Hnutí Hare Krišna Česká republika

Téměř doslovný přepis besedy z cyklu TAKY MEZI NÁMI

Moderátor: „Tak a po hudebním úvodu bychom přešli k vlastní besedě. My všichni, co tu sedíme, jsme příslušníky evroamerické civilizace. Ta má své hodnoty a ráda tvrdí, že tyto hodnoty vycházejí z víry v Boha. Její Bůh je, jak věří, všemohoucí, spravedlivý a dobrotivý. Jedna ze tří božských osob je Bůh Syn, jenž zdůrazňuje lásku. Většina lidí na evropském kontinentě vyznává právě tohoto Boha. Vy jste se však rozhodli uctívat Boha jiného. Moje první otázka tedy zní: Jaký je ten Váš Bůh?“
Host: „K tomu, že jsme se rozhodli uctívat jiného Boha. Já bych chtěl zdůraznit, že my neuctíváme jiného Boha, akorát ho jmenujeme jinými jmény. Podobně jako někdo v Japonsku pojmenovává slunce určitým způsobem, v Americe jinak, v Německu zase jinak, tak my v Česku říkáme slunci slunce. Pořád je to jedno a to samé slunce. Stejně tak v různých národech a různých kulturách uctívají podle místa, času a okolností stejného Boha pod různým jménem. My říkáme, že nejvyšší Bůh je Krišna, to slovo Krišna znamená v sanskritu všepřitažlivý. Každé z různých jmen Boha vysvětluje jeho určitou vlastnost. Třeba muslimové říkají Allah Akbar – Bůh je velký, což je pravda, Bůh je velký, ale jak je velký? Jaké má další vlastnosti, tak daleko už tento výraz nejde. Jméno Krišna představuje velmi významnou vlastnost Boha. To znamená, že je všepřitažlivý, že přitahuje všechny živé bytosti. Když se zjevil před 5 000 lety na této planetě Zemi, zjevil se ve své původní duchovní podobě, stejné jakou má v duchovním světě. Krišna má tmavě modrou barvu pleti, nosí v hlavě paví pero, překrásně hraje na flétnu a má ještě spoustu jiných vlastností, které, kdybychom si je měli tady vyjmenovávat, tak neskončíme do večera. Říká se, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému, Krišna má tedy stejnou podobu jako máme my, respektive člověk má stejnou podobu jako má Bůh, kromě tmavomodré barvy pleti, což je specifická Krišnova podoba.“
Moderátor: „Teď bychom asi hned přešli k pojmu hinduismus. Hinduismus není sám o sobě náboženství, ale takové velké hnutí s mnoha proudy. Asi bychom se měli zmínit o jeho pramenech, o védách. Já bych Vás teď poprosil o takovou stručnou rekapitulaci védismu od počátků až do současnosti. Jestli je možné, abyste nám podal takový obraz vývoje.“
Host: „Nejdříve bych rozebral ten hinduismus, protože tento výraz ve skutečnosti je určité geografické označení. Výraz hindu nebo hinduismus nenajdeme nikde ve védské literatuře, v původních sanskritských textech. Tento výraz vznikl mnohem, mnohem později. Na území Indie, v její západní části protéká řeka Indus, která se v sanskritu se nazývala Sindhu a pro muslimy bylo dost obtížné vyslovit Sindhu, tak ji začali říkat Hindu. Tímto výrazem také označovali obyvatele, kteří žijí za řekou Indus, neboli Hindu. Hindustán bylo vlastně území dnešní Indie. Později v době, kdy Britové vládli nad Indií, tento výraz zneužili a zdůraznili rozdělení původních obyvatel na muslimy a ty, kteří uctívali původní náboženství – hinduisty, aby tak zdůraznili rozdíly a mohli je lépe ovládat podle hesla „rozděl a panuj“. Což se jim do určité míry taky podařilo. Z historie víme, jaké velké byly později nesváry mezi těmito dvěma náboženskými směry. Víme také, že předtím fungovaly tyto dva směry docela mírumilovně vedle sebe. Tak to na srozuměnou, abychom věděli, že hinduismus jako výraz neoznačuje přímo některé specifické náboženství, je to víceméně geografické označení. Ale běžně se chápe, že tzv. hinduismus označuje určitý náboženský směr.
