Praxe jógího

Mudrc Pataňdžali, který je považován za otce aštánga-jógy, sepsal jóga-sútry. Rozdělil stádia jama a nijama do deseti následujících kategorií: K jamě patří: 

  1. ahimsa (nenásilí)
  2. satja (pravdomluvnost)
  3. astéja (nekradení)
  4. brahmačarja (celibát)
  5. aparigraha (žádné vlastnictví)

K nijamě se řadí:

  1. šauča (čistota)
  2. santóša (spokojenost)
  3. tapas (odříkání)
  4. svádhjája (studium)
  5. íšvara-pranidháná (odevzdání Bohu)

Ovládání smyslů je podrobně vysvětleno ve Šrímad-Bhágavatamu (Bhágavata Puráně) (6.1.13.-14): „Abychom mohli soustředit mysl, je třeba dodržovat celibát a neodchýlit se. Je nutné podstoupit askezi dobrovolného zříkání se smyslového požitku. Člověk musí poté ovládat mysl a smysly, dávat milodary, být pravdomluvný, čistý, nenásilný, následovat usměrňující pravidla a pravidelně zpívat Pánova jména…“

Pravidla jamy a nijamy odpovídají jednání bráhmany (intelektuála či kněze). V Bhagavad-gítě (18.42) je řečeno: „Klid, sebeovládání, askeze, čistota, snášenlivost, čestnost, poznání, moudrost a zbožnost jsou přirozené rysy, podle kterých jednají bráhmanové.“ Kultivace bráhmanských vlastností, přestože jejich rozvinutí ještě neznamená úplnou dokonalost života, poukazuje na vyšší vědomí a umožňuje nahlédnout do duchovního života. Oddaný Krišny se vyhýbá nezákonnému sexu, jedení masa, hazardu a intoxikaci. To oddanému pomáhá rozvinout vlastnosti kvality dobra – čistotu, milostivost, pravdomluvnost a odříkání. Zpívání jmen Boha bez přestupků pozvedává oddaného na transcendentální úroveň.