Dotazování se a jedinečnost lidské životní podoby

Dotazování se, džigjásá, je základním rysem lidského života. Každý klade otázky. Působením času nevyhnutelně zakoušíme stáří, nemoci a mnoho dalšího utrpení, a tak chceme najít řešení těchto problémů. Každá výzkumná práce je určitým druhem dotazování se. Šríla Prabhupáda říkal, že dokud se člověk neptá na příčinu svého utrpení, nemůže být považován za dokonalou lidskou bytost. Lidská životní úroveň začíná tam, kde se v mysli rodí takovéto otázky. Dotazování se tak formuje nejdůležitější proces získávání poznání. Chceme znát záležitosti, které se nacházejí za hranicemi našeho běžného vnímání. Abychom uspokojili naši zvědavost, vymysleli jsme elektronové mikroskopy a teleskopy, ale to nestačí. Naše smysly, i když mohou být vylepšené přístroji, jsou stále velice omezené.

Může se pták pídit po smyslu své existence? Nevinné a obyčejné živé bytosti jako ptáci a zvířata se ptají jenom na to, jak uspokojit tělesné potřeby – Kde je voda? Kde je potrava? Kde je útočiště? Nejsou schopni dotazovat se na hlubší smysl a význam života. Ale v lidské životní podobě jsme k tomu vybaveni dostatečně. Když dítě roste, ptá se svých rodičů na spousty věcí, a tím od nich získává poznání. Když se inteligence plně vyvine, je možné klást otázky jiné povahy – včetně hlubších otázek o životě. Nejdůležitější otázky v lidském životě by měly směřovat k odhalení Absolutní Pravdy.


Šrímad-Bhágavatam (1.2.10) uvádí:

kámasja néndrija-prítir
lábhó džívéta jávatá
džívasja tattva-džigjásá
nárthó jaš čéha karambhih


„Životní touhy lidí nikdy nemají směřovat k uspokojování smyslů. Člověk má chtít pouze to, aby žil zdravě a udržoval své tělo v pořádku, neboť určením jeho života je klást otázky, které se týkají Absolutní Pravdy. Nic jiného nemá být cílem jeho činností.“

Tato schopnost dotazovat se činí člověka výjimečným mezi ostatními formami života. Newton se ptal, proč jablko padá k zemi. Na základě hledání odpovědi na tuto otázku objevil gravitační zákon. Védánta zdůrazňuje, že hlavním zájmem v lidské životní podobě je dotazovat se na vědu o Absolutní Pravdě, o Bohu. Katha Upanišada (1.3.14) velice údernou a pečlivou formulací říká následující:


uttištha džágrata
prápja varán nibódhat
kšurasja dhárá nišitá duratjajá
durgam pathas tat kavajó vadanti


„Vstaň! Probuď se! Prosím snaž se porozumět příležitosti, kterou máš v této lidské podobě života. Cesta duchovní realizace je velice obtížná, je ostrá jako břitva. Každý krok je náročný a je těžké ji přejít. To říkají učení mudrci.“

Vincent Dethier, známý americký biolog a psycholog také podotknul: „Potřeba nabýt vlastního poznání je jednou z charakteristik, která odlišuje člověka od zvířat. Mnoho zvířat je zvídavých, ale u nich je tato zvídavost pouze aspektem adaptace. Člověk je hladový po poznání. A povinností člověka, který je obdařený schopností znát, je vědět.“ (V.G. Dethier, To know a fly)

Kdo jsem? Co je Absolutní Pravda? Jak vznikl život? Co je bytí? Jaký osud nás čeká po smrti? – To jsou některé ze základních otázek, které by si člověk měl klást.


(Z anglického originálu Vedanta & science od Bhakti Svarúpy Dámódary Svámího přeložil bh. Miroslav Krejz.)