Védy, je to výraz ze sanskritu, véda znamená věda, vědění, poznání, český výraz je vlastně podobný, neboť slovní základ je společný. Původně se védy předávaly ústním podáním, předávaly se mezi vzdělanci, mudrci, velkými světci, kteří měli takovou paměť, že jednou něco slyšeli a všechno si zapamatovali. To byla jejich kvalifikace, když vyslechli nějaké védské poznání, védské recitace, védské mantry, což jsou zvukové vibrace, které pomáhají rozšířit naše vědomí, byli schopni úplně přesně interpretovat, tak jak to slyšeli bez jakékoliv změny. Ovšem zhruba před 5 000 lety nastal počátek věku, ve kterém žijeme a který se vyznačuje tím, že lidé mají poněkud menší paměť, neinklinují k duchovním činnostem, tak jako dříve, a všeobecně se tento věk nazývá věkem hádek a pokrytectví. Takže na počátku tohoto věku sepsal Šríla Vyjásadéva veškeré védy a rozdělil je na čtyři části tak, aby byly přijatelné pro všechny vrstvy obyvatelstva. Potom sepsal také různé doplňky jako Védánta-sútru, Upanišády, a Purány a tím završil tuto védskou literaturu. Já jsem si vzal na ukázku jednu ze základních knih védské literatury Bhagavad-gítu, která je i na tomto velkém plakátě. Bhagavad-gítá je součástí jednoho hrdinského eposu Mahábháraty, kterou řadíme k Puránám, o kterých jsem se zmínil. Popisuje rozhovor mezi Krišnou, který je Nejvyšší Osobnost Božství, a Ardžunou, který je jeho přítel, před bitvou na Kuruovském bitevním poli. Když se ta bitva měla odehrávat, viděl Ardžuna, jeden z nejlepších vojevůdců, že proti němu stojí různá vojska a jsou tam i jeho příbuzní a odmítl bojovat. Krišna mu potom vysvětlil celou filozofii, proč by on jako vojevůdce měl plnit své povinnosti a bojovat, že duše nemůže být zabita, že je věčná a vůbec celé poznání, které je obsaženo v Bhagavad-gítě. Takže Bhagavad-gítá je základní kámen védské literatury, někdy se jí také říká bible Východu. Dále Bhagavad-gítá vysvětluje ty nejzákladnější témata o Bohu, hmotné přírodě, času a činnostech. Na Bhagavad-gítu navazuje Šrímad Bhágavatam. Také jsem si vzal na ukázku některé z těchto knih, když se potom podíváte dovnitř, tak uvidíte, že jsou tady taková velice zvláštní písmenka, to je dévanagarí, původní písmo, ve kterém se píše sanskrit a je k tomu přepis do latinky a taky překlad. Šímad Bhágavatam popisuje praktický způsob, jak může člověk využít lidské podoby života ke své realizaci. Je to takový manuál pro praktický život v lidské podobě. Takto byly védy před 5 000 lety sepsány, protože začínal věk, ve kterém lidé tolik neinklinují k duchovnímu poznání a také třída bráhmanů, těch kteří měli předávat poznání, postupně degradovala. Už nebyli schopni čistě a přesně recitovat mantry a provádět oběti tak jako dříve, takže bylo důležité, aby védské poznání bylo sepsáno, tak aby nedocházelo k různým interpretacím písem, tak jak k tomu dochází v dnešní době. Existuje tolik různých směrů z jednoho původního náboženství, tolik různých odnoží, a vytvoří se právě proto, že někdo začne interpretovat písma nebo třeba jenom určitý výraz různým způsobem. Proto byly védy sepsány. Podle véd jsou předepsané určité oběti, ohňové oběti a tyto oběti vykonávali bráhmani. Bráhmana je určen k tomu, aby vykonával takovéto činnosti, má k tomu kvalifikace. Jednou ze základních kvalifikací bráhmany bylo to, že dokázal při ohňová oběti omladit tělo obětovaného zvířete. Když přivedli např. koně k té oběti, tak toho koně zkušený a kvalifikovaný bráhmana nezabil, ale silou svých manter mu obnovil tělo. To znamená, že z toho obětního ohně vzešlo hříbě. A tím prokázal, že je náležitě kvalifikovaný. Ovšem později, jak už jsem se zmínil, když začínal tento věk, kterému se říká Kali, když bráhmani postupně ztráceli tyto schopnosti, tak při těch obětech došlo k tomu, že to obětní zvíře zabili a takto postupně docházelo pod rouškou náboženských obřadů k jatkám. Stávalo se ve velkém, že v rámci oběti zvíře zabili a potom ho snědli. V té době se zjevil Buddha. Je to zhruba 2600 let dozadu, kdy se objevil Buddha, který je také určitou reinkarnací Krišny a který hlásal ahimsu neboli nenásilí. Hlásal učení, které bylo poněkud odlišné od véd, dokonce říkal „Nenásledujte védy“, jenom proto, aby zabránil pokračování v těchto náboženských rituálech, které neměly s původním vykonáváním obětí nic společného. Buddha říkal „nenásledujte védy, následujte mě“. Cílem buddhistického učení byla nirvána neboli vyvanutí z tohoto hmotného těla a vůbec z tohoto hmotného světa. Buddhismus jako takový není prakticky náboženství, protože tam chybí Bůh, cílem není pochopit, poznat Boha, ale cílem je vyvanout. To byl specifický, určitý účel, pro který se Budha zjevil, aby zastavil násilí, kterého se dopouštěli degradovaní, nevěřící bráhmani pod rouškou véd. Později díky císaři Ašókovi, který byl stoupenec Buddhy, se rozšířilo toto učení po celém území Indie, i za území Indie. Např. v Číně i na ostrovech, které přiléhají k Indii a později i do Japonska. Díky tomuto císaři se do světa se rozšířil buddhismus. Už v našem letopočtu zhruba v roce 800 se zjevil další velký filozof Šankara, který hlásal