Hnutí Hare Krišna Česká republika

Více jak desetičlenná výprava je připravena k odjezdu z pražského chrámu na Zličíně – cíl cesty: Stráž pod Ralskem. Týdny příprav jsou za námi. Poslední procházení seznamů, zdali jsme nezapomněli na něco podstatného – včetně někoho z posádky. Ani obloha s temnými mraky kdesi v dáli neubírá na našem nadšení.

Ačkoli každou neděli vyjíždí z chrámu několik skupin, aby doručily nemalému počtu šťastlivců ty největší drahokamy mezi knihami nebo i balíčky se sušenkami Gopinát, dnešní den se od ostatních trochu odlišuje. Je tu navíc jedna poněkud početnější skupina a to harinám sankírtanová. (Harinám sankírtan – tato dvě sanskritská slova poukazují na skupinové zpívání jmen Pána Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Krišny.) Pečené kokosky, několik krabic se sušenkami, hudební nástroje, dostatečná zásoba chleba upečeného z jemné celozrnné mouky z Krišnova dvora, přepravky se zeleninou, sladké ovesné vločky s karobem a sušeným ovocem, spousta hrnců a vůbec všeho možného se valí do už tak přeplněných vozů. K čemu to všechno úsilí?

Dnešní svět je přinejmenším dost zvláštní. I když se nás politici, vědci a třeba i učitelé snaží udržet v představách, že vše je v naprostém pořádku, že vytváříme lepší společnost, snažíme se být stále šetrnější k přírodě, a hlavně máme neustále se zdokonalující všemocnou techniku, která nám pomáhá v tolika oblastech, přesto se ozývají nespokojené hlasy hovořící o krizi současné společnosti. A to nejenom potravinové, ale i sociální, etické a hlavně duchovní, od čehož se odvíjí ostatní problémy. I přes nesčetná pokoření, která člověk v dějinách utrpěl, si stále myslí, navzdory tolika chybám, kterých se dopustil, že je pánem přírody.

Mudrci védských dob již dávno očekávali takový úpadek společnosti. Védy totiž hovoří o různých věcích, které se cyklicky střídají, a nyní již několik tisíc let ubíhá ten nedegradovanější z nich – Kali-juga. Před začátkem tohoto železného věku, věku svárů, se v Naimišáranji (Indie) shromáždilo mnoho mudrců. Duchovně pokročilé osoby vždy dbají na blaho druhých, jsou nešťastní, když vidí, jak jiní trpí, a tak se ptali Súty Gósvámího, co je konečným dobrem pro lidstvo? Lidé v Kali-juze žijí, v porovnání s ostatními věky, velice krátkou dobu, jsou nesnášenliví, leniví (zvláště co se týče duchovních praktik), nešťastní a neustále rozrušení. Ačkoli dříve bylo známo mnoho cest duchovní realizace, pro současný věk bylo nutné vyzdvihnout opravdu to nejpodstatnější…

Nikdo dnes nemá na nic čas. Většina lidí, až na pár výjimek, žije od výplaty k výplatě, plně vytížena prací a starostmi o rodinu, a tak je těžké do takového životního stylu vtěsnat něco duchovního. I ti, kdo jsou po hmotné stránce více než dostatečně zaopatřeni, nenachází klidu mysli, protože je neutuchající touha po bohatství žene stále dál a dál k větším a větším ziskům. Duchovní život ale není tak obtížný nebo nemožný, jak se může na první pohled zdát. Dříve mystici a jógí odcházeli vysoko do hor, kde se zcela oproštěni od vlivu světské společnosti věnovali hledání Konečné Pravdy. Dnes je něco podobného prakticky nemyslitelné, zvláště zde na Západě. Ale je tu alternativa – alespoň, co zmiňují védské texty…

Duchovní kulturu můžeme okusit i uprostřed rušného města. Je to zvláštní výsada tohoto věku, že „pouhým“ společným zpíváním Haré Krišna mahámantry je možné dosáhnout té nejvyšší dokonalosti. Přirozeně každý má rád tanec, zpěv – dokonce i malé děti se mohou přidat ke zpívání. Odkud ale můžeme získat poznání, jak jednat, abychom se nezapletli do spletitých sítí činů v tomto světě a nebyli opět staženi do víru destruktivních materialistických činností?

Od toho je zde literatura (zvláště Bhagavad-gítá a Šrímad-Bhágavatam). Příroda a v podstatě celá existence se řídí velice jemnými zákony, o kterých se na školách bohužel neučí. Jejich znalost je ale nezbytná. Bez poznání není možné dosáhnout úspěchu, a to platí v každé oblasti lidské činnosti. A k tomu samozřejmě nemůže chybět duchovní jídlo zbavené karmy (prasádam). To, co jíme, ovlivňuje nejenom naši tělesnou strukturu, zdraví, ale i stav mysli. Navíc potrava poskvrněná bolestí jiných živých tvorů nás zatěžuje špatnými reakcemi, které přijdou dříve nebo později v podobě nějakého utrpení. Tolik jemných souvislostí a zákonitostí nám dnes uniká.

Během čtrnácti dnů, kdy jsme navštívili města jako Liberec, Jablonec, Rumburk, Českou Lípu, Děčín, Karlovy Vary, Sokolov atd., mnoho kolemjdoucích mělo možnost seznámit se s duchovní literaturou, se zpíváním Haré Krišna mahámantry a v neposlední řadě ochutnat prasádam (duchovní jídlo bez karmy). Během této výpravy jsme se také zúčastnili několika veřejných programů, kde se toho hosté mohli o védské kultuře, moudrosti a alternativním životním stylu dozvědět ještě mnohem víc.


Na cestách jsme pořídili několik živých audio nahrávek, dále amatérská videa a samozřejmě fotografie. (Nahrávky byly pořízeny, dalo by se říci, v polních podmínkách, nepříliš profesionálními způsoby, ale i amatérské záznamy mají své kouzlo.)

(zpracoval bh. Miroslav Krejz)

♦ Upoutávka – videoklip

♦ Fotogalerie