Džanánanda Gósvámí vzácným hostem domácího programu ve Vinařích

Ve středu 24.7. proběhl ve Vinařích u Kadaně domácí náma-hatta program za přítomnosti Džanánandy Gósvámího a mnoha hostů a oddaných Krišny z Kadaně, Sokolova, Klášterce nad Ohří a Prahy. Kromě zpěvu, tance, přednášky a skvělého prasádám nás čekalo nečekané překvapení. Džanánanda Gósvámí nás během kírtanu vyvedl z chrámové místnosti a kírtan se proměnil v harinám putující skrze celé Vinaře. To ovšem netrvalo příliš dlouho, jelikož Vinaře je opravdu malá vesnička. Lidé byli překvapení, ale bylo vidět, že si harinámu nějakým způsobem užívají. Jak je ve Čaijtanja Bhávavatě předpovězeno – prithivíté

áčé jata nagarády-gráma
sarvatra pračára haibe mora náma.

Nejen do všech měst, ale i do všech vesnic bude rozšířeno vědomí Krišny. Šríla Prabhupáda vysvětluje, že to znamená, že všude se bude zpívat svaté jméno Pána a také se budou na všech místech uctívat Božstva. Petr Suchý, jemuž patří ve Vinařích dům, ve kterém pořádá pravidelné programy, před nějakou dobou s požehnáním starších oddaných začal s uctíváním múrti Šríly Prabhupády. Je skutečnou inspirací, když se všichni sejdeme na programu a s námi je přítomný osobně Šríla Prabhupáda.

Džanánanda Gósvámí se snažil všechny inspirovat, aby každý večer četli knihu Krišna a sám hned začal vyprávět některé z příběhů. Zdůrazňoval, že vědomí Krišny není určeno jen pro ty, kteří žijí v chrámu, ale opravdu pro všechny, bez ohledu na okolnosti, kde žijeme, jaké máme zaměstnání nebo postavení. Každý se může zapojit do zpívání svatého jména Pána a obětovat Krišnovi s oddaností tyto čtyři předměty – patram, pušpam, phalam, tójam – lístek (například tulasí), květiny, ovoce a vodu. Dále četl některé citace, kdy se Šríla Prabhupáda zmiňoval o Československu. Zaznamenal jich kolem šedesáti. Často zněly ve smyslu, že ať už jsme kdekoliv, v Grónsku nebo Československu, můžeme praktikovat vědomí Krišny.

Mahárádža řekl, že by bylo pěkné v několika okolních městech udělat občas nágar kírtan, harinám a hned uspořádal jeden v Kadani, ještě ten den, než odjel na letiště.

Pro mě osobně bylo inspirující vidět, jak Mahárádža nasbíral po vinařských loukách velkou náruč voňavých květin, které pak obětoval svým Božstvům Gaura-Nitáje. Řekl, jaká je škoda, že oddaní musí kupovat Božstvům velmi drahé květiny, když na loukách jich je spousta zadarmo, přitom některé jsou nejen krásné a veliké, ale hlavně nádherně voní. To je výhoda těch, kteří žijí na vesnici, že mají blízko k přírodním zdrojům a nezávisí tolik na průmyslové výrobě a městských obchodech, kde jsou potraviny plné chemie, nebývají čerstvé a často jsou geneticky modifikované.

Těšíme se na další společnost pokročilých oddaných, neboť sdružování se s nimi je ten nejlepší způsob, jak dosahovat duchovního pokroku.

(Autor článku: Dharmí dás)