Hnutí Hare Krišna Česká republika

Lidský život je příležitostí připravit se na návrat k Bohu, neboli oprostit se od hmotné existence, opakování zrození a smrti. V systému varnášrama-dharmy jsou proto všichni muži i ženy připravováni pro dosažení tohoto cíle.

Současná společenská situace je v porovnání s dávnou védskou civilizací skutečně politováníhodná. Šrímad-Bhágavatam (1.1.10) popisuje životní situaci současného člověka následovně:

prájénálpájušah sabhja
kaláv asmin juge džanáh
mandáh sumanda-matajó
manda-bhágjá hj upadrutáh

„Věz, o učený, že v tomto železném věku Kali žijí lidé jen krátkou dobu. Jsou nesnášenlivý, lenivý, špatně vedení, nešťastný a nade vše jsou stále rozrušení.

Lidé tohoto věku jsou nadmíru leniví, a to nejen z hlediska světského úsilí, ale hlavně ve věcech seberealizace. Lidský život je určen k seberealizaci. Jinými slovy, člověk má poznat sám sebe, poznat co je svět, poznat nejvyšší pravdu. Lidský život je jedinečná možnost, jak může živá bytost ukončit všechno utrpení a krutý zápas o život v tomto hmotném světě. Živá bytost má možnost se vrátit zpět k Bohu, zpět do věčného domova. Vinou špatného systému výchovy však lidé o seberealizaci nejeví zájem. I když se o něčem takovém jako je seberealizace dozví, jsou většinou svedeni falešnými a nepovolanými učiteli na scestí.

Nejenom že se člověk v tomto věku stal obětí různých scestných filozofických, náboženských či politických přesvědčení, ale navíc stále je obklopen pokušením a reklamou na smyslový požitek, ať už v podobě kin, sportu, hazardních her, klubů, všedních knihoven nebo dokonce zlozvyků jako je kouření, pití, podvádění, krádeže, rvačky a podobně. Mysl dnešního člověka je nepřetržitě neklidná. Ve jménu takového náboženství provozují v Kali-yuze bezohlední šarlatáni falešná učení, která nejsou v souladu se žádnými zjevenými písmy. Lidé bažící po smyslovém požitku těmto institucím často holdují. Ve jménu náboženství lidé propadají mnoha hříšným činnostem a není proto divu, že v životě nenacházejí mír pro svou rozrušenou mysl, ba ani zdraví pro tělo. Na život mladých mužů v celibátu (brahmačárích) se již neklade pražádný důraz a manželské páry většinou nedodržují pravidla zbožné domácnosti (grihastha-ášramu). Tím pádem takzvaní vánaprasthové a sannjásí, kteří opouštějí takové grihastha-ášramy, jsou snadno svedeni z cesty přísného pokání. Atmosféra Kali-jugy jen hýří neznabožstvím. O duchovní hodnoty se už nikdo nezajímá. Zato uspokojování smyslů se stalo takřka měřítkem civilizovanosti.

Celý systém ášramů vede k odpoutanosti. Ten, kdo si není schopný osvojit tento duch odpoutanosti hned na začátku, může založit rodinu ve stejném duchu odříkání, a ten, kdo již odpoutanosti dosáhl, může vstoupit do čtvrtého řádu neboli řádu odříkání a žít pouze z milodarů a neshromaždovat majetek; pouze udržovat tělo a duši pohromadě v zájmu konečné realizace.

Život hospodáře je určený pro ty, kteří jsou připoutaní, a životní řády vánaprastha a sannjás jsou pro ty, kteří jsou odpoutání od hmotného života. Brahmačárí-ášram je přípravou jak pro připoutané, tak pro odpoutané. K uskutečnění dokonalosti lidského života je potřebná spolupráce mezi lidmi a polobohy, mudrci, oddanými Pána a vědeckým systémem varen a ášramů. Rozdíl mezi lidským a zvířecím životem tedy začíná s vědeckým systémem varen a ášramů, který je vedený zkušenými mudrci ke spolupráci s polobohy a který postupně směřuje k vrcholu – k obnovení našeho věčného vztahu s Nejvyšší Absolutní Pravdou, Osobností Božství, Pánem Šrí Krišnou. Bohem vytvořená varnášrama-dharma je určená výhradně pro pozvednutí zvířecího vědomí k lidskému vědomí a lidského vědomí k božskému vědomí, a když je narušena rozvojem pošetilosti, celý systém poklidného a pokrokového života ihned upadá.

« zpět