Hnutí Hare Krišna Česká republika

na hi prapašjámi mamápanudjád
jač čhókam uččhóšanam indrijánám
avápja bhúmáv asapatnam riddham
rádžjam suránám api čádhipatjam 

„Nenacházím nic, co by mohlo zahnat zármutek, který mi vysouší smysly. Nemohu se ho zbavit, i kdybych získal kvetoucí království na zemi a moc polobohů v nebi.“ (Bhagavad-gítá 2.8).

Taková je situace hmotného života. Někdy máme problémy. Ne někdy – stále existují problémy. Říkáme však „někdy“, jelikož se snažíme problémy překonat, a to je náš požitek. V hmotném životě však žádné štěstí není. Někdy přesto doufáme: „Toto úsilí mi přinese štěstí.“
Takto sní i vědci: „V budoucnu už nebude smrt.“ Tolik vědců tak sní. Rozumný člověk však namítne: „Nevěř budoucnosti, jakkoli slibná může být.“ Je to tak. Ardžuna se proto obrací na Krišnu: šišjas té ´ham. „Nyní jsem tvým šišja, žákem.“ „Proč jsi přišel za Mnou?“ „Vím totiž, že nikdo jiný mě nezachrání z této riskantní situace.“ To je zdravý rozum.

Nejvyšší štěstí

Jač čhókam uččhóšanam indrijánám. Uččhóšanam znamená „vyschlý“. Když jsme v těžké situaci, naše smysly vysychají. Tehdy nás žádná radost nepotěší. Uččhóšanam indrijánám. Štěstí v hmotném světě znamená požitek smyslů. To však není skutečné štěstí. Opravdové štěstí popisuje Bhagavad-gítá: sukham átjantikam jat tad… atíndrijam. Skutečné štěstí – atyantikam – nejvyšší štěstí nepochází ze smyslů. Atíndrija znamená „překračující“ nebo „nad úrovní smyslů“. To je skutečné štěstí. My však považujeme smyslový požitek za štěstí.
Není možné být šťastný požitkem smyslů, jelikož jsme v hmotném světě a naše smysly jsou nedokonalé. Skutečné smysly jsou smysly duchovní. Musíme probudit naše duchovní vědomí, a pak se budeme moci těšit skrze duchovní smysly.
Hmotné smysly zakrývají naše pravé smysly. Nejsem toto tělo. Jsem živá duše. Hmotné tělo zakrývá mé skutečné tělo, které je duchovní a skládá se z duchovních smyslů. Nejsme nirákara, bez tvaru. Proč nirákara? Pokud moji ruku pokrývá látka, nabývá jejího tvaru. Látka připomíná ruku, protože ji pokrývá. Mám nohy a mé kalhoty také připomínají nohy. Hmotné tělo si udržuje podobu díky duchovnímu tělu. Je to logické. Odkud tělo pochází? Bhagavad-gítá popisuje tělo jako vasámsi, oděv. Šaty jsou šity na míru. Tělo není vytvořeno podle šatu. Mé tělo, oděv, má ruce a nohy, proto původně, duchovně, vlastním také ruce a nohy. Jak by se jinak tělo vyvinulo? Všichni jsme odjakživa osobami. Krišna říká: „Tito vojáci a králové, drahý Ardžuno, zde existovali i v minulosti. Jako individuální osoby tudíž ani v budoucnosti nepřestaneme existovat.“ Kde je tedy otázka něčeho neosobního? Tento verš nám dává vodítko ke skutečnému chápání: musíme se obrátit na Krišnu, jak učinil Ardžuna. Šišjas té´ham: „Nyní jsem Tvým žákem, pouč mě.“ Šádhi mám prapannam. „Odevzdávám se Ti. Nechci s Tebou mluvit jako rovný s rovným.“
Přijetí gurua znamená přijmout, cokoli guru řekne. To se nazývá prapannam. Neberte to jako módu. Musíte být připraveni. To je prapannam, „odevzdání se“. Tad viddhi pranipáténa. Duchovní pravdě můžete porozumět jen skrze odevzdání. Nemůžete se snažit gurua testovat: „Vyzkouším si, kolik ví.“ Jakou cenu pak má hledat gurua? Ardžuna říká: „Kromě Tebe mi v tomto zmateném stavu nemůže nikdo pomoci.“ Jač čhókam uččhóšanam indrijánám: „Mé smysly vysychají.“ Ardžuna mluví o vnějších smyslech, ne o skutečných smyslech. Skutečné smysly jsou uvnitř. Hrišíkéna hrišíkéša-sévanam: musíme svými smysly sloužit Krišnovi, Hrišíkéšovi. Krišna je skutečný a k našemu pravému postavení máme dojít službou Jemu. Tat paratvéna nirmalam. Očistíme-li tedy naše smysly, budeme připraveni Mu sloužit.