filozofii, která je podobná buddhismu, s tím že říkal, že absolutní pravda nebo ten konečný cíl je neosobní. To bylo učení docela blízké buddhismu, ovšem Šankara znovu ustanovil autoritu Véd. Byl tak mocný kazatel, že během svého docela krátkého života se mu podařilo prakticky vytlačit buddhismus z území Indie. Když dnes přijedeme do Indie, tak zjistíme, že tam není tolik zastánců, stoupenců buddhismu, jak by si to vyžadovalo místo, kde byl původně buddhismus vznikl. Ale díky kázání mocného kazatele Šankary byl tento buddhismus vytlačen. Šankara ustanovil novou filozofii, která uznávala védskou literaturu. Později, zhruba v 15. století, se zjevil Čaitanja Maháprabhu, což je inkarnace Krišny, který hlásal filozofii, která znovu ustanovila, že absolutní pravda je osobní, že Krišna je nejvyšší osobnost božství a že my jsme jeho nedílné součásti. Před 500 lety začalo díky Čaitanja Maháprabhuovi veřejné zpívání Haré Krišna mahamantry. Dříve bylo takové zpívání jen výsadou bráhmanů, ale Čaitanja Maháprabhu kázal, že to není jen výsada pro někoho, pro nějakou kastu, ale že každý se může takto zapojit do procesu seberealizace. Ve védské literatuře je řečeno, že v tomto věku, ve kterém žijeme, neexistuje lepší způsob pro dosažení duchovní seberealizace než zpívání svatých jmen Boha. Ten text zní harér náma, harér náma harér námaiva kévalam, kalau nástj éva nástj éva nástj éva gatir anjathá. Toto je doporučený proces duchovní seberealizace pro tento věk, kdy ve skutečnosti lidé nemají takové možnosti jako dříve, když oběti vykonávali náležitě kvalifikovaní bráhmani a králové, kteří pořádali takové oběti, při nich nashromáždili obrovské bohatství, které nakonec rozdávali obyvatelstvu. Nebo ještě dříve, kdy se praktikovala mystická jóga, kdy ten, kdo chtěl dosáhnout duchovní seberealizace, musel nejdříve cvičením různých asán ovládnout své smysly a koncentrovat svou pozornost na určitý projev Nejvyššího, který sídlí v srdci každé živé bytosti, kterému se říká Nadduše, nebo-li Paramátmá. Takto se tedy védské učení postupně formovalo, až se dostalo do této podoby, ve které ho učil Čaitanja Maháprahbu a který je taky znám mezi stoupenci Krišny jako jeho inkarnace.“
Moderátor: „Ono už to tady bylo řečeno, já to ještě jednou připomenu. Slovo Védy souvisí opravdu s českým slovem vědět. Většina indoevropských jazyků tento kořen má. Řecké vida, latinské video, gótské widan a starohornoněmecké wizzan, ze kterého potom vzniklo dnešní německé wissen. Takže vidíte, jak jsme s indickou oblastí jazykově spřízněni. Já bych se teď zeptal, co ty Védy vědí o světě. Jestli byste nám vysvětlil pojmy, které slýcháme átmá, karma, reinkarnace atd.“
Host: „Jeden z nejdůležitějších aforismů védské literatury je aham brahmásmi neboli „Já jsem brahman“. Výraz átmá označuje podle různých okolností mysl, tělo, duši. V tomto případě máme na mysli duši, átmá. Védská literatura neboli základ védské filozofie vysvětluje, že my nejsme toto hmotné tělo, ale že jsme duše, která sídlí v tomto těle. Duše, která dává tomuto tělu život. V okamžiku smrti, když duše opustí toto tělo, přijímá další tělo podle zákona karmy. Karma znamená v sanskritu činnost neboli práce. A když vykonáváme určité činnosti, které jsou doporučeny ve védské literatuře v Bhagavad-gítě, ve Šrímad-Bhágavatamu a jiných písmech, tak potom získáváme příznivé výsledky. Když jednáme proti pokynům písem, tak ty výsledky nejsou tak příznivé a potom musíme trpět. Výsledkem je tedy to, že získáme určité tělo a to tělo taky ovlivňuje stav našeho vědomí, naše touhy. Takže podle toho, jak jsme jednali, jak jsme žili v tomto těle a podle našeho vědomí na konci našeho života, tak získáme další tělo. V okamžiku smrti odchází naše vlastní já, duše z hmotného těla a přijímá další. Duše je potom obklopená jen myslí, inteligencí a falešným já, což jsou také hmotné prvky, ale jemné, jemnohmotné. Ne tak jako třeba tady toto dřevo nebo některé jiné hrubé prvky, toto je jemná hmota: mysl, inteligence a falešné ego. Takto se ta duše stěhuje do dalšího těla. Védy vysvětlují, že tady tento hmotný svět není náš skutečný domov, naše původní místo, odkud každá živá bytost pochází je v duchovním světě, kde má duše tři základní duchovní vlastnosti. Ona je má i v tomto hmotném světě, ale neprojevené, protože je překrytá, takže si je neuvědomujeme. Tyto vlastnosti jsou, že je věčná, že je plná poznání a je blažená. To jsou základní vlastnosti duše, které projevuje v duchovním světě. Jakmile se duše rozhodne nějakým způsobem žít nezávisle na Krišnovi, musí opustit duchovní svět, neboť Krišna je vládcem všech duchovních planet, kterých je nekonečné množství a živá bytost je jeho služebník. Služebník Boha. Je takový příměr jako slunce a paprsek slunce. Slunce má určité vlastnosti, svítí a hřeje a paprsek má stejné vlastnosti, svítí a hřeje, ale v nekonečně malé míře. Když Krišna je nejvyšší absolutní pravda, tak je svobodný, má svobodu dělat, co chce. Nikdo mu nemůže nařizovat a nikdo se nemůže ptát „a proč on si jedná takovým způsobem“, protože je to jeho svobodná vůle. My jako jeho nedílné části