Učednická posloupnost

Učitel je zapotřebí v jakékoli oblasti poznání. Například Tomáš Akvinský, třebaže byl známý hlubokým analytickým a filozofickým myšlením, přesto studoval pod vedením Alberta Velikého, Aristoteles přijal za svého učitele Platóna a Platón studoval pod vedením Sokrata. I samotný Krišna, když byl přítomný zde na Zemi, přijal za svého duchovního mistra Sandípaniho Muniho, aby svým příkladem učil ostatní.

Abychom se mohli naučit duchovní vědě, musíme tedy vyhledat pravého duchovního učitele (gurua). Tento učitel navíc musí přicházet v historické posloupnosti učitelů známé také jako sampradája (tradice). Purány zmiňují čtyři pravé tradice: Šrí-sampradája, Rudra-sampradája, Kumára-sampradája a Brahma-sampradája. Purány rovněž zmiňují jména čtyř významných osob, které těmto sampradájím dali systematickou strukturu: Rámánudža, Višnusvámí, Nimbárka a Madhva. Vaišnavský učitel by měl přicházet z jedné z těchto čtyř tradic. Kromě toho podstata poznání, kterou učitel přináší, musí být v souladu s posvátnými texty (šástrou) a ostatními skutečnými svatými osobnostmi v dějinách (sádhuy). Duchovní mistr musí mít vlastnosti seberealizované osoby.

A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda, žák Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura patřící k Brahma-sampradáji, v tomto duchu jako pravý duchovní mistr vzdělával a trénoval své žáky. Z některých jeho žáků se přirozeně stali duchovní učitelé další generace, kteří nyní předávají duchovní poznání tímto způsobem dál a dál, aby se i z následujících generací žáků mohli stát další praví duchovní mistři. Tímto způsobem se poznání předávalo již od nepaměti a stejný princip se uplatňuje i v současnosti.




<< O nás – úvod