Způsoby získání poznání

Indrijáni paránj áhur indrijébhjah param manah, manasas tu paró buddhir. Toto jsou různé úrovně – smyslová, mentální, intelektuální, apod. Tělesné pojetí života znamená smyslová úroveň. Když překonáte úroveň smyslů, přejdete na úroveň mysli. Překonáním úrovně mysli dojdete na úroveň inteligence a překonáte-li úroveň inteligence, dostanete se na duchovní úroveň, kde existuje duchovní podoba.
Existují tedy různé úrovně a stupně. Na hrubohmotné úrovni je zapotřebí pratjakša-gjány, poznání získaného přímým smyslovým vnímáním. Pratjakša znamená „přímé vnímání“. Vidíme také různé stupně poznání: pratjakša, parókša, aparókša, adhókšaja a aprákrita. Poznání na tělesné úrovni, získané prostřednictvím přímého vnímání, není skutečným poznáním. Proto můžeme vyzvat všechny takzvané vědce. Jejich poznání je založeno na tělesném pojetí života, pratjakše, experimentálním poznání. Toto poznání se zakládá na hrubém smyslovém vnímání. Každý říká: „Boha nevidím.“ Bůh však není něco, co můžete vidět přímo, pratjakšou. v této místnosti nevidím slunce přímo, avšak vím, že svítí venku. Je den. Jak to vím? Existují metody, jak to zjistit. Tento proces se nazývá aparókša.
Vědomí Krišny je adhókšadža a aprákrita, poznání nad úrovní smyslů. Jak můžeme vnímat to, co je mimo dosah přímého vnímání? Skrze proces šrótha-panthá neboli šruti, přijetím poznání Véd. Védské poznání vysvětluje guru. Je tedy nutné vzít útočiště u Krišny, nejvyššího gurua, nebo Krišnova představitele. Všechny naše starosti, pocházející z nevědomosti, jsou pak rozptýleny.

Prosperující království

V tomto verši Ardžuna odpovídá na to, co mu Krišna řekl: „Pokračuj v boji, a jakmile získáš království, budeš šťastný. Není třeba, abys Mě přijímal za gurua.“ Obyčejní lidé uvažují: „Vydělávám tolik peněz. Na co přijímat gurua? Všemu rozumím sám.“ Další darebák říká: „Ano, jata mata tata pata. Jakékoli mínění je správné. Můžete mít vlastní názor.“ Tak to dnes chodí. Můžete mít vlastní názor na to, jak Bohu porozumět. Hloupí darebáci si vytváří své vlastní mínění. Poznání však nelze získat tímto způsobem.
Ardžuna říká: avápja bhúmáv asapatnam riddham: „I kdybych získal kvetoucí a prosperující království na této zemi…“ Sapatni znamená „sokyně první manželky“. Má-li někdo v hmotném světě víc jak jednu manželku, nevyhnutelně bude docházet k hádkám. Jedna žena mu říká: „Pojď do mého pokoje“ a druhá ho nabádá: „Pojď do mého.“ Je tedy na rozpacích. Podobně i my máme své ženy, smysly. Oči nás táhnou: „Prosím, pojď do kina.“ Jazyk nás táhne: „Prosím, pojď do restaurace.“ Ruce nás taky někam nutí. Nohy také. To je naše postavení. V této analogii je muž vláčený svými ženami na různá místa. Jak je to možné? Je to tím, že manželky jsou vzájemné sokyně. Zde však Ardžuna mluví o prosperujícím království. Pokud si mnoho králů dělá nárok na společné vlastnictví, nastanou problémy. Ardžuna však říká: avápja bhúmáv asapatnam riddham: „I kdybych získal bohatství a království bez soupeře, nezahnalo by to můj zármutek.“
Ardžuna mluví nejen o království tohoto světa, ale i o království vyšších planet. Lidé se dodnes snaží dostat se na Měsíc. Leží zde království patřící vyšším bytostem jakými jsou polobozi, jež jsou velmi mocní. Polobůh Indra je například mocným vládcem dešťů. v ruce třímá blesk.
Lidé tomu nevěří. My však věříme tomu, co je popsáno ve védské literatuře. Ne, že tomu „věříme“. Je to skutečnost. Odkud pochází tento blesk? Kdo řídí déšť? Musí existovat nějaký vládce. Stejně jako ve vládě, kde existují resortní správci, tak i ve vládě Boha musí existovat mnoho správců. Tito správci se nazývají polobozi. Polobozi nám předávají Krišnovy pokyny. Proto existuje tolik obětí k uspokojení různých polobohů. Indra nám sesílá déšť. Jednou Krišna zastavil Indra-jagju, oběť Indrovi. Když Krišnův otec, Nanda Mahárádža, jagju připravoval, Krišna mu řekl: „Drahý otče, Indra-jagja není zapotřebí.“
Krišna tím ukázal, že pro toho, kdo si je vědom Krišny, není třeba jakékoli jagji. Zvláště v tomto věku, Kali-juze, je velmi obtížné provádět jakýkoli druh jagji. Bylo to možné v Trétá-juze, před milióny lety. Krité jad dhjájató višnum trétájam jadžató makhaih. Makhaih znamená „konat oběť“. v tomto věku nikdo nenásleduje pokyny pro jagji. Není to již možné. Pokyn písem proto zní: „Lidé s dobrým mozkem se nemusí zabývat jinými věcmi. Mají pouze vykonávat sankírtana-jagju, zpívání svatých jmen Pána. To jsou výroky písem:

ikrišna-varna tvišákrišnam
sangópangástra-paršadam
jagjaih sankírtanaih prájair
jadžanti hi sumédhasah

