Védská kosmologie a matematika

Védská kosmologie


Védská kosmologie je další starobylou védskou vědou, kterou je možno potvrdit moderními vědeckými objevy, a uznávají to takoví slavní vědci a autoři, jakými jsou například Carl Sagan a Count Maurice Maeterlinck, kteří zjistili, že se kosmologie Véd značně shoduje s moderními vědeckými závěry. 

Carl Sagan prohlásil, že „Védská kosmologie je jediná, ve které časová měřítka korespondují s měřítky moderní vědecké kosmologie.“

Laureát Nobelovy ceny Count Maurice Maeterlinck psal o „kosmogonii, kterou nikdy nepřekonala žádná evropská koncepce.“


Francouzský astronom Jean-Claude Bailly potvrdil starobylost a přesnost védských astronomických měřítek coby „ještě starších než jsou řecké či egyptské.“ a že „pohyby hvězd propočítané před 4 500 lety se ani o minutu neliší od dnešních tabulek.“

Devadesát stop (18 m) vysoké astronomické zařízení známé jako Samrat Jantra, postavené učeným džajpurským králem Suvaj Džaj Singhem, měří čas s přesností dvě vteřiny na den.

Kosmologie a jiné vědecké znalosti starověké Indie se společně s obchodem a kulturními výměnami rozšířily do dalších zemí. Jen v samotné Rig Védě je téměř stovka zmínek o oceánu a námořních aktivitách. Toto bylo potvrzeno indickým historikem R. C. Madžumdarem, který uvádí, že lidé z civilizace Indus-Sarasvatí obchodovali se Sumerskou říší a s centry kultury v západní Asii a na Krétě.



Védská matematika


Voltaire, slavný francouzský spisovatel a filozof, prohlásil, že „Pythagoras se odešel učit geometrii ke Ganze.“ Abraham Seidenberg, autor mezi odborníky uznávané „Historie matematiky“, připisuje Šulba sútrám, že inspirovaly všechny matematiky starověkého světa od Babylónie přes Egypt až po Řecko.



Jak uvádí Voltaire a Seidenberg, mnoho velmi důležitých matematických pojmů pochází z Védské kultury, jako například:


Věta nesoucí jméno řeckého matematika Pythagora se nachází v Šatapatha Brahmaně a rovněž v Šulba sútře, indickém matematickém pojednání sepsaném o staletí dříve předtím, než se Pythagoras narodil.


Desítková soustava založená na mocninách deseti, kde se zbytek přenáší do dalšího sloupce, je poprvé zmíněna v Taittiríja Samhitě z Černé Jadžurvédy.


Zavedení nuly jako numerické hodnoty i coby označovatele pozice.



Koncept nekonečna.

Dvojková číselná soustava, základní pro počítače, byla používána pro metriku védských veršů.

Hašovací technika, podobná té, kterou využívají moderní vyhledávací algoritmy jako Google, byla používána v muzikologii jižní Indie. Ze jména u rág (tradičních melodií) je možné podle tohoto sytému Kathapájadí zjistit jejich patřičné noty.





<< Kulturní souvislosti – úvod