Dróna se stává učitelem

Jednoho dne chlapci přiběhli k Bhíšmovi s podivnou zprávou. Hráli si s míčem v lese, když tu jim míč spadl do hluboké vyschlé studny a oni jej nedokázali dostat ven. Jak tam tak stáli u studny a rozpačitě hleděli jeden na druhého, přišel k nim člověk tmavé pleti. Byl to pohublý a očividně chudý bráhmana. Jeho tělo vydávalo jasnou záři a oči mu jen plály. Princové ho obklopili a zeptali se ho, jestli by jim nemohl pomoci. Bráhmana se lehce pousmál a řekl: „Hanba vaší pověsti válečníků. K čemu jsou dobré vaše obratné paže, když ani nedokážete získat zpět ztracený míč? Když mi dáte něco k jídlu, dostanu zpět nejen váš míč, ale i tento svůj prsten.“ S těmito slovy si prsten sundal a hodil do studny. Judhišthira řekl: „Ó bráhmano, získáš-li zpět míč i prsten, pak s Kripovým svolením zajistíme, abys měl po celý život o živobytí postaráno.“

Bráhmana uchopil hrst dlouhých stébel trávy a řekl: „Podívejte se, jak tato stébla obdařím silou zbraní, probodnu jimi míč, a pak ho opět vynesu nahoru.“ Pronesl mantry a hodil stébla jedno po druhém do studny. První probodlo míč, každé další se zabodlo do předcházejícího, čímž vytvořily dlouhý řetěz. A bráhmana míč ze studny vytáhl. Princové byli ohromeni. „To je skutečně úžasné, ale ukaž nám, jak získáš zpět prsten.“ Bráhmana si vypůjčil od jednoho z princů luk a vystřelil do studny jediný ostrý šíp. Pomocí něho dostal ze studny prsten zachycený na jeho hrotu. Princové se kolem bráhmany shlukli a požádali ho, ať jim prozradí své jméno. Nikdy předtím takové umění neviděli. Bráhmana jim řekl, aby šli za Bhíšmou a popsali mu vše, co viděli. On již bude vědět, o koho jde. Dodal, že na ně počká v lese, než se vrátí.

Když Bhíšma od chlapců vyslechl příběh, oči se mu rozzářily radostí. To nemohl být nikdo jiný než Dróna, žák jeho vlastního učitele válečného umění Parašurámy. Bhíšma toho slyšel od rišiů vyprávět hodně. Jistě šlo o řízení Prozřetelnosti. Princové nemohli získat lepšího učitele. Bhíšma se spolu s chlapci vydal za bráhmanou a když zjistil, že jde skutečně o Drónu, jak předpokládal, ihned mu nabídl místo královského učitele…

Dróna učil prince všemu, co věděl o boji i o zbraních, a chlapci cvičili každý den od úsvitu až do západu slunce. Když se roznesla zpráva o jeho válečnické škole, přišli se k věhlasnému Drónovi učit i princové z ostatních království. Vrišniové, Andhakové a ostatní slavné a mocné dynastie poslaly své prince k Drónovi a on je všechny přijal za své žáky. Brzy jich měl na tisíce. Mezi všemi chlapci vynikal Ardžuna. Neustále byl Drónovi po boku, puzen touhou pochytit i ty nejnepatrnější dovednosti nebo zvláštní triky. Jeho schopnostem, rychlosti, vytrvalosti a odhodlání se ostatní princové nedokázali přiblížit. Ardžuna se stal nejlepším a Dróna byl přesvědčen, že se mu nikdo nevyrovná.

Z přirozené otcovské náklonnosti chtěl učitel Drónáčárja poskytnou zvláštní výuku také svému synovi Ašvatthámovi. Všem princům dal nádoby s úzkým hrdlem a požádal je, aby je u řeky naplnili. Vlastnímu synovi však dal nádobu se širokým hrdlem, aby se mohl vrátit jako první a získat tak nějakou dobu výuky na víc. Ardžuna Drónův záměr pochopil. Naplnil tedy svou nádobu pomocí nebeské vodní zbraně a vrátil se ještě před Ašvatthámou. Když Dróna viděl jeho odhodlanost, usmál se. Jeho touha učit se od svého učitele neměla obdoby. Ardžuna vždy Drónu pečlivě uctíval a velice dbal každého jeho pokynu. Díky své oddanosti studiu a svému guruovi se stal Drónovým oblíbeným studentem.

Jednou v noci Ardžuna jedl, když tu pojednou zhasla lampa a v místnosti nastala naprostá tma. Ardžuna pokračoval v jídle, jako by se nic nestalo. Tak si uvědomil, že díky zvyku si dokáže vložit jídlo do úst, i když nic nevidí. Pak začal cvičit lukostřelbu v noci a mířil na neviditelné terče. Když Dróna viděl jeho nadšení, měl nesmírnou radost a Ardžunovi řekl: „Udělám z tebe bojovníka, který nebude mít na celé Zemi soupeře. Nikdo se ti nevyrovná.“ Učil Ardžunu bojovat na hřbetě koně i slona, na bojových vozech i na zemi. Ukázal mu veškeré dovednosti v boji s kyjem, mečem, oštěpem, kopím, šipkami a dalšími druhy zbraní. Naučil ho také bojovat s jakýmkoli počtem soupeřů zároveň. Jak Dróna slíbil, jeho umění se na Zemi brzy nikdo nevyrovnal.