Krišna-varnam tvišákišnam. v tomto chrámu máme Božstvo Pána Čaitanji, který je Krišna samotný, avšak barva jeho pleti je akrišna, není načernalá. Tviša znamená „barvou“, akrišna znamená „ne načernalou“. Sangópangástra-paršadam. A je doprovázen svými společníky: Nitjánandou Prabhuem, Advaitou Prabhuem, Šrívásou a dalšími oddanými.
Čaitanja Maháprabhu je uctívaným Božstvem tohoto věku. A jaký je proces uctívání? Jagjaih sankírtanaih prájair jadžanti hi sumédhasah. Sankírtana-jagja, jak ji vykonáváme před Pánem Čaitanjou, Nitjánandou a ostatními, je dokonalým naplněním jagji tohoto věku. Proto je úspěšná. Je to jediná doporučená jagja. Existuje tolik jagjí a někdy Indové konají tyto jagji. Nasbírají tím peníze a to je všechno. Jejich jagji tedy nemohu být úspěšné, protože v současnosti neexistují bráhmanové, kteří by mohli jagji provádět.
Bráhmanové při jagjích testovali vyslovování védských manter. Obětovali do ohně zvíře, a pokud vyšlo s novým, mladistvým tělem, znamenalo to, že mantry byly vysloveny správně. Kde však najdeme takové bráhmany v tomto věku? Proto není žádná z jagjí doporučena. Existuje jediná jagja – zpívání Haré Krišna mantry a tančení v extázi.

Krišna přichází

Rádžjam suránám api cádhipatjam. Dříve existovalo mnoho démonů, kteří ovládli království polobohů. Démon Hiranjakašipu rozšířil svoji moc i nad královstvím Indry. Indrári-vjákulam lókam mridajanti jugé jugé. Indrári znamená „nepřítel Indry“. Indra je králem nebes a démoni jsou jeho nepřáteli. My máme také mnoho nepřátel. Zpíváme-li Haré Krišna, najde se tolik kritiků a nepřátel. Nemají nás v oblibě. Vždy existují démoni. Nyní však jejich počet vzrostl. Dříve jich bylo jen pár. Nyní jich je tolik. Indrári-vjákulam lókam. Když počet démonů vzroste, pak vjákulam-lókam, lidé budou zmateni. Mridajanti jugé yugé. V tento čas Krišna přichází.
Été čámša-kalah pumsah kršnas tu bhagaván svajam. Šrímad-Bhágavatam vyjmenovává některé z Krišnových inkarnací a poté zakončuje: „Všechny zmíněné inkarnace jsou jen částečnými Krišnovými expanzemi. Ale krišnas tu bhagaván svajam, Krišna je původní Osobnost Božství.“ Krišnas tu bhagaván svayam.
Bhagavad-gítá pouze potvrzuje to, co říká Šrímad-Bhágavatam. Krišna říká:

jadá jadá hi dharmasja
glánir bhavati bhárata
abhjutthánam adarmasja
tadátmánam sridžámj aham

„Kdekoli a kdykoli nastane úpadek náboženství, ó potomku Bháraty, v té době osobně sestoupím.“
V tomto věku Kali jsou lidé příliš rozrušeni. Krišna proto nepřišel osobně, ale v podobě svatého jména. Jelikož je absolutní, není rozdílu mezi Jeho jménem a jím samotným. Abhinnatván náma-náminóh. Stejně jako je Krišna plný sám v sobě, Jeho svaté jméno je také úplné. Šuddha, nejde o něco hmotného. Nitjah, je věčné. Tak jako je Krišna věčný, Jeho jméno je také věčné. Púrnah šuddhah nitja-muktah. Při zpívání Haré Krišna mantry neexistují žádná strohá pravidla. Abhinnatván náma-náminóh: „Svaté jméno a Pán samotný se od sebe neliší (abhinna).“
Rádžjam suránám api čádhipatjam. i když získáme království polobohů, asapatnam (bez protivníka), přesto nebudeme nikdy šťastni, nezbavíme-li se hmotného pojetí života. To není možné. Vysvětluje to tento verš.
Děkuji Vám mnohokrát.

<< Učení – úvod