máme také svobodnou vůli, ale v nekonečně malé míře. A ta svobodná vůle se vyznačuje tím, že si můžeme vybrat, buď zůstaneme v duchovním světě a budeme sloužit Krišnovi, nebo můžeme projevit touhu žít nezávisle na Krišnovi, ale v tom okamžiku musíme přijmout hmotné tělo v různých podobách. Védy říkají, že existuje celkem 8 400 000 druhů různých těl, od mikrobů, červů, plazů, ptáků, savců atd. až po lidskou podobu, a jen lidských podob je popsáno, že je asi 400 000 různých druhů. Od primitivních domorodců až po obyvatele na vyšších nebeských planetách. Když říkám nebeské planety, stále poukazuji na tento hmotný svět, kde žijí jejich obyvatelé na daleko vyšší hmotné úrovni, než žijeme my. A takto musí ta živá bytost přijmout určité hmotné tělo. Nyní je nucena se podrobovat tomu neustálému koloběhu života a smrti, kterému se říká reinkarnace. Védy nás vedou k tomu, jak se můžeme vymanit z tohoto zapletení v hmotném světě a jak se můžeme dostat zpátky do duchovního světa.“
Moderátor: „Takže náš pobyt zde je trest za to, že jsme se rozhodli žít nezávisle na Krišnovi?“
Host: „Je to výsledek této touhy a zároveň je to i splnění našeho přání.“
Moderátor: „Je to naše rozhodnutí vzdálit se od Krišny. Jak se stalo, že já jsem já a že nejsem mikrob? Kdo mi to určí?“
Host: „Existuje něco, čemu se říká duchovní evoluce. V okamžiku smrti odchází živá bytost z jedné formy života a přichází do vyšší podoby. A potom po dlouhé době přijde do lidské podoby, ve které má odpovědnost za svoje činnosti. Zvířata jednají čistě jen pod vlivem zákonů přírody, nemají žádnou zodpovědnost.“
Moderátor: „Hm, tak k tomu se dostaneme později, až si budeme povídat o evoluci. Já bych se teď možná zeptal na vaše hnutí. Je to tedy jeden z proudů toho takzvaného hinduismu. Mohl byste říct něco o zakladateli současného Hnutí pro Vědomí Krišny. I o Vás, o vašem působení tady v České republice.“
Host: „Správný oficiální název zní Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny. Tak jsme registrováni na Ministerstvu kultury jako náboženská společnost, také je tam přídomek Hnutí Haré Krišna, tento zkrácený název je populárnější a většina lidí nás zná právě pod tímto názvem. Byli jsme registrovaní v roce 2002, díky tomu, že byl konečně změněn zákon, který dříve určoval minimálně 10 000 členů, aby ta která náboženská společnost mohla být registrována. Do té doby jsme fungovali jako Občanské sdružení a potom jsme byli registrováni jako první náboženská společnost mimo křesťansko židovskou tradici, která byla u nás po roce 1990 registrována vůbec. V Česku jsme veřejně začali působit v roce 1990, ovšem Hnutí Haré Krišna přinesl na Západ v 60. létech minulého století Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda, což je jeden z áčárjů, neboli těch, kteří učí vlastním příkladem, který na pokyn svého duchovního mistra splnil jeho přání, aby rozšířil toto védské učení do celého anglicky mluvícího světa. Tehdy byl už ve velice pokročilém věku a neměl žádné hmotné touhy, aby se stal slavným, nebo aby získal bohatství. Jeho hlavním zájmem bylo, aby naplnil pokyn svého učitele a aby rozšířil tuto původní moudrost do celého světa. To se mu skutečně podařilo, protože během 11 let rozšířil tuto mezinárodní společnost na síť různých středisek, kazatelských center, chrámů, restaurací, zemědělských farem, které byly rozšířeny prakticky po celém světě. Dnes vidíme na tomto plakátě, v kolika různých jazycích byla vydána Bhagavad-gítá, že tato základní kniha védské literatury se překládá v desítkách různých jazyků a tam taky v různých zemích působí oddaní, jak se nazývají stoupenci Krišny, protože odevzdávají své životy službě Krišnovi. Šríla Prabhupád přišel s velkým a ctižádostivým cílem změnit západní společnost, která byla pohroužena jen v požitku, uspokojování smyslů. To je hlavním cílem západní společnosti. Védská literatura říká něco jiného, uznává trochu jiné hodnoty, užívání si smyslů není to prvořadé, to konečné užívání, protože potom přichází také deziluze, rozčarování. Štěstí, které přichází z hmotného požitku, střídá utrpení. Šríla Prabhupád postupně rozšířil toto učení do celého světa a jeho žáci a žáci jeho žáků se snaží kázat tuto filozofii, která vysvětluje smysl života a dává určitou alternativu dnešnímu modernímu člověku, který je prakticky pohroužen v konzumním a spotřebním způsobu života.“
Moderátor: „Teď přejdeme rovnou k otázce hodnot. Když jsme se prvně sešli, narazili jsme přirozeně poměrně brzy na otázku po smyslu života. Lidé se často ptají, jaký smysl život má, všichni se tím po staletí zabývají, každý se snaží najít nějakou odpověď, někdo jenom sám pro sebe a někdo o tom píše knížky a snaží se odpovědět hned miliónům. V té naší civilizaci máme v zásadě dvě cesty. Jedna cesta je cesta víry, někdo věří v Boha, jak jsme o tom mluvili na začátku, jiní jsou přesvědčení ateisté. V České republice je nás víc přesvědčených ateistů a my to máme samozřejmě velmi jednoduché, protože my říkáme, že lidský život žádný smysl nemá. Jaký by mohl mít smysl?! Nahodile se setkaly prvky, za přítomnosti vhodného tlaku a teploty se spojily do molekul, buněk a vyvíjely se a vyvíjely se. Bez jakéhokoliv smyslu. Jaký by mohl mít lidský život smysl, když je výsledkem víceméně nahodilého vývoje! Já si myslím, že lidský život jako takový žádný speciální smysl nemá, a tak je otázka po smyslu života nesmyslná. Hádat se o smyslu života je stejně hloupé, jako když se hádá masožravec s vegetariánem, co je lepší. Já se tím nezabývám, smysl život prostě nemá žádný. Ale vy jste na tom jinak. Pro vás smysl má, takže já bych teď položil otázku, jaký smysl podle vás život má? A co plyne z toho našeho různého přesvědčení? Jestli z toho plyne různé pojetí života a jak se to projevuje v našem konkrétním chování a jednání?“
