Hnutí Hare Krišna Česká republika

Před bitvou

Saňdžaja popisuje slepému králi události na Kurukšétře.

Ačkoli je Bhagavad-gítá většinou čtena jako samostatné dílo, objevuje se původně v rozsáhlém staroindickém eposu Mahábhárata. Vyprávění Mahábháraty je dovedeno až do současného věku Kali. Bylo to před přibližně 5 000 lety, na počátku Kali-jugy, kdy Šrí Krišna přednesl Bhagavad-gítu svému oddanému příteli Ardžunovi.
K jejich rozhovoru – jednomu z největších filozofických a náboženských dialogů – došlo ve chvíli, kdy se znepřátelená vojska dvou příbuzenských rodů chystají střetnout. Na jedné straně stáli Dhritaráštrovi synové, Kuruovci, a na druhé straně jejich bratranci, synové Pándua, Pánduovci.
Dhritaráštra a Pándu byli bratři. Oba se narodili v Kuruovské dynastii pocházející od krále Bharaty, dávného vládce Země, v jehož jméně má svůj původ i název Mahábhárata. Starší bratr Dhritaráštra se narodil slepý, a tak byl trůn, který by mu jinak patřil, předán Pánduovi.
Pándu předčasně zemřel a jeho pět synů – Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva – se dostalo pod ochranu Dhritaráštry, který se také dočasně ujal královského žezla. Sto synů Dhritaráštrových a pět synů Pánduových vyrůstalo společně. Pod vedením moudrého bráhmany Dróny pronikli do všech tajů válečnického umění a od praotce rodu Bhíšmy se jim dostalo duchovního poznání.
Synové Dhritaráštry, a hlavně nejstarší Durjódhana, však Pánduovce nenáviděli a záviděli jim. Slepý Dhritaráštra chtěl, aby královský trůn zdědili jeho synové a Pánduovcům nepřál.
Durjódhana s Dhritaráštrovým svolením nejrůznějšími způsoby osnoval záhubu Pánduovců. Jen díky pozorné péči strýce Vidury a bratrance Krišny dokázali Pánduovci všem úkladům o život uniknout.
Krišna není obyčejný člověk, ale samotný Svrchovaný Pán, který sestoupil na Zemi v královské dynastii. V této roli prince byl bratrancem Pánduovy manželky Kuntí (Prithy), matky Pánduovců. Stál na straně Pánduovců jako příbuzný i jako věčný udržovatel náboženství a vždy jim pomáhal a poskytl jim ochranu.
Durjódhana nakonec vyzval Judhišthiru ke hře v kostky, aby ho mohl připravit o královský trůn. Podvodným způsobem vyhrál nejen veškeré poklady, celou říši a osobní svobodu Pánduovců, ale i jejich věrnou manželku Draupadí. Tu se pak jeho zlotřilý bratr Dušásana pokusil veřejně svléknout před všemi princi a králi. Šrí Krišna ji zázračným způsobem před zneuctěním zachránil, avšak podle pravidel prohry se měli Pánduovci odebrat na třináct let do vyhnanství.
Když se Judhišthira a jeho bratři, doprovázeni věrnou Draupadí, vrátili domů, oprávněně požadovali své království zpět. Durjódhana však zlostně odmítl. Když Pánduovci zmenšili svůj požadavek a prosili pouze o pět vesnic, aby mohli sloužit lidu, k čemuž byli jako kšatrijové zavázáni, Durjódhana povýšeně odvětil, že jim nedá ani takový kousek země, do jakého by bylo možno zapíchnout jehlu.
Přestože byli Pánduovci velice mírní a trpěliví, zdálo se, že válka je neodkladná. Vladaři na celé Zemi se připojili k jedné či druhé straně. Šrí Krišna se osobně ujal úlohy posla a odešel k Durjódhanovi, aby vyjednal mír. Ale když ani tyto pokusy dosáhnout smíru nepřinesly žádný výsledek, válka byla jistá.
Pánduovci byli lidé vysokých morálních kvalit a věděli, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní Kuruovci Jeho postavení neuznávali. Krišna slíbil, že se boje osobně jako válečník nezúčastní, ale že jedna strana může použít Jeho vojenských sil a druhá může využít Jeho přítomnosti jako rádce. Durjódhana, politický génius, se rozhodl pro Krišnovu armádu a Pánduovci stejně dychtivě přijali Krišnovu osobní pomoc.
Tak se Krišna stal Ardžunovým vozatajem. Bhagavad-gítá začíná v tomto okamžiku – obě nepřátelská vojska stojí tváří v tvář na bitevním poli, vzduchem zní troubení válečných lastur a Dhritaráštra se nedočkavě ptá svého komorníka Saňdžaji: ,,Co učinili…?“

« zpět