Polský festival - Woodstock 2006

Na konci července roku 2006 se na německo-polských hranicích asi 100 km od Berlína již po patnácté konal obrovitý rockový festival Woodstock, který během tří dnů navštívilo asi 400 000 mladých lidí i místních obyvatel. Festival pořádá polský mecenáš Jurek Owsiak, který během roku organizuje dobročinné sbírky na pomoc těm, kteří to potřebují, jako poděkování všem, kdo mu v jeho aktivitách pomáhají. Poblíž Kostrzyně, místě konání, vyrostlo na pár dní rozlehlé stanové městečko, mohutná hlavní scéna a nekonečné řady umyvadel a přenosných WC. V jednom místě na těch pár dní také Krišnovi oddaní pod vedením Indradjumny Svámího vystavěli Vesničku míru, ve které mohli ti, kdo nenacházeli v tom reji a hemžení dost uspokojení, strávit úžasné chvíle ve společnosti oddaných, kírtanů (zpívání mantry), lahodného prasádam (vegetariánského jídla) a spousty dalších přitažlivých událostí.

Náš festival začal vlastně už o dva dny dříve než celá hlavní akce. První den sice ještě nebyly otevřeny naše stany s různými prezentacemi vědomí Krišny, ale už jsme rozdávali prasádam pro všechny, a tak byla vesnička brzy plná lidí. Mimo to jsme ještě uspořádali dva harinámy (průvody se zpíváním Haré Krišna mantry) skrze stanové městečko, které v té době ještě nebylo tak rozlehlé a špinavé jako během dalších dnů. Mnoho lidí zná oddané už z předchozích let, vždyť Krišnova vesnička míru je součástí Woodstocku již 10 let. Mnozí radostně vyskočili, když spatřili náš pestrý průvod zpívající Haré Krišna mahámantru, někteří se přidali tancem, jiní jen zvědavě pozorovali rozjásané oddané. Ale to byla jen předehra.

Den poté už jsme začali s festivalem naplno. V deset hodin se otevřela Krišnova vesnička a proudy zvědavců začaly plnit areál. I když jsme letos dostali o dost menší prostor než v předchozích letech, mělo to i svou výhodu – naše místo vypadalo pořád plné lidí. Kromě tradičních stanů s knihami, kurzy jógy, indickým zbožím, otázkami a odpověďmi nebo s malováním na tvář byly hlavními dominantami vesničky tři místa. Samozřejmě naše hlavní scéna v obrovském stanu pro několik tisíc lidí, kde celý den až do dvou ráno probíhal bohatý kulturní program zahrnující kírtany, tradiční tance, balet Rámajána v podání tanečníků z Bali, divadelní představení, filozofické přednášky a nakonec od večera až do půlnoci sled rockových koncertů. Tyto skupiny byly však složeny převážně z oddaných, takže kromě tvrdých zvuků bylo možné často zaslechnout také Haré Krišna mahámantru. Speciální hosti z Ameriky, skupina Black Summer Crush, dokonce mohli hrát i na hlavní scéně Woodstocku v jednom z hlavních časů. Tak se stalo, že statisíce lidí na několik minut mohly očistit svá srdce poslechem Haré Krišna. Po skončení koncertů přišla ještě nejsladší část programu – poslední kírtan s Indradjumnou Svámím až do brzkých ranních hodin. Oddaní během něho blaženě tancovali a snažili se k tanci přimět i ostatní, kteří ještě byli schopni nějaké činnosti. Druhé hlavní stanoviště byl náš stan s prasádam, kde opět po celý den až do noci oddaní rozdávali za malý příspěvek jídlo obětované Krišnovi, úžasné prasádam. Nejoblíbenějším chodem byla samozřejmě sladká halva, které se za těch několik dní navařilo na 4 tuny. A celkově se rozdalo přes 112 000 porcí prasádam!

Oddaní se snaží každý rok zvyšovat počet rozdaných porcí, ale přestože jsou tato čísla v posledních letech tak astronomická, stále se jim daří je zvyšovat. Tento rok byl však hlavně ve znamení naší třetí hlavní atrakce, průvodu Ratha-játry s vozem nesoucím Božstva Pána Džagannátha, Baladévy a Subhadry. Tentokrát jsme za tři dny uspořádali hned 6 takových festivalů a každý byl sladší a sladší. Procházeli jsme pomalu stanovým městečkem sem a tam, lidé se nadšeně přidávali, tancovali, zpívali nebo i táhli vůz s Božstvy. Někteří také chytili ovocné mahá-prasádam, které na určených místech do davu lidí rozhazovali púdžárí (kněží), kteří se během průvodu starali o Božstva. Za doprovodu lahodného kírtanu se vůz majestátně sunul kolem užaslých návštěvníků festivalu. I přes obrovské horko a rozpálené sluneční paprsky se všichni radostně účastnili těchto pestrých procesí. V jednu chvíli se ke kírtanu přidal jeden opravdu odpudivě vypadající mladík, celý špinavý, s rukou v sádře a zjevně opilý. Indradjumna Mahárádža však nedbal těchto vnějších příznaků a viděl pouze jeho přitažlivost k Ratha-játře. Nakonec mladík začal radostně tancovat a volat svatá jména Pána Nitjánandy. Mahárádža ho pak objal a dal mu slavnostní koště k zametání cesty před vozem Pána Džagannátha. Tolik milosti se dostalo této zmatené duši, těžko si při tom nevzpomenout na příběh z Čaitanja-čaritámrity o vysvobození Džagáie a Mádháie. Ale ve skutečnosti taková věc se děla na festivalu Woodstock po celou tu dobu.

Tisíce lidí, kteří sem možná přišly něco hledat, mohly dostat milost v podobě prasádam, svatého jména, filozofie o reinkarnaci a věčnosti duše, nebo prostě jenom tím, že přišly do Krišnovy vesničky míru a získaly tak společnost oddaných. Ačkoli všichni byli po skončení festivalu velice unavení – vždyť poslední kírtan trval až do tří hodin do rána, přesto cítili pouze sladké uspokojení z takové obrovské sankírtanové oběti, protože to je ta pravá činnost pro duši. A během těchto několika dní jsme to všichni mohli velice intenzivně zakusit. Všichni oddaní se určitě už velice těší na další rok, kdy budou moci opět rozdávat milost tolika podmíněným duším. Všechna sláva Krišnově vesničce míru na festivalu Woodstock!

(Článek i foto: Mirek Kozojed)