Host: „Vy jste se zmínil o tom, že materialisté to mají snazší a jednodušší. To je zajímavé tvrzení, já bych si troufal oponovat, já bych řekl, že právě naopak, že materialisté mají ten život daleko složitější a komplikovanější. Já jsem se například setkal v devadesátém roce, když jsme připravovali různé programy, s jedním novinářem z Mladého světa, který byl na jednom z našich programů, a nějak nechápal pojetí svobody, o kterém my mluvíme. Protože zná pouze tu svobodu v západním slova smyslu, že já si můžu dělat, co chci. Ovšem to není vůbec pravda. Většina lidí, materialisticky smýšlejících lidí, si říká, já si můžu dělat, co chci. Co já si smyslím, to budu dělat.“
Moderátor: „To bych oponoval, to my si neříkáme, přestože jsme materialisti, poněvadž my to bereme tak, že žijeme ve společnosti a my víme dobře, že ve společnosti si každý nemůže dělat, co chce. Musí se umět i podřídit.“
Host: „Ano společenské normy dávají určité hranice. Ani u materialistů to není tak, že by si každý dělal, co chce. Ale navíc my, pokud nemáme duchovní poznání, tak jsme pod vlivem přírody. Existují celkem tři kvality přírody. Kvalita dobra, kvalita vášně a kvalita nevědomosti. My jsme prakticky ovládáni některou z těchto tří kvalit. Jednou převládá kvalita dobra, většinou ráno, když člověk vstane, ještě není takový shon, všechno je klidnější, mírumilovnější. Potom přes den narůstá kvalita vášně, člověk je už velice aktivní, činný, to vidíme, když jdeme potom ze školy, z práce v tramvaji, v autobuse, každý se šťouchá atd., každý už jenom čeká, kdy bude zase doma, lidi jsou takoví nevrlejší a už nejsou na sebe tak hodní jak ráno. A večer, tam převládá kvalita nevědomosti. To se nejvíce projevuje v takových zařízeních, jako jsou restaurace, kde lidé upadají do takových požitků, jako je intoxikace, alkohol, drogy. To jsou tři kvality, které nás neustále ovládají v tomto světě, a my si myslíme, že jsme svobodní. Přesto skutečná svoboda spočívá v tom, že nejsme ovládáni těmito kvalitami přírody a to můžeme dosáhnout pouze tehdy, když získáme duchovní poznání. To je jedna ze základních hodnot, pochopit co je smyslem života. Smyslem života je dosáhnout duchovní seberealizace. Když se mluví o seberealizaci, tak se tím nemyslí, že budu mít nějaké vysoké postavení v zaměstnání, že dosáhnu nějakého velkého úspěchu jako filmová pěvecká nebo sportovní hvězda. Seberealizací se myslí, že pochopíme, kdo jsem. Že nejsem tady toto tělo, že jsme duše (átmá), že jsem věčná duše, dočasně překrytá tímto hmotným tělem a když pochopím tuto základní filozofii, tak budu podle toho i jinak jednat, protože vím, že i v těch zvířatech je živá duše, která dává tomu zvířecímu tělu život. Ta duše je na stejné úrovni, ať je v lidském nebo zvířecím těle, pouze je překrytá na jiné úrovni. Je to stále stejná duše, nekonečně malý paprsek, který je součástí toho velkého slunce. Na základě tohoto pochopení nás to vede k tomu, že nebudeme zabíjet zvířata a jiné živé bytosti jenom proto, abychom uspokojili svoje smysly. To je jedna z těch hodnot, o kterých jste se zmínil, že jsme vegetariáni a to je jeden z hlavních důvodů, proč nezabíjíme zvířata. Protože chápeme, že v každém zvířeti je duše, dokonce i v každé rostlině je ta živá bytost. A teď přijde námitka: „Takže vy zabíjíte rostliny.“ Ne každá rostlina je zabita, například když sním jablko, ta jabloň tím není zabita, ten strom není tím zabit. V případě když uvaříme nějakou rostlinu, tak než to jídlo pozřeme, tak ho nabídneme Krišnovi. Krišna vezme na sebe všechny nepříznivé reakce, které s tím mohou být spojené. Takové jídlo se zduchovní, a jestli někdo z vás měl možnost ochutnat některé jídlo z našich restaurací, tak může vidět, že takové jídlo je syté, chutné a velice bohaté. K tomu, abychom uchovali tělo a duši pohromadě, stačí obiloviny, luštěniny, ovoce, zelenina, mléko, mléčné výrobky a různé koření, které tomu dává tu pravou chuť. Není třeba, abychom zabíjeli zvířata na jatkách, aby přitom tekla krev a slzy. Kdybyste viděli některé záběry z jatek, asi by vám to maso už nechutnalo. To je opravdu velmi kruté násilí, které se děje na jatkách a tím se roztáčí ten koloběh karmy. Reakce, které tím přicházejí, každý, kdo jí maso, kdo ho prodává, kdo zabíjí to zvíře, kdo ho zpracovává nebo kdo ho vaří, každý za to nese reakci. Proto jednou základní hodnotou je vegetariánství a bránění tomu velkému násilí