zhodnotil situaci.

Akrúra zůstal v Hastinápuru několik měsíců. Když získal pocit, že již plně pochopil celou místní situaci, rozhodl se k návratu do Mathury. Před odchodem se však ještě setkal s Dhritaráštrou, aby mu poskytl některé rady. Vina za činy královských synů padne nakonec na jejich slepého otce. Kdyby chtěl, nepochybně jim mohl v jejich konání zabránit.

Dhritáráštra slyšel vyprávění mudrců, že Krišna přišel zničit mnoho démonských králů, kterých začalo na Zemi přibývat. Pándu je dokázal udržet pod kontrolou, ale po jeho odchodu do ústraní se spojili a vybudovali obrovské armády, což představovalo pro bezpečí světa neustálou hrozbu. Akrúra pochopil, že Dhritaráštra se vydal cestou, na jejímž konci ho čeká zkáza. Prosazováním vlastních synů na úkor Pánduovců mezi nimi nakonec roznítí spor, který povede k zániku kuruovského rodu.

(Vybráno z eposu Mahábhárata )