Hnutí Hare Krišna Česká republika

Pánduovci si v Hastinápuru hráli s Dhritaráštrovými sto syny známými jako Kuruovci. Pánduovi synové je předčili ve všech směrech – silou, znalostmi i v zacházení se zbraněmi. Zvláště velkou silou vynikal Bhíma a těšilo ho při sportu porážet Kuruovce. Ničím se mu nedokázali vyrovnat, protože bujný Bhíma byl po svém božském otci nepřemožitelný. Při zápase ani v boji ho nikdo nepřekonal a snadno odrážel útoky jakéhokoli počtu Kuruovců. Z chlapecké dovádivosti jim často prováděl různé naschvály, a když se rozzlobili a snažili se mu to oplatit, jen se smál.

Zejména Durjódhana nemohl Bhímovy žerty a sílu vystát. Jako nejstarší syn slepého krále požíval v Kuruově rodu největší vážnosti. Starší Kuruovci ho pečlivě vychovávali a cvičili v královských uměních, protože v něm spatřovali možného budoucího krále světa. Měli na paměti nepříznivá znamení, která se objevila při jeho narození, a proto zvláště dbali na to, aby ho naučili morálním zásadám.

Po dalším dni plném ponížení ze strany Bhímy Durjódhana cítil, že už víc nesnese. Promluvil s Dušásanou, druhým nejstarším ze sta Kuruovců. „Milý bratře, ten Bhíma nám neustále působí potíže. Všech sto najednou nás vyzývá k boji a rozhazuje nás kolem jako stébla trávy. Zahanbuje nás dokonce i v jídle tím, že toho sám sní tolik jako nás dvacet dohromady. Musíme nějak pokořit jeho pýchu.“

Durjódhana prozradil Dušásanovi svůj odporný plán. „Zítra předložím Bhímovi ohromnou otrávenou hostinu. Až po jídle upadne do bezvědomí, spoutám ho a hodím do Gangy. Bez Bhímy jsou ostatní jeho bratří bezmocní a snadno si s nimi poradíme. Mému nároku na trůn již nebude stát nic v cestě.“

Příštího rána Durjódhana navrhl, aby se šli všichni princové společně pobavit k řece. Když dojeli namísto, silní mladíci za smíchu a žertování sestoupili z vozů a vešli do prostorného sídla, které pro jejich zábavu a odpočinek nechal postavit Dhritaráštra. Uvnitř Durjódhana pozval všechny k velké hostině, kterou pro ně připravil. Durjódhana se posadil vedle Bhímy a poručil služebníkům, ať přinesou jídlo. Bylo vynikající. Durjódhana předtím do Bhímovi porce osobně přimíchal jed a poté mu jídlo na talíři nabídl. S předstíranou láskou mu je vlastnoručně vkládal do úst. Bezelstný Bhíma nic netušil a spokojeně snědl svou obvyklou porci. Durjódhana byl v duchu radostí bez sebe, když Bhíma hladově spořádal otrávené koláče, záviny, šlehačku, nápoje a další pochoutky.

Po hostině Durjódhana navrhl, aby se šli všichni pobavit k řece. Chlapci k ní radostně běželi jako o závod a tam zápasili, váleli se po zemi a házeli jeden druhého do průzračně modré vody. Bhíma jako obvykle vynikal největší silou. Nezdálo se, že by na něj jed nějak účinkoval. Pozdě odpoledne začínali být chlapci unavení. Vyšli z vody, oblékli se do bílých šatů a ozdobili zlatými šperky. Pak se zmoženě vydali zpět do svého sídla, aby tam strávili noc. Bhíma měl v sobě tolik jedu, že by to zabilo 100 mužů, ale sám začal pociťovat jeho účinek teprve až večer. Když přišla noc, syn boha větru se cítil tak unaven, že se rozhodl ulehnout na břehu řeky, aby si odpočinul. Pomalu upadal do hlubokého spánku.