např. na jatkách. Existují další hodnoty, jako je třeba odříkání. Když řekneme odříkání dnešnímu modernímu člověku, tak si poklepe na čelo. Jak jste zmínil o ateistech. Pro ateistu je štěstí velice krátkodobé, protože si myslí, že „tento život žiju jenom jednou, jenom jednou jsem tady na světě, tak si musím užít tohoto těla co nejvíc a hned teď, protože bych to potom nemusel stihnout“. Takže to vede k stále většímu požitkářství, můžeme vidět, jak nabývá stále hrubší a hrubší podoby, neustále se snaží vynalézat lepší požitek a uspokojovat smysly do úplného maxima. Ovšem problém je ten, že požitek, který získáme z uspokojení smyslů je dočasný. Jazyk, oči, uši, nos, hmat, to jsou smysly, které chtějí být neustále uspokojovány. Ani my neříkáme, že se zříkáme těchto požitků, ale dáváme je na vyšší úroveň, to znamená, jazyk uspokojíme tak, že jíme vegetariánské jídlo, které bylo nejdříve nabídnuto Krišnovi a stejně tak se všemi ostatními smysly. Ony potřebují určitý druh požitku, ale protože jsme v této lidské podobě, tak máme určitou inteligenci a určitou zodpovědnost. Zvířata tuto zodpovědnost nemají. Zvířata také nemají karmu, pouze v lidské podobě máme reakce za svoje činnosti a možnost s tím koloběhem rození a smrti něco dělat. Jak jste se ptal, jak je možné, že jste zrovna v tomto těle, to je výsledek vašich činností v předcházejícím životě. V podstatě každé tělo, které každý z nás má, tak je výsledkem naší touhy a našich činností. Říká se, že když je někdo bohatý a krásný, tak prováděl v minulém životě zbožné činnosti. Naopak když není někdo bohatý a krásný, tak ty činnosti byly opačné. Zákon karmy je ovšem velice složitý, nemůžeme to takto zjednodušovat, to jsou jenom určité příklady. To, jak dnes vypadáme, je výsledek našich činností a našeho vědomí. Proto to nejzákladnější pochopení, že nejsem toto tělo, je velice důležité pro naše chování vůči tomuto hmotnému světu. Například když vidíme celou přírodu, že je to boží stvoření, tak se k té přírodě chováme úplně jinak než materialista, který bere přírodu jako mrtvou hmotu, která mu slouží k tomu, aby uspokojovala jeho smysly. Co se pak děje? Neustálé hromadění stále většího majetku, konzumace a nadspotřeba. Mnozí ekologové varují, budeme-li pokračovat stejným tempem se spotřebou a nadspotřebou pro uspokojování smyslů, tak brzy budou všechny zdroje vyčerpány. Je třeba, abychom ovládali smysly. To je také cílem toho, co my děláme. Praktikujeme bhakti-jógu. Jóga, každý si představí meditaci, nějaké asány, nějaké fyzické cvičení, ale skutečný význam jógy v sanskritu znamená spojení s Nejvyšším. Skutečným významem je spojit naše vědomí s nejvyšším vědomím a tomu říkáme získat nebo obnovit vědomí Krišny. Chápat, že Krišna je Nejvyšší a já jsem jeho služebník. K tomu právě slouží zpívání Haré Krišna mahá-mantry a určité odříkání, které se doporučuje, tzn. jsme vegetariáni, nevěnujeme se hazardu. Pod vlivem intoxikace není člověk schopen ovládat svoje smysly a takto mrhá energií, úplně nesmyslným způsobem. To jsou věci, kterých se zříkáme, žádné maso, žádné intoxikace, žádný hazard. Jedna z hodnot, která je úplně odlišná od západní civilizace je celibát. Když řeknu tento výraz, většina z vás si řekne, o čem to vůbec mluví. Vždyť pro dnešního moderního člověka to prakticky není možné, a proč bychom se měli v tomto smyslu nějak omezovat. Ale význam tady je, protože touha, která spojuje muže a ženu, která přitahuje tyto dvě bytosti k sobě, je ta nejsilnější touha, která nás drží v tomto hmotném světě. Pokud se chceme vymanit z koloběhu rození a smrti, tak musíme překonat tuto obrovskou přitažlivost mezi opačným pohlavím. Proto je určitá regulace, co se týká sexuality. Podle Véd je sexualita jeden z projevů života vedle jedení, spaní, tyto činnosti jsou prakticky v každé formě života ať ve zvířecí nebo lidské. Ale v lidské podobě existují určité společenské normy, které nám říkají, že se musíme chovat určitým způsobem. Védy taky říkají, za jakých podmínek a norem se člověk může věnovat sexuálnímu životu. V Bhagavad-gítě Krišna říká: „Já jsem sexuální život pro toho, kdo jej praktikuje podle náboženských zásad.“ Jsou určitá omezení, určité regulace k tomu, abychom dosáhli konečného cíle života, abychom se dokázali vymanit z nekonečného koloběhu rození a smrti.“
Moderátor: „Teď mě napadá, jak to budou praktikovat vaši mladí kolegové s manželstvím, se vztahem, s láskou?“
