Hnutí Hare Krišna Česká republika

Slovo hinduismus je pojmem, který vynalezli Evropané. Měl označovat náboženství Indů; jenže když byl tento pojem zaváděn, nevědělo se toho ještě bohužel o Indech dost. Od té doby se hovoří a píše o hinduismu jako o jednom z velikých světových náboženství. Dlouho se také věřilo, že skutečně existuje. Dnes už je známo, aniž se to rádo přiznává, že hinduismus je orchidej vypěstovaná evropskou vědou.

Všechno se nakonec vrací k názvu veletoku Indu v dnešním Pákistánu. Z jeho starého sanskrtského jména Sindhu pochází název pákistánské provincie Sindhu. Řeckému názvu zdejší řeky Indos vděčíme za naše slova Indie a Indové. V perštině se tato řeka nazývala Hindu a stejně jako v sanskrtu označovalo toto slovo také zemi, kterou protéká: především provincii u této řeky dobytou Peršany, a potom i další území za ní, Indii. Množné číslo názvu země označovalo pak lid, který tam sídlil, Hindy, „lidi od Indu“ nebo „národ Indie“, Indy.

Slovo Hindu se objevuje už ve staroperských klínových nápisech a v Avestě a od té doby, co perský král Dareios I. rozšířil roku 517 př.n.l. svou říši až k Indu, byli do perského mnohonárodního státu začleněni také Hinduové, obyvatelé země Hindu, tj. Indové. Od té doby označovali Peršané a persky mluvící národy po více než tisíc let Indy všeobecně jako Hindu. Také Arabové nazvali později Indii Al Hind.

Významové obměňování tohoto slova přišlo až poměrně pozdě, probíhalo velmi pomalu a definitivně je uzavřeli teprve Evropané. Neboť od doby, kdy v roce 712 pronikli do údolí Indu muslimové a natrvalo se tu usadili, existovala v Indii skupina obyvatelstva, kterou arabští a perští autoři nepočítali k Hindům. Také Indové obrácení na islám byli teď považováni za muslimy a ne už za Hindy. Kromě toho znali muslimové ze střední Asie buddhisty, které nazývali „šamanidža“ nebo „sumanidža“, slovem odvozeným od sanskrtského „šramana“, resp. středoindického „samana“, což obojí znamená „mnich“. Tak mohli v Indii odlišit buddhisty od bráhmanů (arabsky „baráhima“).

Když pak vpadli do Indie kolem roku 1000 n.l. persky hovořící muslimové z Afghánistánu a Střední Asie, napřed jako plenitelé a od roku 1200 i jako zakladatelé říší, podrobili si sice velké části Indie, ale na víru proroka Mohameda dokázali obrátit jenom malou část obyvatelstva. Indy, kteří nepřijali islám a nebyli také buddhisty, tedy většinu „nevěřících“ z Indie, označovali i nadále starobylým slovem Hindu. Z hlediska islámu obsahovalo tedy toto slovo už výrazně náboženské složky, ne však fakticky jako označení nějakého náboženství, nýbrž k odlišení od islámu a buddhismu. Islámským cestovatelům a učencům, jako byli Abú al-Kásim, Mas ‘údí, al-Bírúní, Idrísí a především Šahrastání, naprosto neunikla mnohotvárnost indických forem víry a kultů. Označovali je také rozdílnými názvy, ale používali i nadále slova Hindu jako nadřazeného pojmu pro všechny vyznavače těchto cizích náboženství v Indii. V 16. století se pak seznámili s tímto označením většiny indických nemuslimů evropští obchodní cestující a misionáři; a byli to také Evropané, kdo poprvé od sebe oddělili pojmy Ind a hinduista. Prvnímu z nich přidělili světskou oblast a druhému náboženskou a nakonec z něho odvodili pojem hinduismus.

Způsobilo to zmatek. Neboť i když z milionů indických nemuslimů brzy vedle buddhistů vynechali i jiné důležité náboženské skupiny jako sikhy a džinisty, pársy, židy a domorodé křesťany i vyznavače kmenových náboženství, trvala nadále snaha líčit všechny ostatní skupiny – a to je převážná většina – jako hinduisty a jejich náboženství jako hinduismus.

(Z knihy Křesťanství a hinduismus, Hans Küng, Heinrich von Stietencron.)

« zpět