Když se ostatní princové vrátili zpět do paláce, Durjódhana vycítil svou příležitost. Spolu s Dušásanou spoutali Bhímovi ruce a nohy silnými provazy, kradmo se rozhlédli a rychle skutáleli bezvládného prince do řeky. Bhíma se potopil ke dnu, kde ho unášel spodní proud. Gangou se dalo vstoupit do nebeského sídla božských hadů nágů a Bhíma byl unášen po mystické cestě přímo do jejich středu. Hadi začali člověka, který se tak náhle objevil mezi nimi, ihned kousat a ukázalo se, že jejich prudký jed působí jako protilátka na Durjódhanův jed z rostlin. Jak účinek jedu slábl, Bhíma se začal pomalu probírat. Probudil se na neznámém břehu řeky, obklopen hady hrozícími mu svými jedovými zuby. Bhíma zpřetrhal provazy, kterými byl spoután, popadl hady a mrštil s nimi o zem. Některé zašlápl do země a jiné odhodil do dálky. Když ostatní hadi viděli, jak tucty z nich zbavil vědomí, v hrůze se odplazili pryč. Nágové se ihned odebrali ke svému králi Vásukimu a vyděšenými hlasy mu sdělili: „Ó králi ocitl se mezi námi člověk spoutaný provazy. Zřejmě byl otráven, neboť byl v bezvědomí. Když jsme ho uštkli, nabyl vědomí a přemohl nás. Měl by ses za ním ihned vydat.“

Vásuki na sebe vzal lidskou podobu, zvedl se ze svého drahokamy ozdobeného trůnu a vznešenou chůzí vyrazil ze svého paláce. Arka, vůdce nágů, šel s ním. Kdysi dávno žil na Zemi mezi lidmi. Byl pradědem Kuntí a v Bhímovi okamžitě poznal svého pravnuka. S úsměvem se princi představil a objal ho. Vásukiho tento pohled potěšil a Arkovi řekl: „Jakou službu můžeme prokázat tomuto chlapci? Obdarujme ho hojností drahokamů a zlata.“ Arka pohlédl na mocného Bhímu a odpověděl: „Myslím, že bychom princi nejlépe posloužili, kdybychom mu dali okusit naši rasu.“ Vásuki souhlasil. Vrátil se s Bhímou zpět do svého paláce a nechal přinést nádoby s nebeským nápojem, rasou, který se získával z nebeských rostlin. Stačilo, aby člověk vypil jediný pohár, a navždy získal sílu tisíce slonů. Nágové před Bhímu umístili nesčetně nádob a vybídli ho, ať se napije. Bhíma se posadil tváří k východu a tak jako vždy před jídlem či pitím se pomodlil k Pánu. Pak pozvedl jednu z velkých nádob s rasou a na jeden lok ji vyprázdnil. Nágové přihlíželi, jak Bhíma vypil osm nádob božského elixíru, pokaždé na jediný lok. Ani ten nejmocnější z nich by něco takového nedokázal…

Ve městě Kuntí uviděla, že se její synové vrátili bez Bhímy. Ostatní prince překvapilo, že tam ještě není. Předpokládali totiž, že šel napřed. Durjódhana s Dušásanou předstírali znepokojení, ale potají se radovali, protože Bhímu považovali za mrtvého. Kuntí doufala, že jí Vidura poskytne útěchu, neboť jeho slova byla vždy hluboce uvážlivá a uklidňující. Vidura ji nezklamal. Odpověděl: „Nepřemýšlej tak, ó laskavá ženo. Vznešený riši Vjásadéva řekl, že tvoji synové budou žít dlouho. Jeho slova nikdy nemohou být nepravdivá. Totéž platí i o slovech bohů, kteří tvým synům předpověděli slavnou budoucnost.“

Osm dní Kuntí a její synové čekali na jakékoli zprávy o Bhímovi. Pak ho ráno devátého dne spatřili běžet k nim. Jeho bílé hedvábné šaty mu vlály ve větru. Přistoupil přímo ke Kuntí a poklonil se jí u nohou. Když vstal, každý z jeho bratrů ho vřele objal. Se slzami v očích se ho všichni dychtivě vyptávali, kde byl.

Judhišthira byl šokován, když se dozvěděl o nepřátelském postoji svých bratranců, a pečlivě celou situaci zvažoval. Kdyby se starší rodu dozvěděli, co se stalo, mezi princi by zavládlo otevřené nepřátelství a Durjódhana by se jich jistě snažil co nejdříve zbavit. Postavení Pánduovců nebylo nijak pevné. Jejich otec byl mrtev a králem byl Dhritaráštra, který slepě miloval Durjódhanu i své ostatní syny, a bylo nepravděpodobné, že by se proti nim postavil, aby ochránil své synovce. Judhišthira tedy přikázal svým bratrům, aby mlčeli. O tom, k čemu došlo, se neměli nikomu ani zmínit…

(Vybráno z eposu Mahábhárata )