Host: „Sexualita existuje, ale za určitých podmínek. Když se bude někdo chtít oženit, tak může, ale ne každý se musí oženit. Já jsme svobodný už 45 let a rozhodnul jsem se, že věnuji svůj život duchovním činnostem. Ne každý se musí takto rozhodnout. Když někdo inklinuje k tomu, že by chtěl založit rodinu, může. Prakticky nemusí odejít z našeho hnutí, ale většina hospodářů, jak jim říkáme, potřebuje nějak živit rodinu, a proto nemůžou žít jako mniši. Musí mít nějaké činnosti pro svoji obživu. Buď jsou zaměstnaní v naší restauraci, můžou být na farmě nebo existují i jiné projekty – máme pekárnu, která v současné době zaměstnává také několik oddaných, kteří jsou ženatí. Vždy je snaha, aby mohli pracovat v blízkosti dalších oddaných. S kým se člověk sdružuje, tak takové vlastnosti rozvíjí. Pochopitelně nikdo z nás nevidí ideál chodit do továrny, aby tam trávil 8 hodin a poslouchal všechny ty nesmysly, protože o čem se dnešní běžný člověk baví? Toto nejsou témata, která nás vedou k seberealizaci. To znamená, ten, kdo chce založit rodinu, může, ale ve středu všech činností je Krišna. Naším cílem, naším zájmem je uspokojit Krišnu. A protože Krišna je zdrojem veškerého štěstí, tak když je Krišna spokojený, tak i my jsme spokojení. Když měl někdo možnost nás vidět na těch průvodech v centru Prahy, když oddaní zpívají s rukama nahoře, tancují, to není, že bychom brali nějaké drogy, ale oddaní přirozeně prožívají štěstí při zpívání Haré Krišna. V Bhagavad-gítě v deváté kapitole je řečeno, že oddaná služba je radostná a nikdy nekončí. A to, co my vykonáváme, je přirozené postavení duše. Tak jako ryba je šťastná ve vodě, ve svém přirozeném postavení, tak duše je šťastná a spokojená tehdy, když je zaměstnaná ve svých původních činnostech. Ta původní činnost je, že sloužíme Krišnovi. Když se v tomto hmotném těle zaměstnáme ve službě Krišnovi a můžeme tak prožívat štěstí, které je trvalé. Jak jsem se už zmínil, štěstí, které pochází z uspokojování smyslů, je jen dočasné. Neříkáme, že neexistuje, je tady, ale je vystřídáno mnohým utrpením, které přichází a s kterým se musíme nějak srovnávat. Kdo chce být skutečně šťastný, ať zpívá Haré Krišna… Velice rychle pak může vidět výsledek. Proto říkáme, že vědomí Krišny není náboženství v tom klasickém slova smyslu víra, ale je to vědecké poznání Boha.“
Moderátor: „Tady na to by se dalo reagovat mnoha, mnoha slovy, ale my na to bohužel nemáme nyní čas. Jenom chci říct, že i materialista dospěje dříve či později, pokud přemýšlí o světě, k tomu, že není možné říci „Po nás potopa“, že také usilujeme o dlouhodobě udržitelný způsob života pro všechny a i naše ateistická společnost k tomu směřuje.“
Host: „Já bych jen tady rád poznamenal, že Vám můžu dát za pravdu, ale problém je v tom, že se to nedaří. Že neexistuje síla, která by nás nějakým způsobem přinutila, abychom zmírnili tu touhu o uspokojení smyslů, kromě nějakého vyššího duchovního poznání. Dobrovolně se nikdo nezřekne těch požitků, které má. Kdyby některý politik chtěl říct, že příroda už je na pokraji katastrofy a musíme si odříkat, tak jednoduše nebude zvolen. Politici více méně slibují „budete se mít lépe, bude to lepší atd.“, protože by je jinak nikdo nevolil. Ano, ty snahy tady jsou, ale výsledek neodpovídá úsilí, které se na to vynakládá.“
Moderátor: „Nicméně Indie přejímá naše západní zvyklosti a to, že tam existuje to poznání, vědění napsané ve Védách, tak to ji jaksi nijak nechrání před globalizací, před požitkářstvím atd.“
Host: „ Přesně tak. Dnes když bychom se přijeli podívat do Indie a čekali bychom tam védskou kulturu v původní podobě, tak budeme hodně, hodně zklamáni.“
Moderátor: „ Já chci jenom říct, že víra není pro společnost samospasitelná. Ani víra v Krišnu. Kdyby byla, tak je Indie možná rájem na světě.“
Host: „Ne každý, kdo žije v Indii, následuje pokyny, které jsou v Bhagavad-gítě. Pokud budou lidé následovat tyto pokyny, tak budou následovat taky určitý sociální systém, který je daný Krišnou, systém, který dříve fungoval ve védské společnosti a byl ověřen tisíci a tisíci lety. Bohužel dneska už je tento systém rozpadlý.“
Moderátor: „Ano, ale spousta materialistů nezištně pomáhá, přestože nemají nad sebou kontrolu a nedělají to pro Krišnu. Jsou přesvědčeni o tom, že ve společnosti si lidé musí pomáhat. A my materialisté dokážeme přesvědčit některé jiné materialisty, že je dobré se vzdát některého požitku a prospět celku. Ale to bych teď nechtěl dál rozvádět. Mě zajímají ty mikroby a putování duše a kasty. Když jsme se prvně sešli v Praze a asi dvě hodiny jsme si povídali, tak jste mně položil otázku, jestli si myslím, že život, tak jak je dokonalý, mohl vzniknout sám. Já na to mám tuto odpověď a na tom stojí darwinismus. Jistěže tento život ve své složité podobě nevzniknul ihned, darwinismus tvrdí, že vznikly nejprve přejednoduchoučké prabuňky, které se velmi složitě vyvinuly až právě k člověku po mnoha miliónech letech. Kdyby byl svět stvořen ihned ve své dnešní podobě, museli bychom určitě přiznat, že ho stvořil Bůh. Ono by stačilo, kdyby byla rostlinná buňka stvořena v té podobě, v jaké existuje dnes. Už kvůli ní bychom museli říct: „Ano, tohle stvořil Bůh“. My ale víme, že chlorofyl, to barvivo, nebylo v buňce odjakživa, že to byla původně zvláštní nezávislá buňka, která se do jiné dostala zprvu nejspíš jako potrava. Pak si ale ta buňka, která ji pozřela, uvědomila, že je dobré ji jako potravu nestrávit, ale nechat ji produkovat cukry. To ovšem trvalo milióny let. A to je důležité. Život právě vzniknul nejprve ve velmi primitivní podobě. To je to naše darwinistické pojetí. Ten svět nevznikl tak složitý, jak je teď, postupně se vyvinul. Živočišná a rostlinná buňka se vyvíjely milióny let. Vy ale rovněž hovoříte o evoluci. Jak vypadá ve vašem pojetí?