Jednoho dne požádal mladík z lesního kmene Nišádů Drónu, aby ho učil. Jmenoval se Ékalavja. Dróna odpověděl, že jeho škola je určena pouze pro krále a prince, a Ékalavja zdrceně odešel. Protože si však velmi přál dosáhnout mistrovství ve válečných vědách, cvičil se v lese sám. Zhotovil si podobu Dróny a denně ji uctíval a modlil se k Drónovi o dovednost v zacházení se zbraněmi. Postupně se z něho stal zkušený lukostřelec. Jednou ho při cvičení vyrušil pes, který začal poblíž hlasitě štěkat. Aniž by psa viděl, ihned vystřelil sedm šípů, které mu pevně zavřely tlamu. Tou dobou byl v lese Ardžuna se svými bratry a uviděli psa s tlamou probodanou šípy. Žasli nad tím a divili se, kdo mohl něco takového dokázat. Brzy na to potkali Ékalavju a zeptali se tohoto tmavého Nišády se spletenými vlasy a pokrytého špínou, co je zač. Odpověděl jim: „Jsem Ékalavja z kmene Nišádů, žák Dróny. Cvičím sám v lese a toužím se stát nejlepším lukostřelcem.“

Ardžunovi se sevřelo srdce úzkostí. Tento chlapec se prohlašoval za Drónova žáka, přestože jím byl odmítnut. To bylo zcela v rozporu se všemi náboženskými zásadami. Nikdo se nemohl vydávat za guruova žáka, aniž by jím byl jako žák přijat. A Ékalavja, dokonce opovrhl příkazem svého takzvaného gurua. Dróna mu řekl, že jeho studentem být nemůže. Nišáda očividně postrádal jakoukoli oddanost Drónovi navzdory předstírání opaku, neboť Drónův pokyn nepřijal. Jak si tedy mohl dovolit se prohlašovat za Drónova žáka – a prakticky nejlepšího ze všech? Jeho umění bylo udivující, ale získal je na základě neposlušnosti. Ardžuna se okamžitě odebral za svým guruem, aby ho o tom zpravil.

Když se poklonil u Drónových nohou, řekl: „Ó mistře, když jsi mě přivinul na svou hruď, slíbil jsi mi, že budu nejlepším z tvých studentů. Tvou milostí se tak skutečně stalo. Ale vidím, že máš ještě jiného žáka, mocného nišádského prince Ékalavju, jehož umění se blíží mému. Tento bojovník cvičí sám v lese a uctívá tě. Znamená to, že se mi vyrovná? Dróna okamžitě pocítil znepokojení. Pamatoval si, jak poslal Ékalavju pryč a chápal Ardžunovu narážku i obavy.

Dróna se ihned vydal s Ardžunou do lesa. Když je Ékalavja spatřil přicházet, padl k zemi a dotkl se Drónových nohou. Pak zůstal stát před Drónou se sepjatýma rukama a řekl: „Jsem tvůj žák, můj pane. Přikaž mi, co si přeješ.“ Dróna překvapivě hleděl na Ékalavju i na svou sochu stojící opodál. Připomněl si den, kdy za ním lesní princ přišel a kdy ho odmítl. To, že se teď vydával za jeho žáka, Drónu velice rozzlobilo. Učitel Kuruovců nechtěl Ékalavjovi předat žádné vojenské dovednosti. Příslušníci kmenů na nižší úrovni obvykle postrádali ctnosti členů královských rodů a nenásledovali védské náboženství. Předat neurozenému člověku příliš velkou válečnou moc by mohlo být nebezpečné. Dróna si dělal starosti zvláště kvůli Ékalavjovi, neboť kmen Nišádů nespolupracoval s ctnostnou vládou Kuruovců. Dróna nepřijímal do své školy ani prince z Kuruovcům nepřátelských rodů.

Dróna se nějaký čas rozmýšlel. Jeho první odhad Ékalavji byl očividně správný. Nišáda projevil nedostatek ctnosti tím, že se lživě prohlašoval za jeho žáka. Bylo zřejmé, že mu šlo jen o pověst studenta věhlasného učitele, aniž ho však chtěl doopravdy poslouchat. S mírným úsměvem nakonec Dróna Nišádovi řekl: „Ó hrdino, jestli se skutečně chceš stát mým žákem, pak mi musíš dát nějakou dakšinu. Žák by měl být připraven dát svému guruovi cokoli. Proto tě žádám o tvůj pravý palec.“

Dróna věděl, že od Ékalavji žádá hodně. Ztráta palce by poškodila jeho lukostřelecké umění. Pokud však chtěl být znám jako Drónův žák, nemohl odmítnout. Dróna si také přál ukázat, že učitele nelze potěšit a dokonalosti dosáhnout nečestně. Tím, že si vezme Ékalavjův palec, se také zbaví jakékoli hrozby, kterou by on nebo jeho kmen mohl pro Kuruovce představovat. Dróna hleděl pln očekávání na nišádského prince, který okamžitě vytáhl svůj lovecký nůž. Ačkoli nebyl schopen přijmout první Drónův pokyn, nechtěl, aby byl znám jako ten, kdo nebyl schopen dát svému guruovi dakšinu. Věděl také, že veškeré jeho poznání a umění by přišlo nazmar, kdyby Drónovu žádost odmítl…

(Vybráno z eposu Mahábhárata )