Host: „Je zajímavé, že vědy, když má přijít řeč na vznik života, tak používá velice nevědecké výrazy, prapolévka, velký třesk atd. Prakticky dnes mnoho vědních oborů je založeno na Darwinově teorii evoluce, ale pořád je to teorie, která není prokázána, protože Darwin se ve své práci sám zmínil, že je tam chybějící článek a ten se neustále hledá. Čím více vědci, paleontologové hledají tento článek, tím více zjišťují, že něco jako ten chybějící článek neexistuje. Nebo další vědní obory jako matematika mluví o tom, že náhoda….Vy jste mluvil o tom,že buňka je jednoduchá, ale když se podíváte, jak funguje DNA, to je tak složitý mechanismus, něco tak komplikovaného, že pravděpodobnost, že by něco takového vzniklo náhodou, to co tvrdí tato teorie, je na úrovni víry. Darwinismus není nic jiného než materialistická víra. Prakticky neexistuje žádný důkaz, který by potvrzoval teorii evoluce. Je to zase na úrovni věření. Já věřím, že to tak nějak vzniklo. Matematici říkají, že je to taková pravděpodobnost, jakoby výbuchem v tiskárně měla vzniknout kniha. Pravděpodobnost, že by vzniknul život v takové buňce, je stejná, jakoby někdo 70× za sebou vyhrál první cenu ve Sportce. Je řada dalších vědních oborů, které neustále objevují, že tato teorie zůstává teorií ničím nepotvrzenou. Védy jednoduše říkají, že všechny druhy života tady byly stvořeny najednou. Takže existovaly souběžně. Pokud dnes už nevidíme určité druhy život, tak to znamená, že se mění vědomí. Forma života záleží na našem vědomí. Podle toho, jaké rozvineme vědomí, podle toho získáme určité tělo. Některé formy života, které už v dnešní době nejsou, existují třeba na jiných planetách, v jiných podobách. Védy říkají, že všechny druhy živých bytostí tady existovaly souběžně, včetně lidské podoby.“
Moderátor: „Vývoj jako takový nemůžeme popřít, na to je dost vědeckých důkazů. Existuje evoluce života. Ptám se dál: Kdo rozhoduje o tom, že nejsem teď veverka?“
Host: „Vy sám. Na základě Vaší touhy, klidně se tomu můžete smát. Z této lidské podoby můžete spadnout do nižších živočišných druhů, to je výsledek těch špatných činností, které jsou v rozporu s védskou literaturou. Je to na Vás, tuto zodpovědnost má lidská podoba, proto védy říkají, že lidská podoba je nesmírně důležitá právě k seberealizaci, k duchovnímu poznání.“
Moderátor: „Takže je možné prostřídat všechny ty formy a pokud se neosvobodím z toho koloběhu, tak můžu začít nanovo.“
Host: „Nebo se můžete dostat zpátky domů, obnovit své duchovní tělo, které je plné poznání, blažené a věčné.“
Moderátor: „A to budu v podobě toho paprsku?“
Host: „V duchovním světě máme taky podobu, tvar, ale duchovní. Někdo si představuje duchovní svět jako vzduchoprázdno, nic. Ale duchovní svět je velice rozmanitý. Tento hmotný svět je jen odvrácená podoba duchovního světa. V duchovním světě existuje duchovní příroda, existují tam krávy surabhi, které dávají nekonečné množství mléka… a Krišna je tam obklopen svými služebníky a spolu provádějí různé zábavy. Našim cílem je dostat se zpátky do tohoto prostředí. To je na nás, to je naše volba. Buď budeme tvrdnout tady v tomto hmotném světě a budeme si chvilku užívat a myslet si, že to je štěstí, a nebo využijeme této lidské podoby k seberealizaci, k poznání kdo jsem, proč tady jsem, odkud jsem přišel, co je smyslem lidského života, co se děje v okamžiku smrti, co se děje po smrti, jestli existuje Bůh nebo neexistuje a jak mohu navázat vztah s tím Bohem. Když zná někdo odpověď na tyto věci, je seberealizovaná osoba.“
Moderátor: „Já bych nyní naše povídání uzavřel. Ono nebylo vůbec jednoduché si povídat o těchto věcech. V onom takzvaném hinduismu je tolik pojmů, tolik jmen! My jsme to museli trochu zjednodušit, nepoužívat složitých výrazů v sanskritu, a přesto to bylo i se všemi zjednodušeními složité. Myslím si, že ten základní přehled nám to dalo. My materialisté a vy stoupenci Krišnovi můžeme vedle sebe, a to jsme si tu ukázali, dobře koexistovat. V podstatě je náš cíl stejný, neboť i ta naše společnost vyznává štěstí a štěstí vidí v realizaci a seberealizaci, a ne všichni vidí seberealizaci v bohatství a kariéře. Mnozí jsme si na vlastní smysly vyzkoušeli, že smysly nelze uspokojit. Chuť například nelze uspokojit. Můžeme jíst vybraná jídla a přejíme se jich, pak musíme jíst jiná jídla a posléze zjistíme, že už nemáme, co by nás uspokojilo. Stejně tak víme z historie i z života kolem, že se nelze nasytit penězi, protože většina lidí si nedovede říct dost. Stále by chtěli víc, a jediná možnost, jak se z toho kolotoče vysvobodit, je nesnažit se nasytit materiální potřeby, ale chtít něco jiného. Musíme prostě hledat jiné hodnoty, a taky proto jsme se tady sešli. Chtěli jsme ukázat, že existuje alternativa v uspokojování duchovních potřeb.
Ať už spatřujeme štěstí v čemkoli, nedá se realizovat ve společnosti, která hledá mezi lidmi to, co je rozděluje a ne to, co je pro ně společné, a proto je netolerantní a násilnická. Jelikož Vaše hnutí a Vaše myšlení hlásá toleranci, nemůže pro nás být nepřátelské, neboť sleduje stejné cíle jako my. Klid, mír, toleranci, lásku.“